Poplatník daně z příjmů fyzických osob s příjmy ze samostatné činnosti nebo s příjmy z nájmu si může vybrat, jakým způsobem uplatní daňové výdaje, tj. výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Zvolit si může paušální výdaje, kde se mu podstatně sníží administrativa, protože v tom případě nemá povinnost vést evidenci výdajů, včetně jejich prokazování při případné kontrole. Pokud je uplatnění paušálních výdajů pro poplatníka nevýhodné z důvodu jejich výše, může vést daňovou evidenci (případně i účetnictví).
Přechod z paušálních výdajů na skutečné a naopak z hlediska daně z příjmů
Ing.
Eva
Sedláková
Paušální výdaje se stanoví zákonem danou procentní výší z dosažených příjmů, tj. u příjmů ze samostatné činnosti, příjmů z nájmu nebo ostatních příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, a to do zákonem stanoveného limitu. V jednotlivých letech – zdaňovacích obdobích, může poplatník daně z příjmů fyzických osob způsob uplatnění výdajů měnit, tj. v jednom roce uplatní výdaje ve skutečné doložené výši, v dalším pak paušální částkou. Při změně způsobu uplatňování daňových výdajů musí poplatník upravit základ daně tak, jak stanoví zákon o daních z příjmů.
Úprava základu daně při změně způsobu uplatňování daňových výdajů
Při změně způsobu uplatňování daňových výdajů, z paušálních na skutečné nebo naopak, u příjmů podle § 7 nebo § 9 zákona o daních z příjmů, tj. ze samostatné činnosti anebo z nájmu, musí poplatník upravit základ daně předcházejícího zdaňovacího období podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, tj. obdobně jako v případě ukončení činnosti. Citované ustanovení stanoví, že základ daně se upraví na straně poplatníka, který:
1.
Vede účetnictví:
–
zůstatky vytvořených rezerv a opravných položek [podle zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (dále jen „zákon č. 593/1992 Sb.“)],
–
záloh, které by byly zúčtovány prostřednictvím účtů nákladů a výnosů, pokud o částkách z daného titulu nebylo zároveň účtováno prostřednictvím dohadných účtů,
–
zůstatky výnosů příštích období, výdajů příštích období, příjmů příštích období a nákladů příštích období. Nájemné a úplata u finančního leasingu se však do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období do ukončení samostatné činnosti a do ukončení nájmu.
To znamená, že základ daně poplatník vedoucí účetnictví:
–
zvýší o zůstatky vytvořených rezerv, opravných položek, výnosů a výdajů příštích období, přijaté zálohy,
–
sníží o příjmy a náklady příštích období, zaplacené zálohy.
2.
Vede daňovou evidenci:
–
o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů, hodnotu dluhů, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou přijatých a zaplacených záloh,
–
o cenu nespotřebovaných zásob a
–
o zůstatky vytvořených rezerv (podle zákona č. 593/1992 Sb.).
–
Úplata u finančního leasingu se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období do ukončení samostatné činnosti nebo do ukončení nájmu.
3.
Uplatňuje výdaje paušální částkou:
–
o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem [s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y)].
Pohledávky uvedené v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů jsou pohledávky za dlužníkem:
1.
u něhož soud zrušil konkurs proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a pohledávka byla poplatníkem přihlášena u insolvenčního soudu a měla být vypořádána z majetkové podstaty,
2.
který je v úpadku nebo jemuž úpadek hrozí na základě výsledků insolvenčního řízení,
3.
který zemřel, a pohledávka nemohla být uspokojena ani vymáháním na dědicích dlužníka,
4
který byl právnickou osobou a zanikl bez právního nástupce a věřitel nebyl s původním dlužníkem spojenou osobou (§ 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů),
5.
na jehož majetek, ke kterému se daná pohledávka váže, je uplatňována veřejná dražba, a to na základě výsledků této dražby,
6.
jehož majetek, ke kterému se daná pohledávka váže, je postižen exekucí, a to na základě výsledků provedení této
exekuce
.Změna způsobu uplatňování daňových výdajů je možná i v případě, kdy zemře podnikatel, firmu spravuje osoba spravující pozůstalost s tím, že v souladu s § 239b zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, podá do třech měsíců ode dne smrti podnikatele daňové přiznání za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti. Ve zbývající části zdaňovacího období, ve kterém podnikatel zemřel, osoba spravující pozůstalost změní způsob uplatňování daňových výdajů. V tomto případě musí osoba spravující pozůstalost upravit základ daně v daňovém přiznání podaném za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem podnikatelovi smrti, v souladu s § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů.
