Úprava odpočtu daně u významných oprav nemovitých věcí

Vydáno: 18 minut čtení

Úprava odpočtu daně je jedním z korekčních mechanismů, který se podle dosavadního znění zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), vztahoval k původnímu odpočtu daně uplatněnému při pořízení dlouhodobého majetku, a to v případě, že ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně došlo ke změně v účelu či rozsahu použití tohoto majetku nebo k jeho prodeji. Novelou zákona o DPH , která je součástí tzv. daňového balíčku (zákon č. 80/2019 Sb. ), je s účinnosti od 1. 4. 2019 doplňováno do zákona o DPH nové pravidlo, podle něhož dojde-li ve stanovené lhůtě k dodání nemovité věci, na které byla dokončena tzv. významná oprava, podléhá tato oprava obdobně jako dlouhodobý majetek úpravě odpočtu.

Úprava odpočtu daně u významných oprav nemovitých věcí
Ing.
Václav
Benda
V následujícím článku jsou nejprve stručně shrnuta aktuálně platná základní pravidla pro uplatnění nároku na odpočet daně. V dalších částech textu jsou s využitím příkladů shrnuta aktuálně platná pravidla pro úpravu odpočtu daně vztahující se k odpočtu daně, který byl uplatněn při pořízení dlouhodobého majetku. V závěrečné části článku jsou shrnuty praktické dopady navrhovaného opatření, které spočívá v provádění úpravy odpočtu daně u významné opravy nemovité věci.
 
Základní podmínky pro uplatňování nároku na odpočet daně
Základní podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně jsou vymezeny v § 72 zákona o DPH. Podle § 72 odst. 1 zákona o DPH je oprávněn uplatnit odpočet daně pouze plátce, a to u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro vyjmenované účely uvedené v jednotlivých písmenech tohoto odstavce, tj. zejména pro uskutečňování svých zdanitelných plnění, osvobozených plnění s nárokem na odpočet daně, pro plnění s místem plnění mimo tuzemsko, u nichž by měl plátce nárok na odpočet, pokud by se uskutečnila v tuzemsku a pro další vyjmenované účely. Z § 72 odst. 2 zákona o DPH prakticky vyplývá obecná zásada, podle níž chybně uvedená daň na dokladu nezakládá nárok na odpočet daně. Podle tohoto se totiž daní na vstupu chápe výhradně daň, která byla stanovena podle zákona o DPH. V návaznosti na to je v § 73 odst. 6 zákona o DPH potvrzeno, že převýší-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu výši daně, která má být uplatněna podle zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, která má být uplatněna podle zákona.
Nárok na odpočet daně vzniká plátci podle § 72 odst. 3 zákona o DPH v okamžiku, kdy nastaly skutečnosti zakládající