200/1990 Sb. o přestupcích

Schválený:
200/1990 Sb.
ZÁKON
České národní rady
ze dne 17.května 1990
o přestupcích
Změna: 337/1992 Sb., 344/1992 Sb., 359/1992 Sb.
Změna: 67/1993 Sb.
Změna: 290/1993 Sb.
Změna: 134/1994 Sb.
Změna: 82/1995 Sb.
Změna: 279/1995 Sb.
Změna: 237/1995 Sb., 289/1995 Sb.
Změna: 112/1998 Sb.
Změna: 168/1999 Sb.
Změna: 360/1999 Sb.
Změna: 29/2000 Sb., 151/2000 Sb.
Změna: 121/2000 Sb.
Změna: 132/2000 Sb., 258/2000 Sb., 361/2000 Sb., 370/2000 Sb.
Změna: 164/2001 Sb.
Změna: 273/2001 Sb.
Změna: 254/2001 Sb., 265/2001 Sb., 274/2001 Sb., 312/2001 Sb.
Změna: 52/2001 Sb.
Změna: 6/2002 Sb., 62/2002 Sb., 78/2002 Sb.
Změna: 259/2002 Sb.
Změna: 285/2002 Sb.
Změna: 216/2002 Sb., 311/2002 Sb., 320/2002 Sb.
Změna: 274/2003 Sb.
Změna: 218/2003 Sb.
Změna: 47/2004 Sb.
Změna: 436/2004 Sb.
Změna: 559/2004 Sb., 586/2004 Sb.
Změna: 95/2005 Sb.
Změna: 392/2005 Sb.
Změna: 501/2004 Sb., 379/2005 Sb.
Změna: 76/2006 Sb.
Změna: 57/2006 Sb.
Změna: 216/2006 Sb.
Změna: 134/2006 Sb.
Změna: 213/2006 Sb.
Změna: 411/2005 Sb., 115/2006 Sb., 181/2006 Sb., 225/2006 Sb., 226/2006 Sb.
Změna: 362/2003 Sb., 80/2006 Sb.
Změna: 215/2007 Sb.
Změna: 376/2007 Sb.
Změna: 344/2007 Sb.
Změna: 314/2008 Sb.
Změna: 129/2008 Sb., 274/2008 Sb., 309/2008 Sb.
Změna: 484/2008 Sb.
Změna: 52/2009 Sb.
Změna: 41/2009 Sb., 306/2009 Sb., 346/2009 Sb.
Změna: 150/2010 Sb.
Změna: 199/2010 Sb.
Změna: 133/2011 Sb.
Změna: 366/2011 Sb.
Změna: 285/2002 Sb. (část)
Změna: 142/2012 Sb.
Změna: 237/2012 Sb.
Změna: 390/2012 Sb.
Změna: 494/2012 Sb.
Změna: 102/2013 Sb.
Změna: 300/2013 Sb.
Změna: 306/2013 Sb.
Změna: 308/2013 Sb.
Změna: 204/2015 Sb. (část)
Změna: 267/2015 Sb.
Změna: 48/2016 Sb.
Změna: 191/2016 Sb.
Změna: 178/2016 Sb.
Změna: 204/2015 Sb.
Změna: 65/2017 Sb.
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
 
§ 1
Základní ustanovení
Orgány státní správy a orgány obce (dále jen "správní orgány") vedou občany k tomu, aby dodržovali zákony a jiné právní předpisy a respektovali práva spoluobčanů; dbají zejména o to, aby občané neztěžovali plnění úkolů státní správy a nerušili veřejný pořádek a občanské soužití.
 
ČÁST PRVNÍ
Obecná část
 
§ 2
Pojem přestupku
(1) Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.
(2) Přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací
a) přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem nebo
b) nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak.
Zavinění
 
§ 3
K odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.
 
§ 4
(1) Přestupek je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
(2) Přestupek je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem nebo
b) věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, byl s tím srozuměn.
(3) Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých osobních poměrů povinen.
 
§ 5
Věk a nepříčetnost
(1) Za přestupek není odpovědný, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku.
(2) Za přestupek není odpovědný, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, požitím alkoholu nebo užitím jiné návykové látky. 1)
 
§ 6
Porušení povinnosti uložené právnické osobě
Za porušení povinnosti uložené právnické osobě odpovídá podle tohoto zákona ten, kdo za právnickou osobu jednal nebo měl jednat, a jde-li o jednání na příkaz, ten kdo dal k jednání příkaz.
Působnost zákona
 
§ 7
(1) Odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější.
(2) Pachateli lze uložit pouze takový druh sankce, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o přestupku rozhoduje.
(3) O ochranném opatření se rozhodne podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje.
 
§ 8
(1) Podle tohoto zákona nebo jiného zákona se posuzuje přestupek, který byl spáchán na území České republiky.
(2) Podle tohoto zákona se posuzuje též přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. b) a odst. 2 a přestupek proti majetku podle § 50, který spáchal v cizině státní občan České republiky anebo cizinec,2) který má trvalý pobyt na území České republiky, pokud takové jednání nebylo v cizině projednáno. Jiný přestupek spáchaný v cizině státním občanem České republiky anebo cizincem, který má trvalý pobyt na území České republiky, se posuzuje podle tohoto zákona nebo jiného zákona jen tehdy, jestliže jím uvedená osoba porušila povinnost, kterou má podle předpisů platných v České republice mimo území republiky, nebo jestliže to vyplývá z vyhlášených mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána.
 
§ 9
(1) Jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustila osoba požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva, nelze jako přestupek projednat, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Nelze ani vykonat sankci nebo v jejím výkonu pokračovat, jestliže se osoba, jíž byla sankce uložena, stala později osobou požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva, s výjimkou osoby, která se stala poslancem nebo senátorem.
(3) Podle tohoto zákona se projednávají přestupky, kterých se dopustili poslanci a senátoři, pokud nepožádají orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v disciplinárním řízení podle zvláštních právních předpisů.2a)
 
§ 9a
zrušen
 
§ 10
(1) Podle zvláštních předpisů 3) se projedná jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustily
a) osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci, příslušníci bezpečnostních sborů,
b) osoby během výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.
(2) Toto jednání se však projedná jako přestupek, pokud jeho pachatel přestal být osobou uvedenou v odstavci 1.
Sankce
 
§ 11
(1) Za přestupek lze uložit tyto sankce:
a) napomenutí,
b) pokutu,
c) zákaz činnosti,
d) propadnutí věci,
e) zákaz pobytu.
(2) Sankci lze uložit samostatně nebo s jinou sankcí; napomenutí nelze uložit spolu s pokutou.
(3) Od uložení sankce lze v rozhodnutí o přestupku upustit, jestliže k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku.
 
§ 12
(1) Při určení druhu sankce a její výměry se přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, zda a jakým způsobem byl pro týž skutek postižen v disciplinárním řízení.
(2) Za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Zákaz činnosti nebo zákaz pobytu lze uložit, jestliže je lze uložit za některý z těchto přestupků.
 
§ 13