E-shop s mezinárodním přesahem - řádná registrace zákazníka a identifikace na straně dodavatele rozhoduje o správném uplatnění daně z přidané hodnoty

Vydáno: 6 minut čtení

Podnikat prostřednictvím e-shopu bývá považováno za nejsnadnější vstup do oblasti obchodu. Samozřejmě nic není ideální a mnoho projektů e-commerce končí po pár měsících fungování. Nejsme tady od toho, abychom snad tipovali komoditní mezery na trhu apod. To necháme na podnikatelích. Následující řádky by měly oslovit ty z vás, kteří řeší fakturaci transakcí na e-shopu uzavřených do zahraničí. Fakturovat prodeje přes e-shop v tuzemsku je přeci jen o poznání jednodušší než za situace, kdy do hry vstupují zahraniční klienti nakupující přes v tuzemsku registrovaného plátce DPH.

E-shop s mezinárodním přesahem – řádná registrace zákazníka a identifikace na straně dodavatele rozhoduje o správném uplatnění daně z přidané hodnoty
Ing.
Vladimír
Zdražil
Předpokládejme, že tuzemský plátce DPH provozuje e-shop se suvenýry. Přestože původní domněnka majitelů očekávala objednávky pouze z tuzemska, tak k jejich údivu se začali objevovat zájemci ze zahraničí. Co s tím z pohledu místa plnění a povinnosti přiznat z takových transakcí daň z přidané hodnoty?
Zákon o dani z přidané hodnoty nemá zvláštní úpravu pro zboží objednané přes kanál e-commerce
Přestože digitální ekonomika je tématem Evropské komise pro změny či úpravu DPH, tak zatím je z pohledu aplikace daně z přidané hodnoty naprosto jedno, zda zboží dodané tuzemským plátcem do Německa bylo objednáno prostřednictvím mailové, telefonické či snad faxové objednávky. Podstatné pro aplikaci daně z přidané hodnoty je především to, kdo zboží objednal, zda bylo zboží skutečně do jiného členského státu převezeno a případně také často opomíjená podmínka, tj. kdo zajistil přepravu.
E-shop z hlediska obchodu samozřejmě není nic jiného než on-line nabídka produktů konkrétního dodavatele s tím, že pokud si zákazník vybere nějaký nabízený produkt, tak chtě nechtě musí projít fází registrace. Jiná situace nastává, pokud je zákazník již registrován a systém ho již eviduje jako registrovaného zákazníka. Pak přirozeně nebude registrace duplicitní.
 
Registrace zákazníka plní informační funkci pro správné uplatnění daně z přidané hodnoty
Laik by si mohl myslet, že registrace na e-shopu má pouze obchodní charakter. A to zejména v tom ohledu, že dodavateli je sděleno, kam případně kdy má být zboží dodáno. To jsou samozřejmě také důležité vstupy pro úspěšný a vyvážený obchod, avšak samotná registrace má pro provozovatele e-shopu tj. dodavatele zboží především funkci z pohledu uplatnění daně z přidané hodnoty. Je to přirozeně dodavatel, kdo vystavuje daňový doklad. Jako výstavce má plnou odpovědnost za správnost všech vstupů a samozřejmě také za správné uplatnění daně z přidané hodnoty [viz § 26–34 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“].
V případě objednávek z jiných členských států EU musí dodavatel primárně nastavit systém tak, aby po registraci konkrétního klienta z jiného státu EU určil místo plnění a osobu povinnou přiznat daň z přidané hodnoty. Systém v sobě musí obsahovat algoritmus, aby po registraci zákazníka dokázal vytvořit bezchybnou fakturu.
 
