Stěžovateli lze přisvědčit, že svědkem Z. sdělené informace samy o sobě provedení posuzovaných prací neprokazují. Tento závěr však bude v zásadě platit pro jakýkoli důkazní prostředek hodnocený izolovaně; ani samostatně předložená faktura, či záznam v účetnictví nemusí vždy (při existenci pochybností správce daně) prokázat uskutečnění určitého účetního případu (obchodní transakce) dle tvrzení daňového subjektu. Teprve ve svém souhrnu může více (byť obecných) vzájemně se doplňujících důkazních prostředků utvořit celistvý a konkrétní obraz o určitém obchodním případu.
Hodnocení důkazů ve vzájemné souvislosti
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2020, sp. zn. 1 Afs 376/2019, www.nssoud.cz
Na tomto místě Nejvyšší správní soud poodhalili roušku dokazování. Tím je myšlenkový proces, na základě kterého jsou po skončení dokazování veškeré důkazy hodnoceny ve své vzájemné souvislosti. A aby toto hodnocení bylo přezkoumatelné, musí být tento myšlenkový proces převeden do hmotné podoby, zpravidla do úředního záznamu či jiné písemnosti. Přitom platí, že důkaz sám o sobě zpravidla nic neprokazuje. Teprve jeho hodnocení v souhrnu s ostatními zjištěnými důkazy dává vzniknout závěrečnému hodnocení. Proto ani důkaz vzešlý ze svědecké výpovědi svědka prokazující určitou skutečnost nemusí ve výsledku její existenci prokázat, pakliže jsou pochyby o důvěryhodnosti svědka, či existuje více jiných důkazních prostředků hovořících o opaku. A naopak, pakliže o prokazované skutečnosti existuje pouze jediný důkaz vzešlý ze svědecké výpovědi, pak je povinností orgánu veřejné moci provádějícího dokazování vzít skutečnost za prokázanou.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.