31/1998 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 99/2011 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 14. října 1996
byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky
a vládou Běloruské republiky o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly
vyměněny v Minsku dne 15. ledna 1998.
Smlouva na základě svého článku 28 odst.
2 vstoupila v platnost
dnem 15. ledna 1998. V souladu s ustanovením odstavce 3 téhož
článku se dnem 1. ledna 1999 ve vztazích mezi Českou republikou
a Běloruskou republikou přestanou uplatňovat:
Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických
osob, podepsaná v Miškovci dne 27. května 1977, vyhlášená pod č.
30/1979 Sb.,
a
Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických
osob, podepsaná v Ulánbátaru dne 19. května 1978, vyhlášená pod č.
49/1979 Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění
Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na
Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu a z majetku
Vláda České republiky a vláda Běloruské republiky,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo
v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku,
ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho místních
úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně
vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí
příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení majetku, daní
z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní
z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou
zejména:
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň");
b) v Běloruské republice:
(dále nazývané „běloruská daň“).
(i) daň z příjmů;
(ii) daň ze zisků;
(iii) daň z příjmů fyzických osob;
(iv) daň z nemovitého majetku;
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného
nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu
Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady
smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které
budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný
výklad:
a) výraz "Česká republika", pokud je použit v zeměpisném významu,
označuje území České republiky, na kterém mohou být, podle
českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem,
vykonávána svrchovaná práva České republiky;
b) výraz "Bělorusko" označuje Běloruskou republiku a, pokud je
použit v zeměpisném významu, označuje území, na kterém
Běloruská republika vykonává, podle právních předpisů Běloruska
a v souladu s mezinárodním právem, svrchovaná práva
a jurisdikci;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují,
podle souvislosti, Českou republiku nebo Běloruskou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou
osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik
provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem
některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení
zřízené podle právních předpisů platných v některém
smluvním státě;
h) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí, člunem, letadlem,
silničním nebo železničním
vozidlem provozovanou podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď
provozována, člun provozován
nebo letadlo, silniční nebo železniční vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém
smluvním
státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky ministra financí
nebo jeho
zmocněného zástupce;
(ii) v případě Běloruské republiky Ministerstvo
daní a poplatků nebo jeho zmocněného zástupce, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, každý výraz,
který v ní není definován, bude mít význam, jenž mu náleží podle
práva tohoto státu, které upravuje daně, na které se Smlouva
vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou osobu,
která je podle právních
předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa založení,
místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje
tento stát a jakýkoli místní
úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění
v tomto státě pouze
z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení
odstavce 1
rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho státu, ve
kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ke kterému má užší
osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ve
kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho státu,
jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže postavení této osoby nemůže být určeno v souladu
s ustanoveními předchozích písmen, upraví příslušné úřady
smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, upraví příslušné úřady
smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy
trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo
zčásti provozována činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo,
kde se těží přírodní zdroje.
3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený,
avšak pouze pokud
takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho
smluvního státu
prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel,
avšak pouze pokud
činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo
více období přesahující
v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto
článku se
předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění,
vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv
jiné činnosti, která má pro
podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e),
pokud celková činnost trvalého místa pro podnikání, vyplývající
z tohoto spojení, je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba
- jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec
6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá
oprávnění, které jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má
se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve
vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik,
pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené
v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím
trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého
místa pro podnikání stálou provozovnu podle ustanovení tohoto
odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním
státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv
jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své
řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je
rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě
vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo
jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží
podle práva smluvního státu, v němž je takový majetek umístěn.
Lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého
užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen
v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení
odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky,
které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných
podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je
stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně
výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať
vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení
celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2
nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být
zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí
být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami
stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává
odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí,
člunů, letadel, silničních nebo železničních vozidel v mezinárodní
dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky pobírané z účasti
na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly
sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které
by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale
vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků
tohoto podniku a následně zdaněny.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost,
která je vyplácí,
rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
dividend je rezidentem
druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (jiná než
osobní společnost), která
přímo drží alespoň 25 % kapitálu společnosti, která vyplácí dividendy;
b) 10 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv,
s výjimkou pohledávek,
s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu
jako příjmy z akcií
podle daňových zákonů státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7
nebo článku 14
podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se
skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je
umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když
vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo
zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém
státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého
smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 % hrubé částky
úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, podléhají úroky mající zdroj:
a) v Běloruské republice a vyplácené rezidentu České republiky, který je jejich skutečným
vlastníkem, zdanění jen
v České republice, jestliže tyto úroky jsou vypláceny:
(i) z jakékoli půjčky, která byla poskytnuta bankou, nebo z jakéhokoli úvěru, který
byl poskytnut bankou;
(ii) vládě České republiky nebo jakémukoliv místnímu úřadu České republiky, České
národní bance, České
exportní bance nebo Exportní garanční a pojišťovací společnosti nebo jakékoliv jiné
instituci, která je
zcela nebo převážně vlastněna vládou České republiky a na které se mohou dohodnout
vlády smluvních
států nebo úřady vládami zmocněné;
b) v České republice a vyplácené rezidentu Běloruské republiky, který je jejich skutečným
vlastníkem, zdanění
jen v Běloruské republice, jestliže tyto úroky jsou vypláceny:
(i) z jakékoli půjčky, která byla poskytnuta bankou, nebo z jakéhokoli úvěru, který
byl poskytnut bankou;
(ii) vládě Běloruské republiky nebo jakémukoliv místnímu úřadu Běloruské republiky,
Národní bance Běloruské
republiky nebo jakékoliv jiné instituci, která je zcela nebo převážně vlastněna vládou
Běloruské
republiky a na které se mohou dohodnout vlády smluvních států nebo úřady vládami
zmocněné.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace omezení
uvedených v odstavcích
2 a 3.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících právo
účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher,
které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům.
Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely
tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je
považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této
stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj
ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu.
Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není
rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou
provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo
k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži
takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že
takovéto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž
jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem
a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další
osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení
tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb,
která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních
předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním
ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě
a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve
smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků
je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 5 % hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za
právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu,
uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů
nebo nahrávek pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv
patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného
vzorce nebo výrobního postupu nebo jakéhokoliv vědeckého,
průmyslového nebo obchodního zařízení (to znamená rovněž jakéhokoliv
dopravního prostředku) nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti
nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky
mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident
tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků,
ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve
smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení
s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční
poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny,
předpokládá se, že takovéto licenční poplatky mají zdroj v tom
smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují
k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje,
v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem
nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by
byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně
zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto
případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu
s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6
a umístěného ve
druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení majetku jiného než nemovitého majetku, který
je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo majetku
jiného než nemovitého majetku, který patří ke stálé základně,
kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze
zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým
podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, člunů, letadel, silničních nebo
železničních vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě podnikem
jednoho smluvního státu nebo ze zcizení majetku jiného než
nemovitého majetku, který slouží k provozu těchto lodí, člunů,
letadel, silničních nebo železničních vozidel, podléhají zdanění
jen v tomto státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
zcizení akcií nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého
smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který
je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě,
jehož je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu ze
svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru,
podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů,
kdy takové příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním
státě:
a) pokud má pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou
základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě
jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně,
může být zdaněna v tomto druhém státě;
nebo
b) pokud jeho pobyt ve druhém státě trvá po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období; v takovém případě jen taková část příjmů, která plyne
z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být
zdaněna v tomto druhém státě.
2. Při počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se
použijí ustanovení článku 15 odst. 3.
3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
4. Výraz "stálá základna" označuje pro účely této smlouvy trvalé
místo, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti provozována
činnost fyzické osoby vykonávající nezávislé povolání.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu ze zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18
a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu ze
zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez
ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvním zmíněném
státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období
nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem druhého státu; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny,
kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm.
a) se budou
zahrnovat následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů;
a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle,
národní svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se
zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti
na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje
osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost
a riziko spojené s vykonáváním práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být
odměny pobírané ze zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, člunu,
letadla a v silničním či železničním vozidle provozovaném
v mezinárodní dopravě podnikem jednoho smluvního státu zdaněny
v tomto státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho
smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného
podobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého
smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový
nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec
z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14
a 15 zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné
osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků
7,
14 a 15 zdaněny
ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce
nebo sportovce vykonávány.
Čl.18
Penze
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho
smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají
s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění
jen v tomto státě.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 platby obdržené fyzickou
osobou, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ze zákonného
sociálního pojištění druhého smluvního státu podléhají zdanění jen
v tomto druhém státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1. a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním
smluvním státem
nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu nebo úřadu podléhají zdanění jen
v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění jen ve
druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto
státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu;
nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2.
a) Jakékoli
penze vyplácené jedním smluvním státem nebo
místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které
zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu
nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním
státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním
příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16
a 18 se použijí na odměny a na penze
za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností prováděnou některým smluvním státem nebo místním úřadem
tohoto státu.
