Fond kulturních a sociálních potřeb jako zdroj moderních zaměstnaneckých benefitů

Fond kulturních a sociálních potřeb představuje jeden ze zvláštních fondů povinně vytvářených ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 218/2000 Sb.“). Tvoří jej organizační složky státu [§ 48 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb.] a příspěvkové organizace (§ 56 zákona č. 218/2000 Sb.). Podle § 29 odst. 1 písm. d) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, pak tvoří tento fond i příspěvkové organizace územních samosprávných celků.

Pro jeho tvorbu, správu a praktické využití je však mnohem podstatnější než rozpočtová pravidla vyhláška Ministerstva financí č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 114/2002 Sb.“). Nezanedbatelnou úlohu při nastavování zaměstnaneckých benefitů pak v souvislosti s fondem kulturních a sociálních potřeb sehrává i zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, resp. položky, jejichž pořízení je z daňového hlediska pro zaměstnance a zaměstnavatele výhodné. Pro úplnost přehledu právní úpravy pak musí být zmíněny i dvě vyhlášky týkající se závodního stravování, tedy vyhláška Ministerstva financí č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška Ministerstva financí č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky, ve znění pozdějších předpisů.

Základní příděl činí 2 % z ročního objemu nákladů zúčtovaných na platy a náhrady platů, popřípadě na mzdy a náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost a dále na odměny a ostatní plnění za práci vykonávanou v rámci odborného výcviku na produktivních činnostech žákům učilišť. Fond kulturních a sociálních potřeb se netvoří z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z odstupného a z přijatých refundací mezd/platů. Další příjmy fondu tvoří náhrada škod a pojistná plnění od pojišťovny vztahující se k majetku pořízenému z fondu, peněžní a jiné dary určené do fondu, a u příspěvkových organizací jsou příjmem fondu také příjmy z pronájmu rekreačních a sportovních zařízení, na jejichž provoz příspěvková organizace z fondu přispívá (§ 2 vyhlášky č. 114/2002 Sb.).

Fond kulturních a sociálních potřeb je určen k zabezpečování kulturních a sociálních potřeb zaměstnanců (v nejširším možném výkladu tohoto slova, tedy i příslušníků, soudců, učňů, atd.), důchodců (bývalých zaměstnanců) a jejich rodinných příslušníků. Co se rozumí těmito potřebami není právní úpravou pochopitelně taxativně vymezeno, ovšem z okruhů upravených citovanou vyhláškou lze identifikovat zejména zdraví, prevenci a regeneraci, vzdělávání, sport, kulturní a společenské potřeby, bytové potřeby, sociální a penzijní zabezpečení. V rámci těchto okruhů pak vyhláška výslovně stanoví, na jaké konkrétní produkty, akce a aktivity je možné z fondu přispívat, a jakým způsobem.

Mezi základní pravidla nakládání s prostředky ve fondu patří povinnost předem stanovit zásady jeho použití a předběžný rozpočet. Tam, kde působí odborová organizace, je oprávněna o použití fondu spolurozhodovat – zásady je pak možné stanovit např. jako přílohu kolektivní smlouvy. V ostatních případech zaměstnavatel stanoví pravidla sám, např. formou vnitřního předpisu. Dále je nezbytné respektovat ustanovení § 3 vyhlášky č. 114/2002 Sb., a to zejména následující pravidla:

V této souvislosti je ovšem nezbytné upozornit i na zákaz diskriminace a povinnost rovného zacházení ve smyslu § 16 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, resp. příslušných ustanovení jiných právních předpisů. Kritéria pro čerpání prostředků fondu, zejména u takových položek, kde zájem obvykle přesahuje možnosti rozpočtu, musí být nastavena nediskriminačně. V souvislosti s vyskytujícími se dotazy na možnost krácení příspěvku osobám na mateřské a rodičovské dovolené, se zkrácenou pracovní dobou, s pracovní smlouvou na dobu určitou, za dobu pracovní neschopnosti apod. lze konstatovat, že takováto krácení by zásadám rovného zacházení nemusela odpovídat, a nelze je tedy doporučit.

Jak již bylo uvedeno výše, na co lze zdroje z fondu kulturních a sociálních potřeb čerpat, je uvedeno ve vyhlášce taxativně. Není tedy možné čerpat jiné typy výdajů, byť by byly výdajům z vyhlášky velice podobné. Pokud se tedy např. v § 4 odst. 2 vyhlášky č. 114/2002 Sb. uvádí, že je možné hradit nákup vitaminových prostředků pro zaměstnance a přispívat na vyjmenovaná očkování, není možné nakoupit jiné doplňky stravy (např. sportovního charakteru) ani přispět na jiná očkování, byť by nebyla hrazena ze zdravotního pojištění. V rámci zajišťování kulturních potřeb není možné přispívat na knihy a časopisy, ačkoli sportovní vybavení a potřeby zakoupit možné je. Stejně tak okruh pojištění je omezen na penzijní pojištění a doplňkové penzijní spoření (§ 12 vyhlášky č. 114/2002 Sb.) a pojistné na soukromé životní pojištění (§ 12a vyhlášky č. 114/2002 Sb.), na žádný jiný druh pojištění (např. úrazové) není možné z fondu přispívat.

