Novela daňového řádu a dalších předpisů v souvislosti s implementací směrnice DAC 5 a její důsledky pro daňové poradce

Vydáno: 10 minut čtení

Poslanecká sněmovna v květnu přehlasovala 123 hlasy ze 169 přítomných poslanců zamítavé usnesení Senátu, a tak se na začátku června ve Sbírce zákonů objevila pod č. 94/2018 Sb. očekávaná a ve veřejném prostoru hojně diskutovaná novela daňového řádu a několika dalších právních předpisů, týkající se rozšíření informační povinnosti vůči správci daně. Převážná část novely se týkala implementace směrnice Rady (EU) 2016/2258 , kterou se mění směrnice Rady (EU) 2011/16 /EU, tentokrát pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní špinavých peněz. Jelikož jde v pořadí o čtvrtou novelu, tedy pátou verzi směrnice, dostala pracovní název DAC 5 (zkratka DAC je z anglického Directive of Administrative Cooperation, dále též jen „směrnice“). V tomto stručném informativním příspěvku se podíváme na obsah novely a její důsledky v praxi z pohledu daňových poradců.

Novela daňového řádu a dalších předpisů v souvislosti s implementací směrnice DAC 5 a její důsledky pro daňové poradce
Michal
Hanych
Martin
Štancl
 
1. Obsah novely
Jak anglická zkratka DAC napovídá, předmětem směrnice je stanovení pravidel a postupů, na jejichž základě správci daně členských států vzájemně spolupracují za účelem výměny informací. Předmětem směrnice DAC 5 je potom zavedení pravidla, dle kterého za účelem zajištění fungování spolupráce mezi správci daně jednotlivých členských států mají mít správci daně přístup k některým dokumentům a údajům uvedeným ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849, jejíž obsah byl v minulosti implementován do zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon proti praní špinavých peněz“). Český zákonodárce využil implementace směrnice pro novelizaci § 57 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), kde mimo rámec směrnice rozšířil rozsah údajů, které jsou na vyžádání správce daně povinni poskytnout banky a další poskytovatelé platebních služeb.
Další změna už je samotnou implementací směrnice DAC 5 a týká se i daňových poradců a dalších právnických profesí. Do daňového řádu byl nově vložen § 57a, který v prvním odstavci stanovuje rozsah údajů a dokumentů, které jsou povinné osoby ve smyslu § 2 zákona proti praní špinavých peněz, tedy i daňoví poradci, povinny na vyžádání správce daně poskytnout. Konkrétně se jedná o údaje získané při identifikaci klienta, údaje získané při provádění kontroly klienta, která zahrnuje získání informací o účelu a zamýšlené povaze obchodu nebo obchodního vztahu, dále zjišťování vlastnické a řídící struktury klienta a jeho skutečného majitele, pokud je klientem právnická osoba, svěřenský fond nebo jiné právní uspořádání bez právní osobnosti, a přijetí opatření ke zjištění a ověření totožnosti skutečného majitele, a dále průběžné sledování obchodního vztahu včetně přezkoumávání obchodů prováděných v průběhu daného vztahu za účelem zjištění, zda obchody jsou v souladu s tím, co je povinné osobě známo o klientovi a jeho podnikatelském a rizikovém profilu.1) Dále může správce daně požadovat údaje o způsobu získávání výše uvedených údajů a konečně může správce daně požadovat dokumenty získané při provádění identifikace a kontroly klienta obsahující všechny tyto výše uvedené údaje.
Novela tedy nově přináší to, že krom Finančního analytického úřadu, který je příslušným správním orgánem v režimu zákona proti praní špinavých peněz, bude moci o výše uvedené údaje žádat i finanční správa. Co je však důležité, český zákonodárce nešel u daňových poradců a dalších profesí nikterak nad rámec směrnice, a tak jak vyplývá z § 57a odst. 2 daňového řádu, správce daně si může výše uvedené informace vyžádat pouze za účelem výkonu mezinárodní spolupráce při správě daní. Tyto údaje si navíc nemůže vyžádat libovolný správce daně, ale pouze ústřední kontaktní orgány podle zákona upravujícího mezinárodní spolupráci při správě daní, kterými jsou v České republice Generální finanční ředitelství a Generální ředitelství cel. Zároveň i pro správce daně platí omezení uvedené v § 26 odst. 1 zákona proti praní špinavých peněz, dle kterého se povinnost oznámit podezřelý obchod a informační povinnost dle § 24 zákona proti praní špinavých peněz na daňového poradce nevztahuje, pokud jde o informace, které získá od svého klienta nebo které získá o svém klientovi během zjišťování jeho právního postavení, během jeho zastupování v soudním řízení anebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahájení takového řízení nebo vyhnutí se takovému řízení, bez ohledu na to, zda jsou takové informace získány před tímto řízením, během něj nebo po něm. Nadále však platí, že má-li daňový poradce za to, že
klient
žádá o právní poradenství za účelem legalizace výnosů z trestné činnosti nebo za účelem financování terorismu, potom se uvedená výluka z poskytování nepoužije.
Aby mohl zákonodárce takto rozšířit okruh oprávněných veřejných orgánů o správce daně, byl v zákoně proti praní špinavých peněz rozšířen výčet výjimek z povinnosti mlčenlivosti právě o poskytování informací správci daně při plnění povinností stanovených daňovým řádem. Zároveň bylo do § 6 odst. 9 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, který se týká mlčenlivosti daňových poradců, jejich pracovníků a zástupců, vloženo ustanovení, že porušením povinnosti mlčenlivosti není poskytnutí informací správci daně při plnění povinností stanovených daňovým řádem daňovému poradci jako povinné osobě podle zákona proti praní špinavých peněz. Prolomení mlčenlivosti daňových poradců tak bylo rozšířeno ze stávajících případů zákonem uložené povinnosti překazit a oznámit spáchání trestného činu a plnění informačních povinností vůči Finančnímu analytickému úřadu dle zákona proti praní špinavých peněz.
De facto
se tedy nezměnil rozsah údajů a dokumentů, které jsou daňoví poradci povinni poskytovat, ale o správce daně se rozšířil okruh veřejných orgánů, které jsou tyto údaje a dokumenty oprávněny požadovat.
Co je podstatné, součástí novely se oproti původnímu vládnímu návrhu stalo i přechodné ustanovení, dle kterého se povinnosti daňového poradce vztahují pouze na údaje a dokumenty, které daňový poradce získal ode dne nabytí účinnosti novely, tedy od 5. 6. 2018. Správce daně z jiného členského státu by tak neměl prostřednictvím českého správce daně požadovat žádné informace, údaje ani dokumenty, které se k daňovému poradci dostaly před tímto datem.
 
