Oblast cestovních náhrad zaměstnanců je z hlediska zákonných nároků poměrně zevrubně popsána v příslušných ustanoveních zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), resp. v jeho prováděcích právních předpisech (od 1. 1. 2011 vyhlášky č. 377/2010 Sb. a 350/2010 Sb. )
Cestovní náhrady - zkušenosti subjektů veřejné sféry - II. část
Mgr.
Pavel
Bláha
Náhrada prokázaných jízdních výdajů
Hodnota dopravy hromadným dopravním prostředkem
a vozidlem taxislužby se hradí v prokázané výši (§ 157 odst. 1) jízdenkou nebo potvrzením. Existují i případy, kdy provozovatel hromadné dopravy nevydává jízdenky, ale potvrzení. I toto je průkazným prvotním dokladem, pokud provozovatel dopravy postupuje a potvrzení vydává v rámci platné licence. Jiný případ nastává, pokud je vydána
hromadná jízdenka
např. pro dvě osoby. Měla by být správně předložena ve vyúčtování pouze jedním zaměstnancem (doložena originálem prvotního dokladu) a nikoliv kopírována (kopie nejsou prvotním dokladem) s rozpočítáním částky jízdného podle účastníků, i když v praxi bývá takto postupováno a z pohledu kontrolních orgánů tolerováno. U
cestovních výdajů za MHD
v místě výkonu práce lze cenu jízdného uhradit i bez prokázání jízdních výdajů (§ 159 odst. 2 ZP). ZP už ale neřeší konkrétní případ, jak postupovat v jízdě přes tzv. pásma. Organizace může pro daný případ postupovat i tak, že hranici pásem i ceník MHD používá s odkazem na úpravu příslušného dopravního podniku ve vazbě na konkrétní podmínky uskutečněné jízdy. Cestovní výdaje za MHD lze hradit bez prokázání i v situacích, kdy zaměstnanci využívají svých soukromých síťových jízdenek. V daném ohledu převáží uložení úkolu zaměstnavatelem (vyslal je na pracovní cestu, určil jim dopravní prostředek a další podmínky cesty). Tím se zavázal k úhradě nákladů, při pracovní cestě vzniklých. Například lze zaměstnanci zcela nebo částečně uhradit
In-kartu ČD
. MPSV nevylučuje jejich využívání při pracovních cestách. Nevylučuje ani úhradu pořizovacího výdaje i částečného této karty, i když ji zaměstnanec bude využívat i k soukromým účelům. Musí zde však existovat přímá souvislost k množství pracovních cest uskutečňovaných daným dopravním prostředkem. V dané situaci převáží, že cestovní náklady zaměstnavatele budou v součtu nižší, čímž se dosáhne efektivnosti a hospodárnosti výdajů podle zákona o finanční kontrole.1)Pro případ úhrady hodnoty In-karty lze sjednat dohodu o vrácení části nákladů v případě, že zaměstnanec např. ukončí pracovní poměr.
Jízdní výdaje, výkon práce a přerušení pracovní cesty
Za použití dopravního prostředku po ukončení předem dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance, po kterém již nenásleduje výkon práce, je povinen zaměstnavatel uhradit zaměstnanci náhradu jízdních výdajů pouze do výše, která by náležela zaměstnanci v případě, že by k přerušení pracovní cesty nedošlo § 160 ZP.
Jízdní výdaje při využití soukromého osobního automobilu k vykonání pracovní cesty
U tohoto výdaje záleží na tom, zda zaměstnanec soukromého automobilu využívá
se souhlasem zaměstnavatele § 157 odst. 2 ZP nebo na jeho žádost § 157 odst. 3 ZP.
V daném případě se nejedná pouze o drobný formulační rozdíl týkající se obsahu slov, ale má to výrazný dopad na výši náhrady pro zaměstnance. Pojďme jednotlivé případy rozebrat detailněji:
Soukromý automobil k pracovní cestě se souhlasem zaměstnavatele
- použije-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy jiný dopravní prostředek, včetně silničního motorového vozidla, přísluší mu náhrada
jízdních výdajů
ve výši odpovídající ceně jízdného za určený
hromadný dopravní prostředek.
