KPI ve státní správě - management a systém řízení, 1.část

Ale stále je třeba vnímat ten hlavní a asi i rozhodující podmínku úspěšnosti takového systému, tj. odpověď na otázku:

V hospodářské praxi je dnes otázka managementu vnímána (a konečně) s neobyčejným důrazem. Prakticky všechny postupy tržního ocenění komerčních společností přiznávají až 30% tržní ceny do souvislosti s kvalitou a stabilitou managementu. A rozhodně to není jen formální část odhadu tržní hodnoty podniků.

Otázka je ve formálním smyslu zbytečná, manager je určen a funkčně ustaven. Podíváme-li se ale na skutečný výkon managerské práce, uvidíme, Vnímáme-li pod pojmem manager zejména postavení ministra a jeho náměstků, tak nestabilní je i sám ministr, u nějž nelze dlouhodobost snad ani předpokládat.

Kde je potom hranice skutečně odvoditelné pravomoci a odpovědnosti není vůbec jasné. Praxe politických ministrů a politicky nominovaných předsedů, presidentů úřadů, náměstků a dalších funkcí - managerů organizačních složek státu (dále jen „OSS“) - zcela zakrývá základní smysl řízení, tj. V důsledném členění by veškerá politická moc měla reprezentovat vztah vlastnický (politická moc je skutečně reprezentantem vlastníka - občana) a manageři by měli být mocí výkonnou.

Po politickém zadání musí existovat nástroj, který bude hlídat efektivní a produktivní spotřebu zdrojů na dosažení požadovaného výkonu. Ale musí být naprosto jasné, že velmi produktivní spotřeba zdrojů ve jménu dosažení dost zpochybnitelného politického zadání je zřetelně oddělena, měřitelná i měřená a lze bez problémů odvodit jednotlivé odpovědnosti.

Postavení managera OSS bude vždy trochu problematické. Jedná se obecně o spor reprezentace vlastníka a managera s tím, že skutečná vůle vlastníka je projevována velmi zprostředkovaně, tj. mechanismem voleb, jednou za čtyři roky, a to ještě rozhodně dost povrchně. O řízení OSS se většinou volební programy nezmiňují, a když, tak pouze v obecné rovině (např. v současné době prováděné audity bez pevného zadání). Fakticky, při domyšlení celého volebního systému, vzniká vůbec otázka, jak silný a průkazný mají k řízení (tedy skutečnému managementu) OSS vítězné strany . Mají pouze nepochybný k práci s politickým zadáním.

Dost podstatnou otázkou je také existence politicky jmenovaných náměstků, poradců a podobných členů týmu ministra (šéfa úřadu). Ti by rozhodně žádnou výkonnou pravomoc mít neměli, musí být k dispozici pouze proto, aby ministr (šéf úřadu) vydal smysluplné politické zadání. Tím bude odpovědnost naprosto průhledná a dohledatelná.

Postavení managera v řízení OSS tedy musí být ošetřeno pečlivě Politický bude směřovat k tomu, kdo bude jednotlivým OSS úkoly a cíle zadávat, ale ne k tomu, jak jich bude dosahováno. Úvahy tímto směrem vedou jednoznačně k požadavku

Zadání a úkoly managera OSS budou hodně různorodé, politické programy nelze dost dobře předvídat a Nebudou to však zadání operativní. Zde je příležitost pro skutečně koncepční práci managerů. V trochu vzdálené budoucnosti si dokonce můžeme představit stanovisko managera OSS k politickému programu konkrétních subjektů z hlediska výkonnosti a připravenosti OSS.

Ale také kapacity, vhodné k plnění předpokládaných a předvídatelných politických zadání (politické programy). A to jak kapacity investiční, tak především pracovní a kvalifikační. Ve smyslu a předpokládané účinnosti „služebního zákona“ jde zejména o personální vybavení OSS. Manager tedy musí mít naprostou a nezpochybnitelnou personální pravomoc.

Další nezpochybnitelnou pravomocí musí být organizační schéma řízení OSS. Základní nástroj k delegování pravomocí nesmí být závislý na okamžitém politickém tlaku.

Nejsložitějším kompetenčním vztahem bude investiční pravomoc. Nejde jen o rozhodnutí co a kdy pořídit, ale také o samotnou konstrukci rozpočtu OSS. V minulých článcích jsme definovali určité členění nákladových kategorií a na základě tohoto členění lze doporučit, aby „cena existence A“ zůstala v kompetenci politických šéfů. managera by začínala „cenou existence B“.