2. Důsledky novely v praxi
V kostce tedy červnová novela daňového řádu pro daňové poradce znamená, že správce daně bude moci od daňových poradců jakožto zástupců daňových subjektů požadovat některé informace dle zákona proti praní špinavých peněz, a to pouze za účelem mezinárodní spolupráce v daňové oblasti, tedy pokud jej o tyto informace požádá správce daně z jiného členského státu. V praxi bude zajímavé sledovat, s jakou četností budou žádosti správců daně z jiných členských států o informace o daňových subjektech docházet a jak k nim bude přistupovat český správce daně. Požadované informace by neměl nikterak užít pro vlastní účely.
Co se týká povahy poskytovaných údajů a dokumentů ve smyslu § 26 odst. 1 zákona proti praní špinavých peněz, lze dovodit, že prolomení profesního tajemství se netýká zjištěných údajů či pořízených dokumentů při poskytování právní pomoci, ale spíše v případech obchodního charakteru. Důvodová zpráva k novele hovoří o těchto případech:
nákup nebo prodej nemovitého majetku nebo společností,
správa peněz, cenných papírů nebo jiných aktiv klienta,
otevírání nebo správa bankovních účtů, spořitelních účtů nebo účtů cenných papírů,
organizování příspěvků potřebných k vytvoření, provozování nebo správě společností,
vytváření, provozování nebo správa trustů, společností nebo podobných struktur,
jednání jménem nebo na účet klienta při jakékoli finanční transakci nebo obchodu s nemovitostí.
Nová informační povinnost zavedená směrnicí DAC 5 by se tedy daňových poradců měla týkat pouze do té míry, v jaké činí výše uvedené činnosti, které vycházejí z § 9 odst. 2 písm. a) až c) zákona proti praní špinavých peněz, na něž odkazuje § 57a odst. 1 písm. b) daňového řádu. Z povahy těchto činností, které spíše konají advokáti, je zřejmé, že většiny daňových poradců by se v praxi novela dotknout neměla, protože tyto činnosti obchodního charakteru pro své klienty nevykonávají.
Jak již bylo zmíněno, informace si bude moci vyžádat pouze Generální finanční ředitelství, popřípadě Generální ředitelství cel. To platí pro všechny právnické profese včetně daňových poradců. V čem je však postavení daňových poradců jiné od advokátů a notářů, je to, že dle § 27 odst. 4 zákona proti praní špinavých peněz sdělení informací ústřední správce daně vyžaduje po advokátovi nebo notáři prostřednictvím příslušné profesní komory. Obdobná úprava však chybí u daňových poradců. Z toho lze dovodit, že v případě daňových poradců může ústřední správce daně požadovat informace přímo po nich a nemusí tak činit prostřednictvím Komory daňových poradců.
Je dobré zdůraznit, že správce daně nepřebírá pravomoc v režimu zákona proti praní špinavých peněz, ta nadále zůstává Finančnímu analytickému úřadu, který disponuje jistou mírou autonomie na Ministerstvu financí a je například pod kontrolou stálé komise Poslanecké sněmovny. Novelou bylo správci daně pouze svěřeno na základě žádosti zahraničního správce daně požadovat po daňových poradcích některé informace podle zákona proti praní špinavých peněz. Jedná se tak spíše o legislativně technický odkaz z daňového řádu na zákon proti špinavých peněz.
Nadále však budou platit pravidla uvedená v § 58 daňového řádu. Po daňových poradcích by tak měl správce daně požadovat pouze údaje a dokumenty v rozsahu nezbytném pro správu daní. V této souvislosti se naskýtá otázka, zda budou Generální finanční ředitelství či Generální ředitelství cel věcně posuzovat žádost správce daně z jiného členského státu, zda požaduje informace nezbytné pro správu daní. Domníváme se, že by tomu tak mělo být. Stejně tak by nemělo docházet k automatickému předání žádosti o poskytnutí údajů či dokumentů s ohledem na pravidlo, že lze zatěžovat daňové subjekty pouze ohledně těch údajů či dokumentů, které nelze získat z úřední evidence správce daně či je správce daně není schopen zjistit od jiných orgánů veřejné moci.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.