Z uvedeného plyne několik skutečností:
*
Nesmí se jednat o vozidlo poskytnuté zaměstnavatelem tzn. např. referentský automobil. Ale k cestě nemusí být nutně využit automobil, může se jednat obecně o jiný dopravní prostředek. V případě použití automobilu není ZP předepsáno, že se musí jednat o automobil ve vlastnictví zaměstnance, ani nikde ZP nepředepisuje jiné nároky na použitý automobil (např. havarijní pojištění). Podmínku pojištění lze v rámci dobré praxe jen vřele doporučit, protože by se zaměstnavateli snížila případná výše částky, kterou by jinak podle § 265 odst. 1 ZP byl povinen zaměstnanci uhradit). Opět vidíme velký prostor pro interní úpravu postupů.
*
Zaměstnavatel před nástupem (nelze až zpětně) na pracovní cestu určí:
-
Dopravní prostředek, za který bude náhrada poskytována.
-
Souhlas s použitím soukromého automobilu k vykonání cesty, nejpozději však před nástupem na pracovní cestu. Náležitosti a forma nejsou stanoveny - interní předpis.
-
Pokud by zaměstnavatel předem souhlasil s použitím soukromého vozidla k vykonání pracovní cesty a neurčil dopravní prostředek, za který přísluší náhrada, pak se pro účely náhrad použije ustanovení § 157 odst. 3 ZP (za náhradu + kilometrovné).
-
Zaměstnanec, který bez předchozího souhlasu zaměstnavatele vykonal pracovní cestu soukromým automobilem, porušil příkaz zaměstnavatele. Ze stejného důvodu mu nepřísluší mu náhrada za cestovní výdaj, který neprokázal. Zaměstnavatel by rovněž neodpovídal ani za případnou škodu na jeho vozidle viz § 265 odst. 3 ZP.
*
Zaměstnanci, i když zaměstnavatel souhlasil s použitím soukromého vozidla místo určeného prostředku dopravy, nenáleží vedlejší výdaje vztahující se k použití soukromého vozidla (např. parkovné).
*
Pokud stejným soukromým dopravní prostředkem jede více zaměstnanců, náleží náhrada jízdních výdajů pouze jednomu z nich a to tomu, který k cestě použil schválené vozidlo.
*
V případě škody na vozidle použitém s předchozím souhlasem zaměstnavatele nese zaměstnavatel odpovědnost za škodu zaměstnanci podle § 265 odst. 1 a 3 ZP. V praxi to znamená, že:
-
Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
-
Zaměstnavatel na druhé straně neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu. Rovněž neodpovídá za škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu.
Soukromý automobil k pracovní cestě se souhlasem zaměstnavatele § 157 odst. 3 ZP + vyhláška MPSV pro r. 2010 č. 462/2009 Sb. ze 16. 12. 2009 a pro rok 2011 vyhláška č. 377/2010 Sb.:
Když použije zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, přísluší mu za každý 1 km jízdy základní náhrada (za tzv. amortizaci vozidla a spotřebu jiných provozních náplní vozidla s výjimkou pohonných hmot) a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.
Z uvedeného plyne:
*
Opět se nesmí se jednat o vozidlo poskytnuté zaměstnavatelem tzn. např. referentský automobil.
*
Zaměstnavatel před nástupem (nelze až zpětně) na pracovní cestu určí:
-
Dopravní prostředek: automobil vlastní. I v tomto případě platí, není ZP předepsáno, že se musí jednat o automobil ve vlastnictví zaměstnance, ani nikde ZP nepředepisuje jiné nároky na použitý automobil (např. havarijní pojištění). Podmínku pojištění lze opět v rámci dobré praxe jen vřele doporučit, protože by se zaměstnavateli snížila případná výše částky, kterou by jinak podle § 265 odst. 1 ZP byl povinen zaměstnanci uhradit). Opět prostor pro interní úpravu postupů.
-
Zaměstnanci náleží tzv. Základní náhrada za použití soukromého vozidla. Vypočte se vynásobením částky základní náhrady určené vyhláškou pro odpovídající dopravní prostředek částkou ujetých km. Pro určení správné výše náhrady proto platí povinnost vykázat ujeté kilometry. Částku základní náhrady podle charakteru použitého dopravního prostředku určuje vyhláška MPSV pro r. 2010 č. 462/2009 Sb., ze 16. 12. 2009 (pro rok 2011 vyhláška č. 377/2010 Sb.).
