Při uplatňování daně z přidané hodnoty (DPH) při bezúplatném poskytnutí služby je nutno respektovat pravidla stanovená zákonem o dani z přidané hodnoty , z nichž vyplývá, za jakých podmínek je takové poskytnutí služby předmětem DPH. V následujícím textu jsou nejprve vysvětlena základní obecná pravidla, z nichž vyplývá, za jakých podmínek je poskytnutí služby předmětem DPH. Potom jsou s využitím praktických příkladů vysvětleny praktické postupy plátce daně při bezúplatném poskytnutí služby.
DPH při bezúplatném poskytnutí služby
Ing.
Václav
Benda
Poskytnutí služby jako předmět daně
Poskytnutím služby se pro účely DPH podle § 14 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), rozumí obecně všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Poskytnutím služby je v návaznosti na terminologii zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), také pozbytí nehmotné věci, tj. prakticky v dřívější terminologii převod práva. Místo dřívějšího poskytnutí práva využití věci je poskytnutím služby přenechání zboží k užití jinému, tj. prakticky zejména nájem movité či nemovité věci. Poskytnutím služby je pro účely DPH také vznik a zánik věcného břemene a rovněž zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci.
Za poskytnutí služby se pro účely zákona o DPH podle § 14 odst. 2 zákona o DPH považuje také poskytnutí služby na základě rozhodnutí státního orgánu nebo na základě zvláštního právního předpisu. V případě poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře se jedná o samostatné plnění komitenta nebo třetí osoby a samostatné plnění komisionáře