Paušální daňově účinné výdaje (materiální hodnocení uskutečněné řemeslné činnosti)

V tomto rozhodnutí se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda je určujícím kritériem pro výši uplatnitelných paušálních daňově účinných výdajů dle § 7 odst. 7 písm. a) nebo b) zákona o daních z příjmů, které je poplatník oprávněn uplatnit z příjmů z živnostenského podnikání, výhradně vymezení živnosti v živnostenském oprávnění uděleném poplatníkovi. Přestože se jedná o toliko dílčí otázku (navíc v dané věci řešenou na pozadí nyní již neúčinné právní úpravy), závěry Nejvyššího správního soudu zasluhují pozornost a jsou zobecnitelné. Zabýval se totiž v této souvislosti otázkou nezbytnosti materiálního hodnocení konkrétní činnosti bez ohledu na to, zda daňový subjekt rovněž disponuje příslušným veřejnoprávním oprávněním. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že je plně v souladu se zněním zákona a logické, pokud zákonodárce svazuje oprávnění uplatnit výdajový paušál v maximální výši tam, kde výkon živnostenského podnikání předpokládá dosažení určité kvalifikace. Ta pak skýtá předpoklad určité úrovně při výkonu živnostenského podnikání, při výkonu řemesla. Právě živnostenské oprávnění deklaruje, že řemeslnou činnost provádí osoba, která má k této činnosti kvalifikační předpoklady. Na druhou stranu nelze nalézt rozumný důvod, pro který by předmětného zvýhodnění měli požívat rovněž ti, kteří tuto kvalifikaci buď nemají nebo minimálně nejsou držiteli živnostenského oprávnění k výkonu konkrétní řemeslné živnosti. Popisovaný rozsudek proto uzavřel, že daňový poplatník je oprávněn uplatnit výdaje ve výši 80 % z příjmů z živnostenského podnikání řemeslného [§ 7 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů] pouze tehdy, pokud je držitelem živnostenského oprávnění k tzv. řemeslné živnosti. Nepostačuje oprávnění k živnosti volné spolu s prokazováním konkrétního obsahu uskutečněné činnosti, ze které daňový výdaj vyplývá.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.