Legislativní novinky s komentářem - Novela insolvenčního zákona

Účelem této rozsáhlé novely je zmírnění podmínek přístupu k oddlužení a snaha řešit excesivní zadlužení některých dlužníků, kteří se ocitají v dluhové pasti. Dle dosavadní úpravy bylo nutné uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Tato minimální míra uspokojení věřitelů se novelou ruší a oddlužení se tak stane přístupnějším širšímu okruhu dlužníků. Nově budou dle § 412b insolvenčního zákona existovat dvě varianty oddlužení. V prvním případě dlužník oddlužení splní, pokud v době tří let od schválení oddlužení splatí nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek (dle původního návrhu se mělo jednat o 50 % pohledávek). V druhém případě dlužník oddlužení splní, pokud během pěti let splatí nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.

V případě, že dlužník během pěti let nezvládne splatit ani 30 % pohledávek, ale oddlužení mu v tomto období nebylo zrušeno, může dlužník oddlužení dosáhnout, pokud neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby své věřitele uspokojil. Naplnění této podmínky bude posuzovat soud. Pokud dlužníku vznikl před schválením oddlužení nárok na starobní důchod a tento trval po celou dobu schváleného oddlužení nebo je-li dlužník invalidní ve druhém nebo třetím stupni, zkracuje se tato doba na tři roky. Takové oddlužení ovšem mohou využít pouze jednou.

Jedním z pozměňovacích návrhů Senátu, který ale nakonec Poslaneckou sněmovnou neprošel, bylo právě zrušení podmínky, že po pěti letech bude o oddlužení rozhodovat soud, neboť pětileté čekání dlužníka v nejistotě, zda mu soud nakonec oddlužení povolí, považuje za nadbytečné a zatěžující. Naopak příznivci této podmínky zdůrazňují, že je pro věřitele nespravedlivá a motivující pro dlužníky. Původně navrhovaná tzv. „nulová varianta“, kdy by po sedmi letech v oddlužení dlužník splnil oddlužení automaticky bez nutnosti projevit snahu plnit a bez ohledu na výši splacené částky, nakonec legislativním procesem neprošla.

Novela dále mění způsoby, kterými může být oddlužení realizováno. Oproti dosavadním třem formám realizace oddlužení, tj. plněním splátkového kalendáře, zpeněžením majetkové podstaty nebo kombinací obou typů, by bylo nově možné oddlužení provést buď zpeněžením majetkové podstaty jako doposud nebo plněním splátkového kalendáře za současného zpeněžení majetkové podstaty. Dojde také ke zjednodušení návrhu na povolení oddlužení, neboť nebude nutné uvádět údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky, ale pouze za posledních 12 měsíců. Stejně tak údaje o očekávaných příjmech dlužníka bude nutné uvést pouze pro následujících 12 měsíců, nikoli pět let jako doposud. Návrh dále přináší možnost přerušit oddlužení na žádost dlužníka, ochranu obydlí dlužníka nebo zjednodušení úpadku manželů.

Otázkou zůstává, na jak dlouho bude tato úprava oddlužení platná, neboť na evropské úrovni se již projednává návrh směrnice, která by měla sjednotit pravidla pro restrukturalizaci podniků a oddlužení.¹ Podle této směrnice by se podnikatelé mohli zbavit svých dluhů nejpozději do tří let od vyhlášení úpadku, a pokud budou poctivě splácet, není stanoven procentuální limit dlužné částky, kterou musí věřitelům splatit. Vlády jednotlivých zemí by navíc mohly toto pravidlo rozšířit i na nepodnikatele. Na finálním znění návrhu směrnice se členské státy již dohodly a lze předpokládat, že o něm Evropský parlament rozhodne do květnových voleb.