PŘÍKLAD 1
Podnikatel uplatnil v loňském roce výdaje ve skutečné výši, vedl daňovou evidenci, a protože chtěl v letošním roce přejít na výdaje paušálem, zvýšil základ daně loňského roku o hodnotu zásob a pohledávek a snížil o dluhy. V letošním roce, kdy uplatňuje výdaje paušálem, mu byly zaplaceny pohledávky, o které základ daně za loňský rok zvýšil. Otázkou je, jak bude u těchto příjmů postupovat.
Postup
Pro daný případ zákon o daních z příjmů v § 23 odst. 4 písm. d) stanoví mimo jiné, že do základu daně se nezahrnují částky, které již byly zdaněny podle tohoto zákona u téhož poplatníka. Podnikatel poznamená do evidence pohledávek, že pohledávka o jejíž hodnotu základ daně v loňském roce zvýšil, mu byla uhrazena. Do zdanitelných příjmů pro stanovení výdajů paušálem již příslušný příjem zahrnovat nebude.
PŘÍKLAD 2
V loňském roce uplatnil podnikatel výdaje ve skutečné výši, vedl daňovou evidenci. Při inventarizaci ke konci roku měl na skladě zásoby, dále měl pohledávky a dluhy. V letošním zdaňovacím období se mu vyplatí uplatnit paušální výdaje. Otázkou je, jak bude postupovat.
Postup
Podnikatel musí za loňský rok základ daně zvýšit o hodnotu pohledávek a zásob, snížit o hodnotu dluhů. Tuto úpravu provede podáním dodatečného daňového přiznání za loňský rok. Pokud vyjde poplatníkovi daňová povinnost vyšší než jakou uvedl v řádném daňovém přiznání za loňský rok, musí daň doplatit. V opačném případě požádá o vrácení přeplatku.
PŘÍKLAD 3
Podnikatel vedl v daňovou evidenci a koncem loňského roku zaplatil dodavateli (společnosti s ručením omezeným, kde je jediným společníkem) zálohu na nákup zboží, kterou vyúčtoval až v roce následujícím. Tato záloha byla daňovým výdajem loňského roku. V letošním roce zboží obdržel spolu s fakturou na vyúčtování. Toto zboží prodal. V letošním roce bude pro podnikatele výhodnější uplatnit výdaje paušální částkou. To znamená, že musí základ daně loňského roku upravit podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, který stanoví mimo jiné, že základ daně se upraví o hodnotu pohledávek s výjimkou zaplacených záloh. Podnikatel tedy k příjmům z prodeje zboží uplatní ještě výdaje paušální částkou. Otázkou je, zda je postup podnikatele správný.
Postup
Zákon o daních z příjmů v § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 stanoví mimo jiné, že rozdíl mezi příjmy a výdaji se upraví o výši pohledávek s výjimkou zaplacených záloh, je však třeba současně pamatovat na ustanovení § 5 odst. 10 písm. b) zákona o daních z příjmů. To stanoví mimo jiné, že rozdíl mezi příjmy a výdaji se zvyšuje o hodnotu záloh, které jsou výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, uhrazených poplatníkem s příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů, který nevede účetnictví a výdaje uplatňuje podle § 24 zákona o daních z příjmů, poplatníkovi, který je spojenou osobou (§ 23 zákona o daních z příjmů), a který vede účetnictví.
Pokud tedy dodavatel vede účetnictví a je s podnikatelem osobou spojenou, nemůže podnikatel v loňském roce uplatnit zaplacenou zálohu do daňových výdajů. Daňovým výdajem budou v letošním roce paušální výdaje k příjmům z prodeje předmětného zboží. Pro úplnost doplňuji, že podnikatel v daném případě nebude moci využít v letošním roce ustanovení § 5 odst. 11 zákona o daních z příjmů a základ daně snížit. Důvodem je skutečnost, že neuplatňuje výdaje podle § 24 zákona o daních z příjmů, ale paušální částkou z dosažených příjmů.
