Jak se vyhnout solidárnímu zvýšení daně z příjmů

Vydáno: 21 minut čtení

Solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob bylo zavedeno od roku 2013 pro „bohaté“ zaměstnance a podnikatele, přičemž mělo skončit s rokem 2015, k tomu ale nedošlo a tato daňová progrese nám v České republice (ČR) zůstala. Kvůli vazbě na průměrnou mzdu se automaticky každý rok postupně zvyšuje limit, od kterého se toto solidární zdanění uplatňuje. Jelikož tento limit činí 1 438 992 Kč (pro rok 2018), tak se hovorově zjednodušeně hovoří o tzv. milionářské dani. Solidární zvýšení daně se konkrétně počítá jako 7 % ze součtu „čistých“ příjmů, resp. dílčího základu daně z podnikání a hrubých příjmů ze zaměstnání přesahujícího daný limit. Navíc u zaměstnanců se mzdou přes 119 916 Kč je nutno solidárně zvyšovat již měsíční zálohy na daň během roku.

Jak se vyhnout solidárnímu zvýšení daně z příjmů
Ing.
Martin
Děrgel,
Daňový poradce
 
Kde se vzala hranice „bohatosti“
Ač nemilé, tak ekonomickou logiku solidární zvýšení daně má, začíná totiž působit až tam, kde se naopak přestává platit pojistné na sociální pojištění.
Maximální vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení
(roční) činí 48násobek průměrné mzdy, za níž se pro tyto účely považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Viz § 15a odst. 1 a 5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“), a § 23b odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb.
Pro rok 2018 jsou proto určující parametrické údaje sloužící
a priori
pro účely důchodového pojištění vycházející z průměrné mzdy za kalendářní rok 2016, které najdeme v § 1 nařízení vlády č. 343/2017 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2018 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2018 a o zvýšení důchodů v roce 2018 (dále jen „zákon č. 343/2017 Sb.“):
Všeobecný vyměřovací základ za rok 2016 činí 28 250 Kč.
Přepočítací koeficient pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016 činí 1,0612.
Průměrná mzda
za rok 2016 pro pojistné na sociální zabezpečení určující
pro rok 2018
tedy je 28 250 Kč x 1,0612 = 29 978,90 Kč, po zaokrouhlení na koruny nahoru
29 979 Kč
. Z této částky konečně vypočteme 48násobek – 48 x 29 979 Kč =
1 438 992 Kč
– představující jednak maximální vyměřovací základ pro sociální pojištění zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných (dále jen
„OSVČ“
), a jednak také hledaný (roční) limit pro solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob. Postupné zvyšování parametrů výpočtu tzv. stropu pojištění i solidárního zdanění od jeho zavedení v roce 2013 do letošního roku shrnuje následující přehledová tabulka.
Sociální pojištění vs. solidární zvýšení daně
Rok 2013
Rok 2014
Rok 2015
Rok 2016
Rok 2017
Rok 2018
Vyhláška/nařízení vlády stanovující VVZ a PK
Všeobecný vyměřovací základ (VVZ)
25 093 Kč
25 903 Kč
25 903 Kč
26 357 Kč
27 156 Kč
28 250 Kč
Přepočítací koeficient pro úpravu VVZ (PK)
1,0315
1,0015
1,0273
1,0246
1,0396
1,0612
Průměrná mzda (PM = VVZ x PK)
25 884 Kč
25 942 Kč
26 611 Kč
27 006 Kč
28 232 Kč
29 979 Kč
Maximální roční vyměřovací základ (48 x PM)
1 242 432 Kč
1 245 216 Kč
1 277 328 Kč
1 296 288 Kč
1 355 136 Kč
1 438 992 Kč
Limit pro solidární zvýšení daně (48 x PM)
1 242 432 Kč
1 245 216 Kč
1 277 328 Kč
1 296 288 Kč
1 355 136 Kč
1 438 992 Kč
Limit pro solidární zvýšení zálohy (4 x PM)
103 565 Kč
103 768 Kč
106 444 Kč
108 024 Kč
112 928 Kč
119 916 Kč
Vysvětlivky:
PK – přepočítací koeficient
PM – průměrná mzda
VVZ – všeobecný vyměřovací základ
Poslední řádek tabulky se týká
pouze zaměstnanců,
v jejichž případě se
solidární zvýšení daně o 7 % provádí již během roku (zdaňovacího období) u záloh na daň
– a to z části jejich (hrubého) příjmu ze závislé činnosti přesahujícího 4násobek průměrné mzdy čili jednu dvanáctinu ročního limitu solidárního zvýšení daně.
Legislativně upravují solidární zdanění příjmů hlavně dvě ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“):
§ 16a řešící výpočet solidárního zvýšení daně za celé zdaňovací období u všech poplatníků a
§ 38ha ZDP o solidárním zvýšení daně u měsíčních záloh zaměstnanců.
 
