Ondřej Huml

Postupování pohledávek využívají podnikatelé ve své praxi velmi často, a proto je vhodné krátce uvést některé praktické aspekty této problematiky. K postoupení pohledávky obvykle dochází na základě smlouvy mezi postupitelem (původním věřitelem) a postupníkem (novým věřitelem, nabyvatelem pohledávky). Souhlas dlužníka postupitele není třeba, tedy smlouva může být uzavřena (a v praxi je tomu tak často) bez vědomí dlužníka (k otázce významu vědomosti dlužníka o postoupení pohledávky viz dále). I když občanský zákoník 1) nevyžaduje pro smlouvu o postoupení pohledávky písemnou formu, je namístě tuto formu důrazně doporučit.

Za běžných okolností by nařízení exekuce nemělo představovat u dlužníka (v exekuci označovaného jako povinného) velké překvapení, neboť je obvyklé vést si přehled o svých dluzích. Nicméně nelze vyloučit, že v některých výjimečných situacích může být přípis od exekutora první zprávou o vymáhání splatného dluhu (byť povinný na tom bude mít obvykle svůj nezanedbatelný podíl viny). Bez ohledu na to, jak se povinný ocitl v exekučním řízení, je vhodné nastínit jeho možný postup obrany. Článek nemá ambice poskytnout úplný výčet všech postupů, které povinný může v rámci exekuce uplatnit.