PŘÍKLAD 4
Podnikatel přechází z paušálních výdajů na vedení daňové evidence a eviduje pohledávky, které jsou už promlčené. Otázkou je, zda je musí zdanit i když je nikdy nedostane zaplacené.
Postup
V případě změny způsobu uplatňování daňových výdajů podnikatel základ daně zdaňovacího období, kdy uplatňoval paušální výdaje upraví podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, tzn. že ho zvýší o hodnotu pohledávek, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů. Jedná-li se v daném případě o pohledávky za dlužníkem uvedeným v bodě 1 až 6 citovaného § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů, základ daně se o ně zvyšovat nebude. Jiné výjimky zákon o daních z příjmů pro zvýšení základu daně o hodnotu pohledávky nestanoví, tzn., že základ daně se zvýší i o pohledávky promlčené.
PŘÍKLAD 5
Podnikatel v roce 2017 uplatnil výdaje ve skutečné výši, vedl daňovou evidenci, a protože chtěl roce 2018 přejít na výdaje paušálem, zvýšil základ daně o pohledávky a snížil o dluhy. V roce 2018, kdy uplatňuje výdaje paušálem, pohledávky, o které základ daně za rok 2017 zvýšil, postoupil s tím, že úhradu obdrží až v roce 2019. Otázkou je, jak bude u těchto příjmů postupovat, resp. zda se na něho vztahuje § 23 odst. 13 zákona o daních z příjmů o dodanění postoupených pohledávek.
Postup
Ustanovení § 23 odst. 13 zákona o daních z příjmů se na daný případ nevztahuje. Pro daný případ zákon o daních z příjmů v § 23 odst. 4 písm. d) stanoví mimo jiné, že do základu daně se nezahrnují částky, které již byly zdaněny podle tohoto zákona u téhož poplatníka. Podnikatel poznamená do evidence pohledávek, že pohledávku, o jejíž hodnotu základ daně v roce 2017 zvýšil, postoupil. Do zdanitelných příjmů pro stanovení výdajů paušálem již příslušný příjem zahrnovat nebude, a to jak v roce 2018, kdy došlo k postoupení pohledávky, tak i v roce 2019, kdy bude příslušnou částku inkasovat.
PŘÍKLAD 6
Podnikatel uplatnil v loňském roce výdaje ve skutečné výši, vedl daňovou evidenci, v letošním roce bude výdaje uplatňovat paušální částkou z dosažených příjmů. Musí proto upravit základ daně loňského roku o pohledávky a dluhy za loňský rok. Otázkou je, jak má postupovat v případě, že:
–
mzdu zaměstnancům za prosinec včetně pojistného za loňský rok vyplatil a uhradil až v lednu letošního roku,
–
nakoupil zboží a služby již v loňském roce, ale fakturu od dodavatele obdržel až v letošním roce. Sám také za prodané zboží a služby koncem loňského roku, vystavil fakturu až začátkem letošního roku.
Postup
Podnikatel, který v loňském roce uplatnil výdaje ve skutečné vynaložené výši s tím, že v letošním roce bude výdaje uplatňovat paušální částkou, musí upravit základ daně loňského roku podle § 23 odst. 8 zákona zákona o daních z příjmů, tj. obdobně jako v případě ukončení činnosti. V daném případě bude podnikatel postupovat následujícím způsobem:
–
mzda zaměstnanců za prosinec loňského roku, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění zaměstnavatele, je dluhem loňského roku, proto podnikatel může o příslušnou částku základ daně loňského zdaňovacího období snížit,
–
skutečnost, kdy vznikla pohledávka, resp. dluh, zákon o daních z příjmů neřeší a ani řešit nemůže. V daném případě je třeba vycházet z platných ustanovení občanského zákoníku. Rozhodující pro vznik pohledávky, resp. dluhu je příslušná smlouva mezi dodavatelem a odběratelem.