Solidární zvýšení daně u „bohatých“ zaměstnanců
Schéma přibližuje výpočet solidárního zvýšení daně u záloh na daň u zaměstnanců, jejichž měsíční mzda, resp. úhrn příjmů ze závislé činnosti od dotyčného zaměstnavatele přesáhne 4násobek průměrné mzdy.
Příklad 1
Solidární zvýšení záloh na daň z mezd „bohatých“ zaměstnanců
Paní Lenka je manažerkou s hrubou mzdou (dále jen „HM“) ve výši 150 000 Kč a uplatňuje jen základní slevu na dani. Jak bude odvodově zatížena během roku 2018, před dosažením maximálního „ročního“ vyměřovacího základu?
Pojistné:
sociální pojištění: zaměstnavatel = 37 500 Kč (25 % z HM), zaměstnanec = 9 750 Kč (6,5 % HM),
zdravotní pojištění: zaměstnavatel = 13 500 Kč (9 % z HM), zaměstnanec = 6 750 Kč (4,5 % HM).
Záloha na daň z příjmů (ze mzdy za příslušný měsíc):
záloha ze základu pro výpočet zálohy = 15 % ze (HM + 37 500 Kč + 13 500 Kč) = 30 150 Kč,
solidární zvýšení daně u zálohy = 7 % ze (HM – 119 916 Kč) = 7 % z 30 084 Kč = 2 105,88 Kč,
vypočtená záloha zaokrouhlená na celé koruny nahoru = 30 150 Kč + 2 105,88 Kč = 32 256 Kč,
záloha na daň z příjmů po slevě na dani (ke sražení ze mzdy) = 32 256 Kč – 2 070 Kč = 30 186 Kč.
Čistá mzda = 150 000 Kč – 9 750 Kč – 6 750 Kč – 30 186 Kč = 103 314 Kč.
Po dosažení maximálního „ročního“ vyměřovacího základu 1 438 992 Kč – při stejné HM k tomu dojde v říjnu – přestane zaměstnavatel platit a srážet pojistné na sociální pojištění. Jinak ale bude výpočet solidárního zvýšení daně u zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti stejný a paní Lenka bude muset podat daňové přiznání.
Když by úhrn HM paní Lenky za rok 2018 nepřesáhl „roční“ limit solidárního zvýšení daně 1 438 992 Kč, pak by nemusela podávat daňové přiznání k dani z příjmů, a zaměstnavatel by ji v rámci ročního zúčtování záloh (na žádost) vrátil poměrně „tučný“ přeplatek na dani z příjmů zahrnující také solidární zvýšení záloh na daň.
 