Registrační formulář musí obsahovat pole pro vyplnění DIČ (VAT number)
Kromě základních identifikačních prvků (název a sídlo firmy, jméno, příjmení a adresa) by měl registrační formulář vybídnout klienta k otázce, zda je podnikatelem (taxable person) nebo tzv. osobou nepovinnou k dani (
non
-taxable person). Osoby nepovinné k dani mají tu výsadu, že povinnost přiznat daň na ně totiž nemůže být nikdy převedena a samy se za žádných okolností nemohou stát ani identifikovanými osobami pro účely DPH ba ani plátci. Na druhé straně je zjevné, že i ony mohou být klienty tuzemských obchodníků, kupříkladu právě provozovatele e-shopu.
Pokud registrující se subjekt v pozici kupujícího potvrdí, že je osobou povinnou k dani (tzv. taxable), tak se mu objeví výzva k vyplnění tzv. VAT number (neboli DIČ). Samotné VAT number je klíčem k určení místa uskutečnění zdanitelného plnění a správného uplatnění daně. Jde o tzv. obchody B2B (business-to-business), zatímco v případě existence zákazníka jako osoby nepovinné k dani jde o tzv. obchody B2C (business-to-customer).
Dodání zboží
versus
zasílání zboží
Zde nastupuje suchá linie principů DPH v rámci EU. Transakce B2B se nazývá dodání zboží do jiného členského státu, zatímco transakce B2C se nazývá zasílání zboží (§ 8 ZDPH). Přestože obchodně a logisticky se celá transakce jeví naprosto totožně, tak principy uplatňování daně z přidané hodnoty na to hledí naprosto odlišně. Z hlediska obchodního jde o to, že zákazník z jiného státu EU si objednal na e-shopu zboží, které mu musí být dodáno do jiného státu EU a on k němu nabude jako kupující vlastnické právo. Daň z přidané hodnoty ovšem konstatuje, že samotná osoba zákazníka v podobě osoby nepovinné k dani mění pravidla hry a musí se postupovat dle principů zasílání zboží. Rozdíly mezi oběma režimy obsahuje následující tabulka.
Dodání zboží do JČS
Zasílání zboží
Kdo přiznává daň
V tuzemsku osvobozeno dle § 64 ZDPH, samovyměřuje zákazník
Pouze a jedině dodavatel, neboť zákazník nemá DIČ, ani se nemůže registrovat
Kde je místo plnění
Viz výše
V zemi příjemce plnění nebo v zemi dodavatele s ohledem na překročení limitů pro zasílání zboží*)
Kdo zajišťuje přepravu vybraného zboží
Prodávající nebo kupující, případně jimi zmocněná osoba
Pouze prodávající (kupujíci nikdy)
*) Každý členský stát EU má stanoven tzv. prahový limit pro zasílání zboží. Kupříkladu Slovensko pracuje v EU s obvyklým limitem 35 000 EUR. Pokud hodnota zboží v režimu zasílání překročí v kalendářním roce úhrnem tento prahový limit, tak se plátce musí v této zemi registrovat. Jde o registraci k DPH jako osoba neusazená v daném státu. Systém umožňuje v režimu zasílání se v daném státu registrovat již při prvním nákupu, avšak většina menších plátců v režimu zasílání preferuje tzv. pod prahem možnost využít uplatnění tuzemské daně na výstupu, aniž by jim vznikla povinnost přiznat daň ve státu zákazníka.
Kapitolou samou o sobě je zajištění přepravy. V případě režimu dodání zboží do jiného členského státu přepravu zajišťuje prodávající nebo kupující, případně jimi zmocněná osoba, avšak v režimu zasílání zboží půjde pouze o dodavatele. Naplnění přepravní podmínky v tom smyslu, že přeprava je zajišťována prodávajícím nebo kupujícím, případně jimi zmocněnou osobou, je momentálně velmi často předmětem kontrol a lze doporučit vybranou judikaturu Soudního dvora EU. V případě, že tato podmínka splněna není a k dodání do EU nelze přiřadit přepravu, pak se na transakci hledí jako „bez přepravy“ s povinností přiznat daň na výstupu dodavatelem.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty