Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 21. února 2018, ve věci C-628/16 , Kreuzmayr, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
Dodání PHM do jiného členského státu
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M.
K předpisům:
–
§ 16 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
–
§ 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
–
§ 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
1.
Za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, musí být čl. 32 první pododstavec směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty vykládán v tom smyslu, že se použije na druhé ze dvou po sobě následujících dodání téhož zboží, u něhož došlo pouze k jedné přepravě uvnitř Společenství.
2.
Vzhledem k tomu, že druhé dodání v řetězci dvou za sebou následujících dodání, u nichž došlo pouze k jedné přepravě uvnitř Společenství, je dodáním uvnitř Společenství, musí být zásada ochrany legitimního očekávání vykládána v tom smyslu, že konečný pořizovatel, který nesprávně uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, nemůže z titulu zaplacení daně z přidané hodnoty odpočítat daň z přidané hodnoty zaplacenou dodavateli pouze na základě faktur předložených zprostředkujícím subjektem, který nesprávně kvalifikoval své dodání.
Německá společnost BP
Marketing
GmbH prodala ropné produkty rakouské společnosti BIDI Ltd. Po zaplacení zálohy poskytla společnost BP Marketing
společnosti BIDI čísla a doklady potřebné k převzetí dotčených ropných produktů. Společnost BIDI se vůči společnosti BP Marketing
zavázala, že zajistí přepravu těchto produktů z Německa do Rakouska. Společnost BIDI následně prodala uvedené produkty společnosti Kreuzmayr a poskytla jí čísla a doklady potřebné k převzetí zboží, které obdržela od společnosti BP Marketing
, aniž o tom informovala společnost BP Marketing
, přičemž bylo sjednáno, že společnost Kreuzmayr zajistí nebo uskuteční přepravu ropných produktů z Německa do Rakouska. Společnost Kreuzmayr skutečně převzala dotčené zboží prostřednictvím svých zaměstnanců nebo pověřených přepravců. Společnost BP Marketing
měla za to, že její dodání společnosti BIDI představovala dodání uvnitř Společenství osvobozená od daně. Společnost BIDI účtovala společnosti Kreuzmayr rakouskou DPH, kterou posledně uvedená uhradila. Společnost Kreuzmayr následně využila dotčené zboží pro svá zdanitelná plnění a odečetla DPH na vstupu za rok 2008.V rámci občanskoprávního řízení mezi společnostmi BP
Marketing
a BIDI se společnost BP Marketing
dozvěděla, že společnost BIDI pověřila společnost Kreuzmayr přepravou dotčeného zboží. Společnost BP Marketing
sdělila tuto informaci německým daňovým orgánům, které jí následně vyměřily DPH z dodání dotčeného zboží. V Rakousku daňový úřad v Linci nejprve uznal odpočet DPH na vstupu ve prospěch společnosti Kreuzmayr. Během daňové kontroly nicméně vyšlo najevo, že společnost BIDI tuto fakturovanou DPH nepřiznala, ani neodvedla, o čemž společnost Kreuzmayr nebyla informována. Společnost BIDI svůj postup odůvodnila tvrzením, že faktury za dodání ve prospěch společnosti Kreuzmayr byly vystaveny v Německu, a tedy dodání byla osvobozena od daně a nepodléhala zdanění v Rakousku. Na základě této kontroly společnost BIDI vystavila společnosti Kreuzmayr opravené faktury bez DPH. Společnost BIDI však – údajně omylem – společnosti Kreuzmayr nevrátila neoprávněně vybrané částky. Vzhledem k tomu, že se společnost BIDI dostala do platební neschopnosti, společnost Kreuzmayr odvedené částky DPH nikdy neobdržela.
Uvedený příklad by zdánlivě připomínal model, kdy byla masově doměřena DPH z dodávek PHM na základě judikátů SDEU C-245/04
Emag
a C-439/09 Euro Tyre.
Poselství těchto judikátů bylo, že pokud je v rámci řetězového obchodu jenom jedna přeprava, může být osvobozeno jenom jedno dodání v rámci intrakomunitárního plnění a ostatní dodávky jsou zdanitelným plněním v rámci vnitrostátních dodávek. Oproti českým případům, kdy jeden byl řešen 13. června 2018 v Lucemburku ve věci C-414/17 Arex,
však nedošlo ke „změně názoru“ subjektu, který přemisťoval zboží z jiného členského státu, ani k jeho doměření ze strany finanční správy v zemi dodání. Z rozsudku nelze ani vyčíst, kdo zařizoval režim podmíněného osvobození od spotřební daně a nakolik tento režim souvisí s určením, která dodávka byla intrakomunitární.Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.