Solidární zvýšení daně hrozí i u „chudých“ zaměstnanců
Solidární zvýšení daně může dolehnout i na „chudé“ zaměstnance, jejichž hrubá mzda je pod měsíční limitní částkou 119 916 Kč. A to ani nemusí jít o podnikatele (OSVČ) s dílčím základem daně ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP přesahujícím roční limit 1 438 992 Kč. Rozhodující je totiž součet obou těchto složek, resp. pro zmírnění tvrdosti je zde od roku 2014 možno
odečíst ztrátu z podnikání od příjmů ze závislé činnosti
.
Jde o neobvyklý a komplikovaný systém daňové progrese, který cílí pouze na uvedené dva z pěti druhů příjmů fyzických osob, a jeho úkolem je vyvážit relativní výhodu těchto poplatníků spočívající v tom, že tyto nadlimitní částky u nich nepodléhají pojistnému na sociální pojištění zaměstnanců a OSVČ. Nejedná se o běžnou druhou sazbu daně (15 % + 7 %), protože solidárnímu zvýšení daně nepodléhá celý základ daně poplatníka.
Schéma se značným zjednodušením naznačuje, jak solidární zvýšení daně komplikuje výpočet daně (pozn. DZD – dílčí základ daně).
Příklad 2
Solidární zvýšení daně u podnikajícího zaměstnance
Pan Jiří je zaměstnancem jedné firmy s pravidelnou měsíční hrubou mzdou ve výši 100 000 Kč. Vedle toho si přivydělává jako podnikatel formou zprostředkování pojištění (což není živnost), kde si uplatňuje jednoduše tzv. paušální výdaje ve výši 40 % z příjmů. Předpokládejme, že za rok 2018 si takto samostatnou činností vydělá částku 500 000 Kč. A ještě pronajímá byt za 10 000 Kč měsíčně, kde si rovněž uplatňuje paušální výdaje, a to 30 % z příjmů.
Zálohové zdanění mzdy:
Zaměstnavatel nepočítá měsíční zálohy na daň z HM, ale tzv. superhrubé mzdy zvýšené o povinné pojistné na sociální (25 % HM) a zdravotní (9 % HM) pojištění hrazené zaměstnavatelem. Základem pro výpočet měsíčních záloh je tedy částka (po zaokrouhlení na stokoruny nahoru) = 100 000 Kč + 25 000 Kč + 9 000 Kč = 134 000 Kč. Což je sice více než měsíční limit pro solidární zvýšení záloh na daň (119 916 Kč), ale to není podstatné, protože tento limit se nepoměřuje se „supehrubou mzdou“, ale s klasickou hrubou mzdou, resp. s úhrnem příjmů ze závislé činnosti (nepodléhajících srážkové dani). A jelikož HM poplatníka je 100 000 Kč, nepřesahuje tedy měsíční limit pro solidární zvýšení daně u záloh, tak se zálohy na daň solidárně nezvyšují.
Solidární zvýšení daně:
Zaměstnavatel má tedy po starosti a solidární zvýšení daně u pana Jiřího řešit nemusí. Ovšem dotyčný poplatník ještě nemá vyhráno. Musí totiž provést test na roční limit solidárního zvýšení daně, který poměřuje součet příjmů ze závislé činnosti (podléhajících zálohovému zdanění) a dílčího základu daně ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP. Tento dílčí základ daně (dále jen „DZD“) = Příjmy – Výdaje = 500 000 Kč – 40 % z 500 000 Kč = 500 000 Kč – 200 000 Kč = 300 000 Kč. Takže v součtu s příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP za celý rok 2018 (12 x 100 000 Kč = 1 200 000 Kč) dostaneme částku 1 500 000 Kč, která přesahuje roční limit solidárního zvýšení daně (1 438 992 Kč). Proto této nestandardní daňové progresi daň z příjmů poplatníka podléhá, a bude činit 7 % z částky přesahující limit = 7 % ze (1 500 000 Kč – 1 438 992 Kč) = 7 % ze 61 008 Kč = 4 270,56 Kč.
Výpočet základu daně:
Naproti tomu DZD z nájmu podle § 9 ZDP solidárnímu zvýšení daně nepodléhá. Jde o částku = Příjmy – Výdaje = 120 000 Kč – 30 % ze 120 000 Kč = 120 000 Kč – 36 000 Kč = 84 000 Kč. Tato částka se pouze zahrne do celkového základu daně poplatníka, z něhož se vypočte daň z příjmů fyzických osob za rok 2018 rovnou sazbou daně 15 %. Základ daně z příjmů pana Jiřího = DZD ze závislé činnosti + DZD ze samostatné (podnikatelské) činnosti + DZD z nájmu podle § 9 ZDP = 12 x 134 000 Kč + 300 000 Kč + 84 000 Kč = 1 992 000 Kč.
Výpočet daně:
Pan Jiří neuplatňuje žádné nezdanitelné části základu daně podle § 15 ZDP, ani položky odčitatelné od základu daně dle § 34 ZDP (zejména minulé daňové ztráty), takže rovnou ze základu daně spočítá daň z příjmů lineární sazbou daně 15 % = 15 % ze 1 992 000 Kč = 298 800 Kč. Tuto částku navýší o výše vypočtené solidární zvýšení daně 4 270,56 Kč a výslednou částku daně z příjmů fyzických osob za rok 2018 zaokrouhlí na koruny nahoru = 303 071 Kč. Vypočtenou daň – včetně jejího solidárního zvýšení – poté poplatník standardně sníží o nárokované „osobní“ slevy na dani a případně uplatní daňové zvýhodnění na děti. Na úhradu takto vypočtené daně si pak ještě započte zálohy na daň sražené zaměstnavatelem a případné vlastní zaplacené zálohy na daň.
 
Preferování příjmů nepodléhajících solidárnímu zvýšení daně
Pokud chce poplatník čelit solidárnímu zvýšení daně, které mu hrozí, pak se jako první nabízí možnost využít skutečnosti, že tato daňová progrese se týká pouze příjmů ze závislé činnosti vymezených v § 6 ZDP, a příjmů, resp. dílčího základu daně z příjmů ze samostatné (podnikatelské) činnosti ve smyslu § 7 ZDP. Je tedy obecně výhodnější přesunout vlastní příjmy do jiných druhů, které tomuto zvýšení daně nepodléhají, což jsou:
příjmy z kapitálového majetku ve smyslu § 8 ZDP,
příjmy z nájmu podle § 9 ZDP,
ostatní příjmy dle § 10 ZDP.
To se však lehce řekne, realizace je ale daleko složitější a často omezená až nemožná. Zpravidla mimo diskuzi jsou ostatní příjmy dle § 10 ZDP, kde najdeme vesměs jen jednorázové typy příjmů, a to navíc převážně z prodejů majetku.
Více šancí skýtají příjmy z nájmu podle § 9 ZDP,
jak se ostatně z jiných důvodů – hlavně kvůli úspoře na pojistném – v praxi běžně děje. Připomeňme, že před tímto začleněním příjmů má vždy přednost příjem z „podnikání“ dle § 7 ZDP, kam proto spadají mimo jiné také příjmy z pronájmu majetku zahrnutého do obchodního majetku pro podnikání dotyčné OSVČ. Jsou zde ovšem dvě právní komplikace. Zaprvé
není možné, aby si podnikající fyzická osoba (OSVČ) pronajímala svůj majetek sama sobě,
nebo si majetek ve společném jmění manželů takto „chytře“ najala od manželky/manžela. Smlouva totiž vyžaduje alespoň dva právní subjekty.
Tato první právní bariéra se dá zdánlivě lehce obejít tím, že dotyčná fyzická osoba založí společnost s ručením omezeným (dále jen „s. r. o.“), kterému bude pronajímat své movité i nemovité věci, přičemž do nájemného přesune těžiště příjmů z výdělečné činnosti, které namísto formy OSVČ bude vykonávat prostřednictvím s. r. o. Tím se ale dostáváme k druhé avizované právní překážce. Zatímco
u nájmu nemovitých věcí
nezahrnutých do obchodního majetku OSVČ –
tato koncepce vychází, protože nejde o živnost, a tedy ani o podnikání,
u nájmu movitých věcí je tomu jinak
. U něj totiž obvykle půjde o živnost, coby soustavnou činnost provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“). Konkrétně půjde o
volnou živnost v oboru podnikání 59 – Pronájem a půjčování věcí movitých,
jinak by šlo o neoprávněné podnikání.
Pestrou paletu možných příjmů nepodléhajících solidárnímu zvýšení daně skýtají příjmy z kapitálového majetku podle § 8 ZDP, a to opět zejména v případě, že dotyčná osoba podniká formou s. r. o. nebo akciové společnosti (dále jen „a. s.“), např.:
podíly na zisku (dividendy) z majetkové účasti v s. r. o. nebo v a. s.,
podíly na zisku tichého společníka z účasti na podnikání,
úroky z poskytnutých zápůjček a úvěrů.
Společník s. r. o. se totiž může poměrně volně rozhodovat nejen co do výše své odměny za práci pro s. r. o. – která je daňově a pojistně zatížena obdobně „přespříliš“ jako běžný pracovní poměr – ale také ohledně druhu příjmu. Podíly na zisku sice podléhají dvojímu (ekonomickému) zdanění – poprvé u obchodní