Z hlediska daně z příjmů je třeba správci daně při případné kontrole prokázat, že dluh na základě faktury vystavené v lednu letošního roku je dluhem již předcházejícího zdaňovacího období a tedy správně snížil základ daně loňského roku (nejednalo se tedy o dluh letošního roku, kdy poplatník uplatní výdaje paušální částkou, který by při zaplacení nebyl výdajem daňovým, ani by nesnížil základ daně). A naopak, že pohledávka na základě odeslané faktury v lednu letošního roku je již pohledávkou letošního roku a tedy nezvyšuje základ daně loňského roku (bude zdanitelným příjmem až při jejím inkasu). V této souvislosti je nutno pamatovat na ustanovení § 93 daňového řádu, který stanoví, že jako důkazních prostředků lze užít všech podkladů, jimiž lze zjistit skutečný stav věci a ověřit skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně a které nejsou získány v rozporu s právním předpisem, a to i těch, které byly získány před zahájením řízení. Jde zejména o tvrzení daňového subjektu, listiny, znalecké posudky, svědecké výpovědi a ohledání věci. Jako důkazní prostředky lze použít i veškeré podklady předané správci daně jinými orgány veřejné moci, které byly získány pro jimi vedená řízení, jakož i podklady převzaté z jiných daňových řízení nebo získané při správě daní jiných daňových subjektů.
V této souvislosti doporučuji poplatníkům, aby příslušné doklady (nejčastěji faktury) vystavovali včas, včasné vystavení příslušných dokladů požadovali i od svých dodavatelů, a to zejména v případě, kdy pohledávky a dluhy ovlivňují základ daně v souladu s § 23 a § 5 zákona o daních z příjmů.
PŘÍKLAD 7
Podnikatel vedoucí do konce roku 2017 daňovou evidenci, přejde v roce 2018 na výdaje paušální částkou. Pohledávky z roku 2017 dodanil, tj. zvýšil základ daně roku 2017. Pokud i v roce 2019 uplatní výdaje paušální částkou, je nutné v roce 2018 opět dodanit staré pohledávky. Otázkou je, jak bude postupovat, když se na konci roku 2019 rozhodne, že nebude uplatňovat výdaje paušální částkou, ale ve skutečné výši.
Postup
Uplatnil-li poplatník v roce 2017 výdaje ve skutečné vynaložené výši a v roce 2018 a 2019 uplatní výdaje paušální částkou, zvýší základ daně roku 2017 o pohledávky vzniklé do konce roku 2017. O pohledávky vzniklé v roce 2018 a 2019 základ daně zvyšovat nebude.
Pokud by však v roce 2019 uplatnil výdaje ve skutečné vynaložené výši, tj. opět změnil způsob uplatňování daňových výdajů oproti roku 2018, musel by základ daně roku 2018 zvýšit o pohledávky vzniklé v roce 2018.
Pokud poplatník zvýší základ daně daného zdaňovacího období o pohledávky a poté se rozhodne, že způsob uplatňování výdajů nezmění, podá za uplynulé zdaňovací období dodatečné daňové přiznání, o hodnotu příslušných pohledávek základ daně sníží a požádá správce daně o vrácení daňového přeplatku.
PŘÍKLAD 8
Podnikatel uplatňoval v roce 2016 a 2017 výdaje paušálem, v roce 2018 bude uplatňovat výdaje ve skutečné doložené výši, snížený limit paušálních výdajů se mu již nevyplatí. V roce 2017 měl uzavřenu smlouvu, kterou ale porušil. Z toho důvodu byla stanovena smluvní pokuta 200 000 Kč s tím, že podnikatel v roce 2017 podepsal uznání dluhu. V roce 2018 se obě strany dohodly a pokuta byla snížena na 150 000 Kč. Tuto pokutu podnikatel v roce 2018 uhradil. Otázkou je, zda je částka 150 000 Kč v roce 2018 daňovým výdajem.
Postup
V souladu s § 25 odst. 1 písm. zd) zákona o daních z příjmů jde o výdaj nedaňový. Citované ustanovení stanoví mimo jiné, že za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat výdaje spojené s úhradou dluhu, s výjimkou dluhu vzniklého z důvodu pořízení hmotného majetku (§ 26 zákona o daních z příjmů), vzniklého ve zdaňovacím období, ve kterém poplatník uplatňoval výdaje podle § 7 odst. 7 nebo § 9 odst. 4 zákona zákona o daních z příjmů, tj. paušálem.