Z předchozích odstavců jasně vyplývá, že manager OSS je doslova jiný člověk, než politicky delegovaný šéf. Systém řízení musí nabídnout politické reprezentaci na všech OSS managera, který bude schopen dosáhnout toho, aby jednotlivá politická zadání (koncepční úkoly, cíle) byla plněna efektivně, s vysokou produktivitou využívaných zdrojů, prostě „správně a včas“ (viz měření výkonnosti „správně a včas“). Také bychom mohli zjednodušeně postavit základní podmínku:

Musíme tedy najít postup, jak vybrat (dost nezávisle na aktuální politické reprezentaci) management OSS a jak s ním pracovat. To je možné považovat za klíčový úkol. Musíme řešit vlastně dvě otázky:

Už ve fázi přípravy celého systému, ale také například pro dále navrhované pravidelné hodnocení práce managerů OSS musí existovat orgán, který bude stát mimo aktuální politickou reprezentaci. Není úkolem tohoto článku vyřešit, kdo to bude. Současný návrh pracuje s představou jakéhosi „Generálního ředitelství státní správy“. Pracovně se nabízí kterýkoliv orgán, jehož postavení bude dostatečně nezávislé (úplně nezávislé asi nebude nikdy). Může to být i orgán, který se v plném obsazení schází a pracuje pouze , v případě potřeby.

Představme si zatím jakousi pracovní expertní skupinu „SMaSS“ - správa managerů státní správy. Takový orgán by byl profesionalizován a mohl by se potom věnovat průběžné práci s managementem OSS i přípravě managerů s dostatečným předstihem (třeba až na úroveň dlouhodobého vzdělávacího a přípravného programu). otázkou je:

Jeho poslání a jsou docela jasné. Zodpovídá za kvalifikované obsazení míst managerů OSS a základní odpovědností je produktivního využívání zdrojů ve všech OSS. Hlavní pravomoci má tyto:

Důsledně je třeba říci, že SMaSS neodpovídá za stanovení cílů a úkolů OSS ani za směr jeho vývoje (rozdělení, slučování OSS). To je politické zadání a SMaSS do toho nesmí zasahovat.

Je také nepochybné, že SMaSS by už měl vzniknout co nejdříve, alespoň jako pracovní skupina - příprava celého systému KPI a kompetenčního modelu je jeho hlavní současná práce. Využijme také elitních managerů z hospodářské praxe, alespoň v roli poradenského hlasu. Členy (ve smyslu účasti) by mohli být například také bývalí velmi úspěšní manageři OSS. SMaSS v plném obsazení by nemusel být ani příliš úzký, při výběru a přípravě managerů OSS se může uplatnit i více lidí.

Stejný orgán bude mít jako hlavní úkol managery skutečně efektivně řídit. K tomu potom samozřejmě využije především celý a úplný soubor KPI. V té situaci už bude soubor KPI skutečně nástrojem řízení, protože je k němu stanoven kompetenční model. Výkonnou prací SMaSS se však může zabývat už pouze menší, plně profesionalizovaná skupina - výkonný orgán SMaSS.

V návrhu služebního zákona je obsaženo jmenování šéfa takového orgánu z pozice předsedy vlády a dost silné omezení jeho eventuální výměny z pozice následující politické reprezentace. To je evidentně logický spor - A také stanovená pravidla, která budou schopna zejména odvolání zaručit. Tedy už na této úrovni musí existovat soubor měřitelných výstupů (speciálně konstruované KPI pro SMaSS), který vygeneruje mechanismus odvolání. Metodologie Balanced Scorecard s důsledně aplikovaným měřením “správně a včas„ nabízí v podstatě velmi rozumný základ takového postupu a opět není potřeba nic vymýšlet, jen důsledně a inteligentně zavést.

Nejjednodušším mechanismem ustavení orgánu SMaSS se zdá sestavení jakési „správní rady“, hodně politicky nezávislé nebo alespoň průřezové. A legislativně podložené (služební zákon) soustavě měření výkonnosti tohoto orgánu s jasně definovanými (kvantifikovanými) stavy nepřijatelnosti výkonu práce. která jmenuje a odvolává šéfa podle dosažených měřitelných výsledků. Hlasování lze ještě podmínit dvoutřetinovou většinou, aby byly politické vlivy ještě více eliminovány.

Do „správní rady“ jsou jmenováni členové takto:

Takto sestavený orgán už nebude příliš politicky závislý a dá se předpokládat vysoká odbornost. Bez legislativně nařízeného systému měření výkonnosti a využití KPI to ovšem bude orgán diskusní a nikoliv řídící.

Pokračování v příštím vydání časopisu UNES.