korporace
dani z příjmů právnických osob (19 %) a při výplatě srážkové dani (15 %) – ale nepodléhají pojistnému ani solidárnímu zvýšení daně. Předpokladem vyplacení podílů na zisku je ale samozřejmě dostatečný zisk firmy.
Odčerpávání peněz z obchodní společnosti formou úroků naproti tomu zase vyžaduje dostatečný prvotní peněžní
kapitál
, který by společník dočasně přenechal své firmě. Navíc je zde řada protispekulativních daňových překážek, jako je zejména nutnost sjednat úrok v „obvyklé“ výši a tzv. test nízké kapitalizace, kvůli němuž úroky z jistiny převyšující 4násobek vlastního kapitálu nejsou daňově účinné dle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP. Úrokové příjmy si zdaňuje věřitel sám v přiznání k dani z příjmů a nepodléhají pojistnému ani solidárnímu zvýšení daně.
Příklad 3
Odměna za práci pro s. r. o.
versus
podíly na zisku
Paní Lenka je společník i jednatel s. r. o., za což si chce v roce 2018 vyplatit odměnu 2 mil. (HM). Plány jí ale zkřížilo solidární zvýšení daně, které postihuje příjmy ze závislé činnosti – včetně odměn za práci společníků a jednatelů s. r. o. – převyšující 1 438 992 Kč (dále jen „Limit“). Paní Lenka uplatňuje jen základní slevu na dani.
Odměna za práci pro s. r. o. ve výši 2 000 000 Kč
(úhrn za celý rok 2018):
Sociální pojistné: zaměstnavatel = 359 748 Kč (25 % z Limitu), zaměstnanec = 93 535 Kč (6,5 % Limitu).
Zdravotní pojistné: zaměstnavatel = 180 000 Kč (9 % z HM), zaměstnanec = 90 000 Kč (4,5 % HM).
Daň z příjmů:
daň ze základu daně = 15 % z (2 000 000 Kč + 359 748 Kč + 180 000 Kč) = 380 955 Kč*),
solidární zvýšení daně = 7 % z (2 000 000 Kč – 1 438 992 Kč) = 39 271 Kč,
daň po slevě na dani na poplatníka = 380 955 Kč + 39 271 Kč – 24 840 Kč = 395 386 Kč;
Čistá odměna = 2 000 000 Kč – 93 535 Kč – 90 000 Kč – 395 386 Kč = 1 421 079 Kč.
Náklady zaměstnavatele (s. r. o.) = 2 000 000 Kč + 359 748 Kč + 180 000 Kč = 2 539 748 Kč.
*) Při výpočtu byl základ daně zaokrouhlen na celá sta Kč dolů dle § 16 ZDP.
Podíl na zisku s. r. o. ve výši 2 000 000 Kč:
Pojistné na sociální pojištění (tento druh příjmu veřejnoprávnímu pojištění nepodléhá) = 0 Kč.
Pojistné na zdravotní pojištění (tento druh příjmu veřejnoprávnímu pojištění nepodléhá) = 0 Kč; kvůli trvalému pobytu v ČR je paní Lenka povinně účastna českého veřejného zdravotního pojištění a není-li za ní plátcem pojistného stát, pak si musí coby tzv. osoba bez zdanitelných příjmů platit pojistné sama.
Daň z příjmů:
„srážková“ daň ze základu pro zvláštní sazbu daně = 15 % z 2 000 000 Kč = 300 000 Kč,
solidární zvýšení daně (tento druh příjmu solidárnímu zvýšení daně nepodléhá) = 0 Kč,
daň (slevu na dani u „srážkové“ daně uplatnit nelze) sražena s. r. o. = 300 000 Kč.
Čistý příjem z podílu na zisku = 2 000 000 Kč – 300 000 Kč = 1 700 000 Kč.
Náklady s. r. o. = 2 000 000 Kč + 19 % daň z příjmů právnických osob s. r. o. z vyplaceného zisku 2 000 000 Kč = 2 380 000 Kč.
 