PŘÍKLAD 9
Soukromá lékařka uplatňovala do konce roku 2017 výdaje paušálem s tím, že za rok 2018 bude uplatňovat výdaje skutečně vynaložené na základě daňové evidence. Za lékařské výkony za prosinec 2017 vystaví zdravotním pojišťovnám počátkem ledna 2018 faktury. Pojišťovny ve většině případů fakturovanou částku sníží, tj. neuznají některé fakturované výkony či některé kapitační platby tak, že v lednu 2018 sdělí lékařce konečnou částku fakturovaných výkonů a po odsouhlasení lékařce v lednu či únoru 2018 tyto odsouhlasené výkony uhradí. Otázkou je, zda částky za prosincové lékařské výkony zvyšují základ daně roku 2017 nebo zda půjde o příjmy roku 2018, kdy je pojišťovny uhradí.
Postup
Změní-li lékařka způsob uplatňování daňových výdajů (tj. z paušálních výdajů za rok 2017 přejde v roce 2018 na skutečné výdaje) musí základ daně roku 2017 upravit podle § 23 odst. 8 písm. b) bod 3 zákona o daních z příjmů. To znamená, že musí základ daně roku 2017 zvýšit o hodnotu pohledávek vzniklých do konce roku 2017.
Vzhledem ke skutečnosti, že lékařka vystaví za lékařské výkony za prosinec 2017 zdravotním pojišťovnám fakturu v lednu 2018 s tím, že konečnou částku fakturovaných výkonů odsouhlasí zdravotní pojišťovny lékařce až v lednu nebo v únoru 2018, jde o pohledávku vzniklou v roce 2018, do konce roku 2017 lékařka ani výši pohledávky nezná. Pokud by měla lékařka v této věci nejasnost, je možné obrátit se v dané konkrétní věci na příslušný finanční úřad a postup domluvit.
PŘÍKLAD 10
Podnikatel uplatní v roce 2018 výdaje paušálem a z toho důvodu upravil daňový základ roku 2017, kdy vedl daňovou evidenci a uplatňoval výdaje ve skutečné doložené výši o pohledávky (+100 000 Kč), dluhy (–200 000 Kč), zásoby zboží (+ 50 000 Kč). V roce 2018 došlo k úplnému zaplacení pohledávky i dluhu a k prodeji zásob. Celkové příjmy podnikatele v roce 2018 činily 800 000 Kč. Otázkou je, jak bude postupovat při výpočtu paušálních výdajů z hlediska daně z příjmu. Jde o to, zda bude do příjmů pro stanovení výše paušálních výdajů zahrnovat dosažené příjmy snížené o uhrazené pohledávky z roku 2017 nebo bude jen upravovat základ daně, který vypočítá včetně uhrazených pohledávek z roku 2017.
Postup
Pokud podnikatel uplatnil v roce 2017 výdaje ve skutečné výši a v roce 2018 paušální částkou z dosažených příjmů, musel základ daně v roce 2017 zvýšit o hodnotu pohledávek a zásob v celkové výši 150 000 Kč a snížit o hodnotu dluhů ve výši 200 000 Kč.
V roce 2018, kdy došlo k úhradě pohledávky se částka 100 000 Kč bude evidovat v knize pohledávek s tím, že jde o nedaňový příjem v souladu s § 23 odst. 4 písm. d) zákona o daních z příjmů (jde o částku již zdaněnou v roce 2017).
V roce 2018, kdy došlo k zaplacení dluhu se částka 200 000 Kč zaeviduje v knize dluhů s tím, že dluh byl uhrazen. Jde o výdaj nedaňový, v roce 2018 budou výdaje uplatňovány paušální částkou z dosažených příjmů a o hodnotu tohoto dluhu byl snížen základ daně roku 2017.