-
K výši základná náhrady se přičítá Náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu (dále také „PHM“). Určí se vynásobením částky průměrné spotřeby vozidla na 100 km a počtu ujetých km celkem/100. Tím se vypočte spotřeba vozidla za ujeté km. Ta se vynásobí částkou ceny pohonné hmoty určené k používání pro daný typ vozidla (viz údaj v technickém průkazu vozidla). Zaměstnanec musí prokázat cenu PHM věcně a časově související s realizovanou pracovní cestou. V případě, že ji neprokáže, určí mu zaměstnavatel náhradu ve výši ceny stanovené vyhláškou MPSV. Pro kontrolní činnosti uvedeného postupu je třeba vycházet z několika zásadních údajů uvedených v technickém průkazu vozidla. Mezi ně patří:
-
Průměrná spotřeba vozidla na 100 km. U těch technických průkazů (dále i „TP“), kde je průměrná spotřeba uvedena se použije tento údaj.
U těch technických průkazů, kde jsou uvedeny např. spotřeby při 60, 90 a 120 km/h se vypočte průměr z uvedených hodnot. Pokud u starších vozidel se v TP uvádí pouze jedna hodnota pro průměrnou spotřebu bere se za základ bez dalších přepočtů. Na druhé straně pokud u novějších vozidel jsou uvedeny průměrné spotřeby při provozu ve městě, mimo město a průměr hodnot, výpočet se neprovádí. Za základ se bere průměr hodnot. V tomto případě platí, že zaměstnanec musí doložit kopii TP, aby bylo možno určit nebo vypočítat jednak průměrnou spotřebu a jednak používaný typ PHM (pohonná hmota) a jeho oktanové číslo.
V tomto případě platí, že zaměstnanec musí doložit kopii TP, aby bylo možno určit nebo vypočítat jednak průměrnou spotřebu a jednak používaný typ PHM (pohonná hmota) a jeho oktanové číslo.
V případě vozidla na LPG, nebo vozidla, u kterého nelze prokázat průměrnou spotřebu musí zaměstnanec doložit průměrnou spotřebu vozidla stejného typu.
Příklad výpočtu ceny za použití vlastního motorového vozidla:
Služební cesta uskutečněná ve dnech: 6.-8. 12. 2010.
+-------------------+-------------------------+-----------------------------+----------------------------+-----------------------------+ | Den | Trasa | Ujeté km | Sazba náhrady mot. vozidla | Výše náhrady za ujeté km | +-------------------+-------------------------+-----------------------------+----------------------------+-----------------------------+ | 6. 12. | Č. Budějovice - Písek | 55 | 3,90[1]/3,70[4] | 214,50[1)/203/50[4] | | 7. 12. | Písek - Písek | 4 | 3,90[1]/3,70[4] | 15,60[1]/14,80[4] | | 8. 12. | Písek - Č. Budějovice | 55 | 3,90[1]/3,70[4] | 214,50[1]/203/50[4] | +-------------------+-------------------------+-----------------------------+----------------------------+-----------------------------+ | Součet ujetých km | 114 | | Součet výše náhrad CEKEM: | 444,6 | +-------------------+-------------------------+-----------------------------+----------------------------+-----------------------------+ | Počet | Druh PHM + cena: | Průměrná spotřeba | Spotřeba za | Náhrada za | | ujetých km | Doložená/vyhláška | vozidla dle TP | ujeté km | spotřebu PHM | +-------------------+-------------------------+-----------------------------+----------------------------+-----------------------------+ | 114 | 95 okt.[2] -› 28,70[1] | 5,7[3] | (5,7 x 1,14) = 6,49 | (6,49 x 28,70) = 186,30[1] | | | 95 okt.[2] -› 31/60[4] | | | (6,49 x 31,60) = 205,08[4] | +-------------------+-------------------------+-----------------------------+----------------------------+-----------------------------+ | Náhrada za používání motorového vozidla | 444,6 | | Náhrada za spotřebované pohonné hmoty | 186,30[1]/205,08[4] | | Celková náhrada za užitím motorového vozidla k pracovní cestě | 630,90-›631Kč[1] (r. 2010) | | | 649,68-›650Kč[4] (r. 2011) | +--------------------------------------------------------------------------------------------------------+-----------------------------+
1) Vyhláška č. 462/2009 Sb., sazba náhrady za použití osobního silničního motorového vozidla
2) Cena benzinu předepsaného k používání pro dané vozilo (viz technický průkaz vozidla, položka Palivo). Cena nedoložena prodejním dokladem pohonné hmoty (použije se cena „vyhlášková“ pro druh paliva, který odpovídá údaji o používaném druhu paliva v technickém průkazu vozidla).