Využití daňové ztráty z podnikání
Jak jsme předeslali, od roku 2014 je umožněno – ale jen pro účely výpočtu solidárního zvýšení daně –
o daňovou ztrátu ze samostatné (podnikatelské) činnosti snížit příjmy ze závislé činnosti
. Jelikož ztráta zde „snižuje příjmy“ ze zaměstnání, může být výsledkem minimálně nulové solidární zvýšení daně a nikoli záporné.
Daňová ztráta znamená, že příjmy z podnikání jsou nižší než související daňové výdaje. Což je možné jen u
poplatníka s daňovou evidencí nebo účetnictvím,
při využití paušálních výdajů ztráta vzniknout nemůže. Jde samozřejmě o aktuální ztrátu za daný kalendářní rok, a nikoli z dřívějších období – kterou lze během dalších pěti let využít jako položku odčitatelnou od úhrnu dílčích základů daně, s výjimkou DZD ze závislé činnosti.
Z praktického hlediska je ale tento způsob „daňové optimalizace“ značně riskantní, protože dlouhodobá daňová ztráta ze samostatné činnosti je obvykle vyhodnocena jako pozvánka správce daně na kontrolu. I když pochopitelně mohou být důvody trvalé ztráty prokazatelné a ekonomicky racionální, často tomu tak nebývá. A správci daně už umějí pracovat s cenami obvyklými, se zásadou materiální pravdy a zneužitím veřejného práva.
Relevantní
je přitom pouze daňová ztráta ze samostatné (podnikatelské) činnosti podle § 7 ZDP, nikoli případná daňová ztráta z nájmu dle § 9 ZDP, která poplatníkovi neposlouží k nižšímu solidárnímu zvýšení daně.
Příklad 4
Dvojí výhoda daňové ztráty z podnikání
Pan Jiří pobírá jako jednatel s. r. o. měsíční odměnu ve výši 150 000 Kč. Vedle toho podniká coby fyzická osoba (OSVČ), kde ale za rok 2018 vykáže podle daňové evidence nebo účetnictví daňovou ztrátu ve výši 400 000 Kč.
Zaměstnavatel – s. r. o. – o ztrátě z podnikání pana Jiřího neví, a i kdyby věděl, nic to nezmění na tom, že stejně musí každý měsíc roku 2018 při výpočtu zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti tuto zvýšit o solidární zvýšení daně u zálohy. A to ve výši 7 % z přesahu příjmů – samozřejmě se jedná o hrubou mzdu, a nikoli o „superhrubou mzdu“ zahrnující povinné pojistné hrazené zaměstnavatelem – nad měsíčním limitem 119 916 Kč.
Tím to ale neskončí. V daňovém přiznání k dani z příjmů za rok 2018 pan Jiří vykáže základ daně coby celoroční úhrn jeho tzv. superhrubé mzdy z titulu své závislé činnosti, a současně – neobvykle ale správně – také daňovou ztrátu ze samostatné činnosti ve výši 400 000 Kč. O tuto daňovou ztrátu sice nemůže snížit dílčí základ daně ze závislé činnosti, ale může o ni ponížit výpočtovou základnu solidárního zvýšení daně, kterou proto nebude 12 x 150 000 Kč – 1 438 992 Kč, nýbrž částka (12 x 150 000 Kč – 400 000 Kč) – 1 438 992 Kč = 1 400 000 Kč – 1 438 992 Kč = –38 992 Kč. A jelikož se solidární zvýšení daně počítá jako 7 % jen z kladného rozdílu, vychází při jakémkoli záporném rozdílu nulové solidární zvýšení daně, kterému tak pan Jiří díky ztrátovému podnikání unikl.
Zaměstnavatelem během roku ze mzdy pana Jiřího sražené solidární zvýšení daně u záloh se tak stane přeplatkem na dani, o jehož vrácení může požádat v přiznání. Daňová ztráta z podnikání ve výši 400 000 Kč za rok 2018 představuje odčitatelnou položku, o kterou bude moci v dalších pěti letech snížit dílčí základ daně z podnikání, případně také z kapitálového majetku, z nájmu a z ostatních příjmů – nikoli ovšem z příjmů ze závislé činnosti.
 
