Rozsah daňové kontroly

Stěžovateli lze přisvědčit, že správce daně v protokolu o zahájení daňové kontroly výslovně uvedl předmět daňové kontroly (daň z příjmů právnických osob za daná zdaňovací období). Naopak výslovně nevymezil její rozsah, tedy konkrétní okolnosti, kterými se ve vztahu k dani z příjmů právnických osob hodlá zabývat. Nejvyšší správní soud se shoduje s krajským soudem, že v takovém případě je nutno mít za to, že daňová kontrola byla zahájena v nejširším možném rozsahu, tedy že se měla týkat všech okolností souvisejících s předmětem kontroly. Podle Nejvyššího správního soudu není nezbytně nutno v případě, kdy správce daně nehodlá daňovou kontrolu provádět jen ve vztahu k některým rozhodným okolnostem (tedy v zúženém rozsahu), uvádět při úkonu, kterým je kontrola zahájena, že bude provedena v nejširším, či plném rozsahu (nebo jinou obdobnou formulaci, např. ve vztahu ke všem rozhodným okolnostem). Samozřejmě by takový postup byl formálně jednoznačnější, nicméně neuvedení tohoto slovního spojení v protokolu nemůže mít na zákonnost zahájení daňové kontroly vliv. Za situace, která nastala v posuzované věci, totiž nemohly vyvstat žádné pochyby o tom, že daňová kontrola bude ve vztahu k jejímu předmětu provedena v plném rozsahu.