V roce 2018 kdy došlo k prodeji, resp. ke spotřebování zásob, podnikatel tuto skutečnost poznamená do knihy zásob. Samotné spotřebování zásob nemá žádný daňový dopad, příjmy z jejich prodeje jsou zdanitelnými příjmy, které podnikatel poznamená do evidence zdanitelných příjmů v souladu s § 7 odst. 8 zákona o daních příjmů.
Z celkových příjmů roku 2018 ve výši 800 000 Kč (tj. včetně uhrazených pohledávek z roku 2017 ve výši 100 000 Kč), do základu daně podnikatel zahrne částku 700 000 Kč. Od této částky poté odečte paušální výdaje ve výši stanovené § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Ustanovení § 25 odst. 1 písm. i) zákona o daních z příjmů neumožňuje podnikateli uplatnit do daňových výdajů paušální výdaje k částce 100 000 Kč, tj. k hodnotě pohledávek o které byl zvýšen základ daně roku 2017.
Dodatečná úprava základu daně při změně způsobu uplatňování výdajů
Zákon o daních z příjmů v § 23 odst. 8 dále stanoví, že základ daně (dílčí základ daně) se upraví za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo; v tomto případě
se má za to, že poplatník není v prodlení
, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo.Podá-li poplatník dodatečné daňové přiznání za uplynulé zdaňovací období z důvodu změny způsobu uplatňování daňových výdajů, a to na daňovou povinnost vyšší, kterou uhradí do termínu pro podání daňového přiznání za daný kalendářní rok, nevznikne mu z tohoto důvodu žádná sankce.
PŘÍKLAD 1
Zemědělský podnikatel vedl v roce 2017 evidenci příjmů a pohledávek, výdaje uplatnil paušálem. V roce 2018 změnil způsob uplatňování daňových výdajů, přešel na vedení daňové evidence, protože paušál po omezení jeho výše je nízký, s tím, že podal za rok 2017 dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost vyšší a daňový nedoplatek za rok 2017 doplatil. Otázkou je, zda mu vznikne úrok z prodlení.
Postup
Zaplatí-li podnikatel doplatek daně za rok 2017 do termínu pro podání daňového přiznání za rok 2018, tj. do 1. 4. 2019 nebo 1. 7. 2019, nechá-li se zastupovat daňovým poradcem, zaplatil daň za rok 2017 včas a sankce v podobě úroků z prodlení mu nevznikne.
PŘÍKLAD 2
Podnikatel uplatnil v daňovém přiznání za rok 2017 skutečné výdaje. Po odevzdání daňového přiznání zjistil, že existuje možnost využití paušálních výdajů, které jsou pro něj výhodnější. Z tohoto důvodu se rozhodl podat opravné, resp. dodatečné daňové přiznání za rok 2017, uplatnit výdaje paušální částkou a upravit základ daně roku 2016, kdy uplatňoval skutečné výdaje. Již teď ví, že v roce 2018 bude pro něj výhodnější uplatnit opět skutečné výdaje. K 31. 12. 2017 eviduje neuhrazené pohledávky. Otázkou je, zda má tyto pohledávky již teď zahrnout do daňového přiznání za rok 2017 při změně uplatňování výdajů nebo až po ukončení roku 2018 bude muset tyto pohledávky zahrnout podruhé do dodatečného daňového přiznání za rok 2017.
Postup
V případě, že poplatník změní v roce 2018 způsob uplatňování daňových výdajů, bude muset základ daně roku 2017 upravit v souladu s § 23 odst. 8 písm. b) bod 3 zákona o daních z příjmů. To znamená, že základ daně roku 2017, kdy uplatní výdaje paušálem, zvýší o hodnotu pohledávek evidovaných k 31. 12. 2017, o které nebyl zvýšen základ daně roku 2016. Tuto úpravu může provést již v současné době, nejpozději však do termínu pro podání daňového přiznání za zdaňovací období 2018, tj. do 1. 4. 2019 nebo 1. 7. 2019, nechá-li se zastupovat daňovým poradcem.
V daném případě je třeba pamatovat, že příjmy z pohledávek, o které byl zvýšen základ daně v souladu s § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, se již při úhradě do základu daně nezahrnují [předmětné částky se v souladu s § 23 odst. 4 písm. d) zákona o daních z příjmů nezdaňují dvakrát].