Další možnosti
Poplatníci s příjmy ze samostatné (podnikatelské) činnosti se mohou
vyhnout nebo alespoň snížit solidární zvýšení daně
využitím
režimu spolupracujících osob podle § 13 ZDP
. Tuto možnost potvrzuje odpověď Finanční správy ČR zveřejněná na její internetové stránce na dotaz: Jak se solidární zvýšení daně uplatňuje u OSVČ, má-li spolupracující osoby …? Z odpovědi plyne, že se
výpočet solidárního zvýšení daně provádí až po rozdělení příjmů a výdajů na tyto spolupracující osoby
. A u spolupracující osoby se pak solidární zvýšení daně vypočítá včetně „zisku“, který na ni byl převeden. Při zvažování této varianty je ale třeba vzít v potaz
tři nepříjemnosti
:
1.
relativní i absolutní částky „zisku“ převedeného na spolupracující osoby § 13 ZDP omezuje,
2.
na spolupracující osobu nelze nárokovat
slevu na dani na „vyživovanou“ manželku/manžela ani
daňové zvýhodnění
na děti,
3.
spolupracující osoba je považována za OSVČ a musí si tak platit pojistné.
Další obdobnou možností – týkající se rovněž pouze příjmů ze samostatné činnosti – je společné podnikání nejméně dvou fyzických osob v tzv.
společnosti bez právní osobnosti,
což je od roku 2014 nástupce dřívějších populárních sdružení bez právní subjektivity. Přičemž z odpovědi Finanční správy ČR zmíněné výše na dotaz „Jak se solidární zvýšení daně uplatňuje … u účastníků sdružení – resp. nyní u společníků společnosti bez právní osobnosti?“ vyplývá, že v
případě účastníků sdružení (společnosti) podle § 12 ZDP se solidární zvýšení daně posuzuje po rozdělení příjmů a výdajů na jednotlivé účastníky
sdružení (společnosti).
Pestrá paleta možností, jak čelit solidárnímu zvýšení daně, se otevírá, zapojíme-li do úvah i zahraniční zdroje příjmu.
Příjmy z ciziny, které se v ČR vyjmou ze zdanění, totiž nepodléhají solidárnímu zvýšení české daně,
ani nezvyšují úhrn tuzemských příjmů testovaných na limity dle § 16a či 38ha ZDP. A solidární zvýšení daně se neuplatní, ani pokud daňový rezident ČR má pouze příjmy ze zdrojů v zahraničí, které jsou v ČR vyňaty ze zdanění, ať už na základě mezinárodní daňové smlouvy nebo v souladu s § 38f odst. 4 ZDP.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

Nařízení vlády

325/2016 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2017 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2017 a o zvýšení důchodů v roce 2017
343/2017 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2016, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2018 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2018 a o zvýšení důchodů v roce 2018

Vyhlášky

324/2012 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2011, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2011, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2013 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2013 a o zvýšení důchodů v roce 2013
296/2013 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2012, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2014 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2014 a o zvýšení důchodů v roce 2014
208/2014 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2013, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2013, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2015 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2015 a o zvýšení důchodů v roce 2015
244/2015 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2014, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2016 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2016 a o zvýšení důchodů v roce 2016