Způsob, jakým mohou být zdroje čerpány, rovněž představuje silný korektiv akcí a aktivit z fondu hrazených. Podle § 3 odst. 3 vyhlášky č. 114/2002 Sb. může organizace přispívat pouze na činnosti, které organizuje nebo spoluorganizuje nebo pořídí od jiného subjektu. Příjemcům se pak poskytne plnění podle věty první za cenu sníženou o příspěvek z fondu. To znamená, že veškeré účetní doklady související s např. objednáním vstupenek do divadla nebo zakoupením vitamínů musí znít na zaměstnavatele, který je uhradí, následně převede příspěvek z fondu na jejich úhradu a od zaměstnance vybere rozdíl. Teprve poté může příslušný benefit poskytnout.

S ohledem na časté dotazy je vhodné připomenout, že vyhláška č. 114/2002 Sb. se nepoužije na sociální fondy, zřizované např. samotnými územními samosprávnými celky. Ty tak nejsou limitovány ani výší základního přídělu, ani okruhem výdajů, které je možné z fondu hradit. Obecná pravidla pro vedení účetnictví, rozpočtovou kázeň, závodní stravování apod. však zůstávají v platnosti i zde.

Výše uvedené do značné míry omezuje rozsah benefitů, na které je možné prostředky z fondu kulturních a sociálních potřeb čerpat. Rozsah není totožný ani s položkami, které jsou osvobozeny od daně z přijmů, což by jejich poskytování dále zatraktivnilo. Není zcela jednotná výkladová praxe k některým typům papírových a elektronických poukázek – zejména v případě poukázek „do lékárny“ jsou obavy ze zajištění toho, aby na tyto poukázky bylo čerpáno pouze v souladu s vyhláškou, a kdo za splnění tohoto požadavku odpovídá. Příspěvky není dobře možné čerpat na samostatně organizované dovolené – individuálně zakoupenou letenku, zajištěné ubytování apod. např. přes slevové portály, internetové zprostředkovatele, vlastní kontakty apod. Není možné proplácení individuálně zakoupených lístků do divadla atd.

Tyto skutečnosti dělají z vyhlášky č. 114/2002 Sb. poměrně rigidní, zastaralý předpis, který nepřispívá k posílení konkurenceschopnosti veřejných zaměstnavatelů na trhu práce. Jako takový si zaslouží výraznou novelizaci, případně kompletní přepracování, ke kterému se ale Ministerstvo financí staví rezervovaně. V rámci současné podoby tohoto předpisu je možné zaujmout několik přístupů:

Celý fond rozdělit mezi několik málo nejžádanějších položek, např. příspěvek na penzijní pojištění a stravování, případně tzv. nakoupit poukázky. Tento přístup bude administrativně nejméně náročný a s ohledem na relativně vysoký příděl do fondu umožní výraznou výši příspěvku pro jednotlivé zaměstnance. Nezohlední ale příliš jejich individuální požadavky a potřeby, u některých poukázek může vysoká hodnota ve spojení s omezenými možnostmi jejich uplatnění snižovat jejich atraktivitu.

Snažit se co nejvíce podpořit dobré vzájemné vztahy v kolektivu formou pořádání a hrazení společných akcí, a to jak kulturního a společenského typu, tak vzdělávacích a teambuildingových aktivit (např. aktuálně velmi populárních únikových her). Tyto formy čerpání prostředků ale nepodpoří naplnění kulturních a sociálních potřeb zaměstnanců mimo zaměstnání a pracovní dobu.

V rámci individuálního přístupu a co nejširší nabídky benefitů rozdělit prostředky fondu na co nejvíce položek a jejich relativně malou výši pak kompenzovat zajímavou nabídkou (např. na žádaná a vyprodaná divadelní představení, inovativní sportovní akce a pravidelná cvičení apod.). Tento způsob čerpání je nepochybně nejnáročnější, na druhou stranu i při výše popsané rigiditě právní úpravy umožňuje řadu kreativních a zajímavých benefitů, které budou zaměstnanci oceňovány.

V souvislosti s nástroji pro slaďování soukromého a profesního života pak je vhodné mít na paměti, že fond kulturních a sociálních potřeb může sloužit i na hrazení aktivit pro rodinné příslušníky zaměstnanců, nebo např. školkovné či letní dětské tábory, a že nárok na příspěvek na stravování vzniká zaměstnancům i pokud odpracují část pracovní doby v režimu tzv. home office.

I přes své nezpochybnitelné limity tak fond kulturních a sociálních potřeb poskytuje určité možnosti pro aplikaci některých moderních trendů v personalistice a HR. Kreativní využívání fondu však vyžaduje vyšší úsilí a invenci na straně zaměstnavatele, případně i spolurozhodující odborové organizace. Ani při nejlepší snaze pak nemůže uspokojit všechny zájmy a potřeby každého zaměstnance, jak je to (alespoň teoreticky) možné v soukromé sféře.