Čl.20
Studenti
Platby, které student nebo učeň, který je nebo bezprostředně
před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem
druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě
pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku, dostává za účelem
náhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo výcviku, nebudou
podléhat zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby
plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.21
Ostatní příjmy
1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj
kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této
smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy
z nemovitého majetku, který je definován v článku
6 odst. 2,
jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo
obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze
stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, pro
které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku
6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je
umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný majetkem jiným než nemovitým majetkem,
který je částí provozního majetku stálé provozovny, jenž má podnik
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo majetkem
jiným než nemovitým majetkem, který patří ke stálé základně,
kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn
v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, čluny, letadly, silničními nebo
železničními vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě podnikem
jednoho smluvního státu a majetkem jiným než nemovitým majetkem,
který slouží k provozu těchto lodí, člunů, letadel, silničních
nebo železničních vozidel, podléhá zdanění jen v tomto smluvním
státě.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu
podléhají zdanění jen v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. V případě rezidenta Běloruské republiky bude dvojí
zdanění
vyloučeno následujícím způsobem:
Jestliže rezident Běloruské republiky pobírá příjem nebo vlastní
části majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této
smlouvy zdaněny v České republice, Běloruská republiky povolí:
a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani
z příjmů zaplacené v České republice;
b) snížit daň z částí majetku tohoto rezidenta o částku rovnající
se majetkové dani zaplacené v České republice.
Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu
část daně z příjmů nebo majetkové daně podle toho, o jaký případ
jde, vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na
příjmy nebo části majetku, které mohou být zdaněny v České
republice.
2. V případě rezidenta České republiky bude dvojí
zdanění
vyloučeno následujícím způsobem:
a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout
do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části
příjmů nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními
této smlouvy rovněž zdaněny v Běloruské republice, avšak povolí
snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku
rovnající se dani zaplacené v Běloruské republice. Částka,
o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně
vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy
nebo majetek, které mohou být v souladu s ustanoveními této
smlouvy zdaněny v Běloruské republice.
b) Jestliže v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy příjem
pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem České republiky je
zde osvobozen od zdanění, Česká republika může přesto při
výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto
rezidenta vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni
ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou,
zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení
se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž
použije na osoby,
které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebo stálé
základny, jež má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebude v tomto
druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu,
které nebo kteří vykonávají
tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,
aby přiznal rezidentům
druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního
stavu nebo povinností
k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku
9, článku 11
odst. 7 nebo článku 12 odst. 6, budou
úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu
druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako
kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně
jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu
druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného
majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako
kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo
více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně
zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní
podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku
2 použijí na daně všeho druhu a pojmenování.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné
prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto
států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu,
jehož je rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod článek
24
odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem.
Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření
vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou
a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit,
aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého
smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu
se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu
na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech
smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou
vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu
konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění u případů,
o kterých Smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za
účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se
ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se
taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze
zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze
předpokládat, že jsou
relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění
nebo vymáhání vnitrostátních
právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem
smluvních
států nebo jejich místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se
Smlouvou. Výměna informací
není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v
tajnosti stejným způsobem
jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou
poskytnuty pouze
osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním
nebo vybíráním daní,
které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto
daní, rozhodováním o opravných
prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo
úřady použijí tyto
informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních
řízeních nebo v soudních
rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají
smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi
tohoto nebo druhého smluvního
státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo
v běžném správním
řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové,
komerční nebo profesní
tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu
s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace,
druhý smluvní stát
použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace,
i když tento druhý
stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená
v předchozí větě podléhá
omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že
umožňují smluvnímu státu
odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových
informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu
státu odmítnout
poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční
instituce, pověřenec
nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace
vztahují k vlastnickým
podílům na osobě.
Čl.27
Diplomaté a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad diplomatů nebo
konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných
pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních
dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou
vyměněny co možná nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních
listin
a její ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy pobírané
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy
nebo majetek v každém daňovém roce začínajícím 1. ledna nebo
později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost.
3. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve vztazích mezi Českou
republikou a Běloruskou republikou přestane uplatňovat
mnohostranná Smlouva o zamezení dvojího zdanění
příjmu a majetku
fyzických osob, podepsaná v Miškovci 27. května 1977,
a mnohostranná Smlouva o zamezení dvojího zdanění
příjmu a majetku
právnických osob, podepsaná v Ulánbátaru 19. května 1978.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude
vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně
vypovědět diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem
každého kalendářního roku následujícího po období pěti let od
data, k němuž Smlouva vstoupí v platnost. V takovém případě se
Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy pobírané
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy
nebo majetek v každém daňovém roce začínajícím 1. ledna nebo
později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla
dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto
smlouvu.
Dáno v Praze dne 14. října 1996 ve dvou původních vyhotoveních,
každé v jazyce českém, běloruském a anglickém, přičemž všechna tři
znění jsou autentická. V případě rozdílnosti výkladu bude
rozhodující anglický text.
Za vládu České republiky:
Ing. Ivan Kočárník, CSc. v. r.
místopředseda vlády a ministr
financí
Za vládu Běloruské republiky:
Mikalaj Mikalaevič Děmčuk v. r.
předseda hlavní státní daňové
inspekce