3) Údaj viz technický průkaz vozidla, položka Spotřeba paliva, nebo nutno provést výpočet viz text nad tabulkou.
4) Vyhláška č. 377/2010 Sb., sazba základní náhrady za požití osobního silničního motorového vozidla platnost od 1. 1. 2011.
Související skutečnosti k použití soukromého vozidla:
Zaokrouhlování výpočtů není zákonným způsobem upraveno. Buď se vychází z úpravy v interní směrnici, nebo dle obecného úzu se výpočty provádí na dvě desetinná místa zaokrouhluje se až součet náhrad, a to na celé koruny směrem nahoru (§ 183 odst. 5 ZP).
*
I v případě, že zaměstnanec koná soukromým vozidlem na žádost zaměstnavatele výhradně po městě, náleží mu náhrada za průměrnou spotřebu stanovená nebo vypočítaná z údajů v technickém průkazu.
*
I pro daný případ platí obdobně předchozí závěry k doložení pojištění používaného vozidla.
*
Obdobně platí, že náhrada náleží jen jednomu zaměstnanci i v případě, že se s ním přepravuje více zaměstnanců. Pro ně je vhodné s ohledem na odpovědnost zaměstnavatele za škodu podle § 265 odst. 1 určit jako dopravní prostředek AUV (soukromý automobil).
*
Dotčenému zaměstnanci pak kromě jízdních výdajů náleží i další úhrada s cestou prokazatelně souvisejících nutných a prokázaných vedlejších výdajů (např. parkovné, ALE NE již náklady na mytí vozidla, oleje, jiné provozní náplně... tyto jsou již zahrnut v částce za použití motorového vozidla.
Jízdní výdaje - Automobil služební (AUS)
Použití služebního automobilu např. v referentském režimu
V tomto případě jsou cestovní výdaje přímým nákladem zaměstnavatele a prokazují se knihou jízd a hradí se z provozních výdajů.
Zaměstnanec, který řídí referentské vozidlo je povinen konat práci pouze v souladu s pokyny zaměstnavatele (viz výše ustanovení o pracovní smlouvě - výkon práce). Týká se to jak průběhu jízdy, tak povinnosti vést přesné, pravdivé a úplné záznamy o jízdě. K záznamům o jízdě patří i záznam o osobách přepravovaných ve vozidle. Pokud jsou přepravovány bez souhlasu zaměstnavatele, pak jen na vlastní zodpovědnost řidiče. Řidič má dodržovat bezpečnostní přestávky stanovené mu nařízením vlády 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, nebo přísnější v intencích citovaného nařízení vlády stanovené vnitřním předpisem.
Řízení vozidla řidičem referentem, který tuto činnost má sjednánu v pracovní smlouvě, je považováno za výkon práce i po uplynutí řádné pracovní doby a měly a by mu za něj náležet mzda nebo plat a cestovní náhrady.
Totéž se ale už netýká zaměstnance, který výkon řízení v pracovní smlouvě nemá. Pro něj platí, že jde pouze o dobu strávenou v souvislosti s pracovní cestou, za kterou mu náleží pouze cestovní náhrady (stravné...).
