Dodání zboží do jiného členského státu

Jsme a. s., plátce DPH v ČR, koupili jsme od slovenského zákazníka plátce DPH olej na praní a sůl do koupele. Od jednoho zákazníka tam máme napsáno přenos danové povinnosti § 69 platí odběratel, DPH na fa 0. U druhého zákazníka je napsáno přenos daňové povinnosti  § 64 (DPH na fa 0). Jak se tyto faktury mají účtovat? Jako dovoz z EU DPH na MD a DPH na D, nebo úplně jinak?

Dne 30. 1. 2026 v pátek jsme předali odběrateli, kterým je německá firma, plátce DPH, zboží. Osvobozeno od DPH dle § 64 zákona o DPH. Dopravu si zajišťoval sám odběratel, dodací podmínka EXW, zboží se naložilo u nás na firmě, předal se a doplnil dodací list 30. 1. 2026 i faktura. Dnes jsme obdrželi od odběratešle prohlášení o vývozu zboží z České republiky, kde je uvedeno datum ukončení přepravy v Německu dne 1. 2. 2026. Budeme to vykazovat v DPH za měsíc leden 2026, protože jsme zboží skutečně předali 30. 1. 2026? To, že zboží skončilo v Německu až 1. 2. 2026 nás pro DPH netrápí? 

V měsíci říjnu vystavím fakturu s plněním dodání zboží do jiného státu EU. V měsíci listopadu mám k dokladu vystaveném v říjnu opravný daňový doklad k části plnění. Měsíc říjen mám dávno uzavřený. Musím udělat nové (následné) souhrnné hlášení k měsíci říjnu nebo mohu dát ODD vystavený v listopadu do souhrnného hlášení v listopadu, když jiné plnění nebylo a ODD se vykazuje v záporné částce? Pokud budu opravovat měsíc říjen, tak musím udělat i nové dodatečné přiznání k DPH?

Jak postupovat v případě fakturace, že neplátce DPH, právnická osoba, není to autobazar, prodává ojeté automobily plátci DPH v EU – právnické osobě v Bulharsku? 

Článek 138 odst. 1 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve znění směrnice Rady (EU) 2018/1910 ze dne 4. prosince 2018 a článek 45a prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění prováděcího nařízení Rady (EU) 2018/1912 ze dne 4. prosince 2018 musí být vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby bylo osvobození od daně z přidané hodnoty podle čl. 138 odst. 1 směrnice 2006/112 ve znění směrnice 2018/1910 odepřeno pouze z toho důvodu, že nebyly předloženy takové důkazy o dodání zboží uvnitř Společenství, jaké jsou stanoveny v článku 45a prováděcího nařízení č. 282/2011 ve znění prováděcího nařízení 2018/19112 a dále že vnitrostátním daňovým orgánům ukládají povinnost posoudit veškeré důkazy předložené za účelem určení, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno z členského státu do místa určení nacházejícího se mimo jeho území, avšak uvnitř Unie, mimo případy domněnky stanovené v čl. 45a odst. 1 prováděcího nařízení č. 282/2011 ve znění prováděcího nařízení 2018/1912.

Článek 2 odst. 1 písm. c) a čl. 26 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že jednání věřitele směřující k vymožení jeho pohledávky v situaci, kdy takto jednal bez příkazu nebo zmocnění ze strany dlužníka, nespadá pod kvalifikaci „poskytnutí služby za úplatu“ nebo jej nelze za takové poskytnutí považovat ve smyslu těchto ustanovení.

Nejvyšší správní soud předně souhlasí s krajským soudem, že osoba, která fakticky provede přepravu, nemusí nutně být zmocněna prodávajícím nebo pořizovatelem. Z § 64 odst. 1 zákona o DPH ani z čl. 138 směrnice o DPH neplyne povinnost prodávajícího prokázat zmocnění konkrétní osoby, která přepravu realizuje. Přeprava může být zajištěna prodávajícím, pořizovatelem (kupujícím) anebo i třetí osobou na jejich účet (v jejich prospěch). