Náklady na pohonné hmoty u zemědělského podnikatele

Vydáno: 16 minut čtení

Používání různých silničních motorových vozidel v rámci zemědělského podnikání je zcela běžnou praxí, nebo spíše přesněji řečeno naprostou nezbytností. Tato skutečnost vyplývá ze samotného charakteru tohoto podnikání, kdy se nelze bez použití příslušné mechanizace jednoduše obejít. S používáním tohoto majetku je spojena řada nákladů, u kterých je nutné dobře posoudit jejich příp. daňovou účinnost. V následujícím příspěvku bych se chtěl věnovat nákladům na pohonné hmoty, ovšem nikoliv v souvislosti s cestovními náhradami.

Náklady na pohonné hmoty u zemědělského podnikatele
Ing.
Zdeněk
Morávek
Daňová uznatelnost nákladů na PHM se řídí zejména § 24 odst. 2 písm. k) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Toto ustanovení vymezuje, jaké výdaje na pracovní cesty se u poplatníků považují za výdaje daňově účinné. V prvé řadě je podstatné, zda je silniční motorové vozidlo zahrnuto v obchodním majetku či nikoliv. Na tomto místě je vhodné připomenout, že v souladu s § 4 odst. 4 ZDP se
obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů fyzických osob
pro účely daní z příjmů rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno, anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci.
Dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku
poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval, nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci. A v souladu s § 20c ZDP se
obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů právnických osob
pro účely daní z příjmů rozumí veškerý majetek, který mu patří, pokud jde o poplatníka právnickou osobu, nebo k němu patří, pokud jde o poplatníka, který není právnickou osobou.
příklad č. 1
Zemědělský podnikatel pořídí nákladní automobil dne 18.6.2015.
K tomuto dni také zaeviduje tento automobil jako hmotný majetek ve své daňové evidenci na kartě majetku. Od tohoto dne je tak tento nákladní automobil součástí obchodního majetku zemědělského podnikatele.
 
Vozidlo zahrnuté do obchodního majetku
Jak vyplývá z úpravy § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 ZDP, za daňové se považují výdaje na PHM spotřebované silničním motorovým vozidlem zahrnutým v obchodním majetku poplatníka, pořizovaným na finanční leasing nebo v nájmu, a to v prokázané výši. Pokud je tedy silniční motorové vozidlo součástí obchodního majetku zemědělského podnikatele, musí výši těchto daňových výdajů odpovídajícím způsobem prokázat. Prakticky to znamená, že musí prokázat,
kolik kilometrů bylo pro účely dosahování zdanitelných příjmů najeto
, kolik pohonných hmot bylo při tom spotřebováno a za jakou cenu byly tyto pohonné hmoty pořízeny. Bližší postup k tomu ZDP neuvádí, ovšem Pokyn GFŘ č. D-22 k tomu uvádí, že pro účely uplatnění daňových výdajů na pohonné hmoty podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP, pokud správce daně nestanoví jinak, vede poplatník evidenci jízd tak, aby takto vynaložené výdaje mohl prokázat. V
evidenci jízd
jsou uváděny minimálně tyto údaje:
-
datum jízdy,
-
cíl jízdy,
-
účel jízdy,
-
ujeté kilometry.
Dále poplatník vede
údaje
o typu vozidla, registrační značce (státní poznávací značce), stavu ujetých kilometrů k 1. lednu (příp. k datu zahájení činnosti nebo zahájení používání vozidla) a k 31. prosinci kalendářního roku (příp. k datu ukončení činnosti nebo ukončení používání vozidla). Jedná se tedy o značně nepopulární evidenci, která je označována jako
kniha jízd
, jejíž vedení ZDP sice neukládá a pokyn GFŘ není právně závazný, nicméně je samozřejmě nutné nějakým způsobem prokázat souvislost spotřebovaných PHM s dosahováním zdanitelných příjmů, a to bez nějaké obdobné evidence půjde poměrně obtížně. Na tomto místě je vhodné připomenout, že v souladu s § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Pokud tedy zemědělský podnikatel zohlední v základu daně jako daňové náklady související s provozem vozidla včetně spotřeby PHM, je povinen v případě potřeby tyto skutečnosti také prokázat.
Na druhou stranu, za daňový náklad je možné považovat také náklady spojené s tzv.
marnou jízdou
, se kterou není spojené dosažení žádného konkrétního zdanitelného příjmu, pokud je provedena v rámci činnosti, z níž plynoucí příjmy jsou předmětem daně. Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že příslušné ustanovení je součástí § 24 odst. 2 ZDP, a jak vyplývá z judikatury a i ze souhlasného stanoviska GFŘ obsaženého v Pokynu GFŘ č. D-22, výdaje (náklady) vymezené v § 24 odst. 2 ZDP jsou daňovými výdaji podle § 24 odst. 1 ZDP, bez ohledu na skutečnost, zda slouží k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, za předpokladu, že v příslušném ustanovení není omezující podmínka jinými ustanoveními tohoto zákona nebo jiného zvláštního právního předpisu.
Co se týká
spotřebovaných pohonných hmot
v prokázané výši, je třeba konstatovat, že ZDP žádný bližší postup, limity či omezení nestanoví. To samozřejmě může vést k tomu, že někteří poplatníci budou chtít tyto náklady uměle navýšit, nejčastěji uplatněním dokladů získaných od jiných řidičů či přímo od pracovníků čerpacích stanic. Dalším případem je potom vykazování vysoké průměrné spotřeby PHM, která se liší od deklarované spotřeby vozidla uvedené v technickém průkazu. Pokud poplatník nebude schopen doložit, že je způsobeno např. častým využitím vozidla v městském provozu, častým používáním přívěsného vozíku, převážení těžkého nákladu atd., lze předpokládat, že tento postup poplatníkovi u správce daně neprojde. Pečlivější správce daně si může dát i práci s porovnáním a zjišťováním, zda vůbec poplatník mohl v určitý čas na daném místě být a tankovat pohonné hmoty dle předloženého dokladu, zda velikost nádrže vozidla odpovídá čerpaným pohonným hmotám, zda pořizovaný druh pohonné hmoty odpovídá typu vozidla atd. Je nutné počítat s tím, že jakmile správce daně pojme určité podezření, kontrola týkající se evidence jízd a souvisejících nákladů bude velmi pečlivá.
Další skutečností, kterou bude zemědělský podnikatel povinen prokázat, je
cena PHM
, bude tedy povinen uschovávat a archivovat doklady o nákupu PHM, ze kterého bude patrné množství PHM a hlavně jeho cena za 1 litr. K tomuto potom Pokyn GFŘ č. D-22 uvádí, že pro účely uplatnění daňových výdajů na pohonné hmoty podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP se u plátců daně z přidané hodnoty zahrne do daňových výdajů cena za spotřebované pohonné hmoty bez daně z přidané hodnoty, jestliže je tato uplatňovaná jako odpočet daně z přidané hodnoty.
příklad č. 2
Zemědělský podnikatel pořídil do svého automobilu, který má zahrnut do svého obchodního majetku, PHM za cenu 1 350 Kč. Zemědělský podnikatel není plátce DPH.
Pokud zemědělský podnikatel uplatní tento výdaj na PHM jako výdaj daňový, musí tomu odpovídat navazující evidence v knize jízd, tedy jízdy následující po tomto pořízení PHM musí souviset s dosahováním zdanitelných příjmů a důležitý bude také počet ujetých km do dalšího tankování, aby malým počtem ujetých km nebyla vykázána příliš vysoká spotřeba PHM, která by neodpovídala tomuto typu vozidla a údajům uvedeným v technickém průkazu vozidla.
Pokud by byla vykázána vyšší průměrná spotřeba PHM, musí podnikatel počítat s tím, že na výzvu správce daně, obvykle v průběhu daňové kontroly, bude povinen tuto vyšší spotřebu odůvodnit.
V případě výdajů na PHM u vozidla zahrnutého v obchodním majetku poplatníka je nutné na základě evidence jízd zajistit, aby byly
vyloučeny výdaje na PHM v případě použití vozidla pro soukromé účely.
Pokud by vozidlo k takovýmto účelům vůbec používáno nebylo, k vyloučení žádných výdajů nedochází, ale musí tomu také odpovídat vedená evidence jízd.
Obdobným způsobem jako v případě silničního motorového vozidla zahrnutého v obchodním majetku poplatníka, se postupuje také v případě silničního motorového vozidla pořizovaného na finanční leasing nebo v nájmu, přičemž vozidlem v nájmu se rozumí také vozidlo najaté v půjčovně vozidel.
 
Vozidlo nezahrnuté do obchodního majetku
Pokud se jedná o poplatníka, který je
právnickou osobou
, budou vozidla, která vlastní, vždy součástí obchodního majetku.
V případě poplatníků
fyzických osob
ale může nastat také varianta, že poplatník vozidlo vlastní, pro účely dosahování zdanitelných příjmů je používá, ale
součástí obchodního majetku nejsou.
V takovém případě se při uplatňování nákladů na PHM jako daňově účinných postupuje v souladu s § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 ZDP.
Tento postup se uplatní v těchto případech vozidel:
-
Vlastní silniční motorové vozidlo nezahrnuté do obchodního majetku zemědělského podnikatele, a to včetně vozidel, která zahrnuta do obchodního majetku poplatníka nejsou, ale v obchodním majetku poplatníka zahrnuta byla; Pokyn GFŘ č. D-22 k tomu upřesňuje, že se jím rozumí vozidlo téhož poplatníka (např. podnikatel vozidlo vyřadil z obchodního majetku a toto vozidlo používá nadále pro vlastní potřebu a zčásti pro podnikání).
-
Vlastní silniční motorové vozidlo nezahrnuté do obchodního majetku zemědělského podnikatele, které bylo u poplatníka předmětem finančního leasingu a úplatu u finančního leasingu zemědělský podnikatel uplatnil nebo uplatňuje jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
-
Silniční motorové vozidlo užívané na základě smlouvy o výpůjčce.
-
Silniční motorové vozidlo užívané na základě smlouvy o výprose.
V případě těchto vozidel se potom
neuplatňují do daňových výdajů výdaje na PHM v prokázané výši
, ale ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Konkrétní postup výpočtu této náhrady ovšem ZDP přímo nestanoví, ale stanoví jej opět Pokyn GFŘ č. D-22, který uvádí, že náhradou daňových výdajů za spotřebované pohonné hmoty se rozumí částka stanovená v závislosti na počtu ujetých kilometrů, nákupní ceně pohonných hmot a na údaji o spotřebě pohonných hmot pro kombinovaný provoz uvedeném výrobcem nebo dovozcem v technickém průkazu motorového vozidla.
K výpočtu je tedy nutné stanovit tři veličiny, a to:
-
Počet ujetých km
, kdy bude nutné opět vycházet z evidence jízd, která bude zaznamenávat počty ujetých km při jednotlivých jízdách.
-
Nákupní cena PHM
, přičemž pro stanovení výdajů za spotřebované PHM lze použít ceny stanovené příslušnou vyhláškou MPSV ČR vydanou pro účely poskytování cestovních náhrad zaměstnancům v pracovním poměru. V roce 2015 se jedná o vyhlášku č. 328/2014 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Poplatník při tomto způsobu ocenění spotřebovaných PHM při pracovní cestě nemusí prokazovat nákup PHM a ani cenu, kterou za ně zaplatil. Pokud by zemědělský podnikatel použil ceny vyšší, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu, ovšem toto se týká pouze cen PHM, nikoliv jejich spotřeby.
-
Údaj o spotřebě PHM
, přičemž ZDP uvádí, že se jedná o spotřebu PHM pro kombinovaný provoz a tento údaj by měl být uvedený v technickém průkazu vozidla. Pokud tento údaj není v technickém průkazu motorového vozidla uveden, vypočítá se údaj o spotřebě pohonných hmot jako aritmetický průměr z údajů uvedených v technickém průkazu motorového vozidla. Pokud ani tímto způsobem nelze údaj o spotřebě PHM zjistit, což zřejmě bude případ spíše ojedinělý, další možný postup potom upravuje Pokyn GFŘ č. D-22 v části k § 24 odst. 2 ZDP bod 24.
příklad č. 3
Zemědělský podnikatel používá ke své podnikatelské činnosti nákladní automobil Tatra 815. Toto vozidlo není součástí obchodního majetku tohoto podnikatele. V souladu s vyhláškou MPSV by měl uplatnit v roce 2015 nákupní cenu motorové nafty ve výši 36,10 Kč za 1 litr motorové nafty. Tato cena se však zdá podnikateli nízká, protože zpravidla nakupuje naftu za cenu vyšší. Chtěl by proto k výpočtu použít vyšší cenu.
Tento postup je možný, ale pokud zemědělský podnikatel použije cenu vyšší než je uváděných 36,10 Kč, musí tuto vyšší cenu doložit doklady o nákupu PHM.
příklad č. 4
Zemědělský podnikatel používá ke své podnikatelské činnosti osobní automobil, který není součástí obchodního majetku. V technickém průkazu vozidla jsou uvedeny spotřeby litrů na 100 km 5,7/4,1/4,6. Žádný údaj není označen jako spotřeba pro kombinovaný provoz.
Průměrná spotřeba PHM se potom zjistí jako aritmetický průměr těchto údajů o spotřebě, tedy 4,8 litrů na 100 km.
příklad č. 5
Zemědělský podnikatel používá v rámci své zemědělské činnosti nákladní automobil Ford Transit 350L, tento automobil není součástí obchodního majetku. Vozidlo je dovezené ze SRN a v technickém průkazu nejsou obsaženy žádné údaje o spotřebě.