Účetní případ úhrady za spotřebované PHM referentského vozidla:
+----+-----------------------------------------------------+--------------+-----+-----+ | Č. | Text | Kč | MD | D | +----+-----------------------------------------------------+--------------+-----+-----+ | A | Záloha na kartu CCS | | | | | 1 | Záloha poskytnutá společnosti CCS na vydanou kartu | | | | | | na čerpání PHM úhradou z bankovního na účtu | 10 000 | 314 | 223 | | B | Účtování o čerpání PHM | | | | | 1 | Jednotlivá čerpání PHM uskutečněná prostřednictvím | 900 | | | | | karty CCS | 1 232 | | | | | | 856 | | | | | | SUMA: 2 988 | | | | 2. | Faktura došlá za čerpané PHM v zúčtovacím období | 2 988 | 501 | 321 | | | + Poplatek za používání karty | 50 | 518 | 321 | | 3. | Úhrada faktury za spotřebované PHM | 2 988 | 321 | 223 | | 4. | Zúčtování zálohy | 2 988 | 501 | 314 | +----+-----------------------------------------------------+--------------+-----+-----+
Povinnosti organizace ve vztahu k řidičům služebních automobilů v referentském režimu
V dané souvislosti je nutné odpovědět si na otázku: „
porušují zaměstnavatel (§ 103 odst. 2) a zaměstnanec (§ 106 odst. 4 ZP)
jízdami bez vykonaných tzv. referentských zkoušek ZP? Na oblast tzv. referentských zkoušek se zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel nevztahuje. To znamená, že příprava řidičů referentských vozidel zůstala zachována dle příslušných ustanovení ZP, část druhá (pracovní poměr) a část pátá (bezpečnost a ochrana zdraví při práci), a to jak pro zaměstnavatele tak pro zaměstnance. V rámci uvedených ustanovení je třeba vnímat § 101 odst. 1: „Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce“.
Možný postup
pokud zaměstnavatele po zaměstnanci požaduje řízení motorových vozidel v referentském režimu, měl by to s ním sjednat v jeho pracovní smlouvě viz § 34 ZP („Pracovní smlouva musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat.“). Lze připustit i sjednání v pracovní náplni. Ale v pracovní smlouvě je to s ohledem na přesčasovou práci vhodnější. Dokonce lze pouze na řízení referentského vozidla sjednat např. dohodu o provedení práce nebo pracovní činnosti. Písemné sjednání povinnosti zaměstnance řídit motorové vozidlo lze považovat jednak za projev k větší průkaznosti a zároveň směřuje k právní jistotě jak zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Nelze využít ustanovení § 37 písemné
Informování obsahu pracovního poměru,
pokud tento údaj neobsahuje pracovní smlouva („údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru“). Pak lze aplikovat ustanovení § 38 týkající se povinnosti vyplývající z pracovního poměru: *
zaměstnavatel povinen přidělovat
zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy,
platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky
pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy,
smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, *
zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele
konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti,
které mu vyplývají z pracovního poměru. V rámci sjednané práce je zaměstnavatel povinen
podle § 103 odst. 2 ZP:*
Zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení zaměstnavatel zajistí při nástupu zaměstnance do práce, a dále při změně
-
pracovního zařazení,
-
druhu práce.
A dále dle § 103 odst. 3 ZP zaměstnavatel:
*
Určí obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžadujeli to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení podle věty první pravidelně opakováno
Povinnosti zaměstnance jsou pak upraveny v § 106,
zejm. odst. 1, 2, 3:*
Zaměstnanec má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná.
*
Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance.
*
Zaměstnanec má právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance.
Povinnosti zaměstnance
§ 106 odst. 4 písm. a) až i):a)
účastnit se školení
zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci včetně ověření svých znalostí,b)
podrobit se preventivním prohlídkám,
vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy,c)
dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele
k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele, d)
dodržovat při práci stanovené pracovní postupy,
používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu, e)
nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky
na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, f)
oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci nedostatky a závady
na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci, zejména hrozící vznik mimořádné události nebo nedostatky organizačních opatření, závady nebo poruchy technických zařízení a ochranných systémů určených k jejich zamezení, g)
s ohledem na druh jím vykonávané práce se podle svých možností podílet na odstraňování nedostatků
zjištěných při kontrolách orgánů,h)
bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz,
pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí,i)
podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance
písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem
alkoholu nebo jiných návykových látek. Průkaznost však zcela chybí
v případech, kdy povinnost řídit referentské
vozidlo je vyžadována na základě formulace v pracovní smlouvě zaměstnance: „... a plní i další úkoly podle pokynů zaměstnavatele.
Tady by jediným důkazním materiálem byl jednak záznam v cestovním příkazu (část vyslání zaměstnance na pracovní cestu) určením dopravního prostředku AUS. Uvedený záznam by musel být doprovozen příkazem k jízdě, kde jako řidič by byl uveden zaměstnanec organizace určený k řízení spolu se záznamy v knize jízd. 1 Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů