Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 25. července 2018, ve věci C-5/17 , DPAS, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
Osvobození je nutno vykládat restriktivně
Ing.
Jan
Rambousek,
LL.M
K předpisům:
–
§ 54 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Článek 135 odst. 1 písm. d) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že se osvobození od daně z přidané hodnoty stanovené v tomto ustanovení pro činnosti týkající se plateb a převodů nevztahuje na takovou službu, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, která v případě osoby povinné k dani spočívá v tom, že žádá dotyčné finanční instituce, aby na základě svolení k přímému inkasu byla z bankovního účtu pacienta převedena peněžní částka na účet osoby povinné k dani a aby tato částka byla po stržení odměny náležící této osobě povinné k dani převedena z bankovního účtu této osoby na příslušné bankovní účty zubního lékaře a pojistitele tohoto pacienta.
Společnost DPAS sestavuje, provádí a spravuje plány zubní péče ve Spojeném království. Tyto plány, které společnost DPAS nabízí zubním lékařům, jsou následně prodávány společností DPAS pacientům těchto zubních lékařů jménem zubní ordinace a jménem zubních lékařů. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že pojem „plán zubní péče“ v projednávaném případě znamená ujednání mezi zubním lékařem a jeho pacientem, v rámci kterého se zubní lékař zavazuje k poskytování zubní péče pacientovi, který se za to zavazuje platit měsíční paušální částku dohodnutou mezi zubním lékařem a jeho pacientem. Tento plán zahrnuje i další služby, konkrétně pojistné krytí určitých rizik, na které se plán nevztahuje, a „služby správy plateb“ poskytované společností DPAS. Pacienti hradí měsíční platby ze svých bankovních účtů společnosti DPAS na základě svolení k přímému inkasu.
V návaznosti na rozsudek C175/09 ve věci
AXA UK
společnost DPAS smluvně upravila své plány zubní péče tak, že nadále poskytovala služby nejen zubním lékařům, ale i pacientům.Jak je vidět, tak i změna podmínek společnosti na úpravu plánů nepomohla. Je otázkou, zda by tyto případy neměly být posuzovány jako zneužití práva, protože když se zde stanovená pravidla aplikují na jiné případy, tak můžeme dojít k absurdním závěrům.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.