V takovém případě by mělo být možné v souladu s Pokynem GFŘ č. D-22 použít údaj o spotřebě uvedený v bodu 24 v části k § 24 odst. 2 ZDP. Podle údajů z technického průkazu se jedná o kategorii vozidla N1, manuální převodovka, palivo motorová nafta. Průměrná spotřeba paliva tak činí 6,4 litrů na 100 km.
příklad č. 6
Zemědělský podnikatel používá ke své činnosti osobní automobil Honda CR-V, který není součástí obchodního majetku. V technickém průkazu vozidla je uvedena kombinovaná spotřeba 7,2 litru na 100 km, palivo je benzin 95 oktanů. Ke stanovení náhrady PHM používá podnikatel cenu PHM podle výše zmíněné vyhlášky č. 328/2014 Sb., která u benzinu 95 oktanů činí 35,90 Kč/litr. Zemědělský podnikatel s tímto vozidlem uskutečnil jízdu v souvislosti se svým zemědělským podnikáním, ujetých km dle evidence jízd bylo 325.
Náhrada výdajů za spotřebované PHM tak bude činit 7,2 (spotřeba v litrech) x 35,90 (cena za litr) x 3,25 (ujeté km ve stovkách) = 840 Kč. Náhrada výdajů za spotřebované PHM v souvislosti s tímto použitím vozidla pro účely dosahování zdanitelných příjmů tak činí 840 Kč, které budou představovat daňové výdaje v souladu s § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 ZDP.
V souvislosti s uplatněním PHM v daňových výdajích či nákladech bych také upozornil na příspěvek do Koordinačního výboru GFŘ a KDP ČR č.
445/18.02.15 - Uplatňování nákladů na pohonné hmoty ve vybraných případech,
který zpracovali a předložili Ing. Machala a Ing. Nesrovnal. Příspěvek se týkal uplatnění nákladů na PHM v případech finančního leasingu a zajištění dluhu převodem práva a navazující smlouvou o výpůjčce.
 
Paušální výdaj na dopravu
Další možností, jak uplatnit výdaje na spotřebované PHM jako daňové, představuje využití paušálních výdajů na dopravu, jak je upravuje ustanovení § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP. Paušální výdaj na dopravu činí 5 000 Kč měsíčně v případě silničního motorového vozidla, které je používáno výhradně pro účely dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu. Pokud je toto vozidlo k těmto účelům používáno pouze z části, uplatní se paušální výdaj ve výši 4 000 Kč měsíčně. Pokud zemědělský podnikatel uplatní paušální výdaj na dopravu, odpadá povinnost prokazovat doklady cenu PHM a kolik km bylo ujeto a pro jaké účely. Tyto informace a údaje nemají vliv na výši daňových nákladů, které činí 5 000 Kč, nebo 4 000 Kč za jedno silniční motorové vozidlo za příslušný kalendářní měsíc, bez ohledu na počet ujetých km a cenu PHM. Je tedy zřejmé, že právě od rozsahu použití předmětného vozidla se bude zejména odvíjet způsob uplatnění výdajů na PHM.
Zemědělský podnikatel se tak může rozhodnout, zda uplatní:
-
výdaje v prokázané výši v případě vozidla zahrnutého v obchodním majetku nebo v nájmu;
-
výdaje ve výši náhrady za spotřebované PHM v případě vozidla, které není součástí obchodního majetku;
-
paušální výdaje na dopravu u vozidla zahrnutého i nezahrnutého do obchodního majetku.
Paušální výdaj na dopravu je možno uplatnit
nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla
zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu. Tento postup tak nelze uplatnit u vozidel pořizovaných na finanční leasing, u vozidel užívaných na základě smlouvy o výpůjčce a smlouvy o výprose.
příklad č. 7
Zemědělský podnikatel má zahrnutý ve svém obchodním majetku dodávkový automobil, který občasně využívá ke své podnikatelské činnosti. Předpokládejme, že počet ujetých km se pohybuje do 500 km měsíčně.
V takovémto případě by jednoznačně z pohledu PHM mělo být výhodnější uplatnění výdajového paušálu, který povede k vyšším daňovým nákladům, než je uplatnění výdajů v prokázané výši. Navíc zemědělský podnikatel v tomto případě nemusí prokazovat doklady cenu PHM, ani jejich spotřebu.
Cílem příspěvku bylo vysvětlit způsoby uplatnění výdajů na pohonné hmoty v daňových nákladech zemědělských podnikatelů a případy, kdy se jednotlivé způsoby uplatňují.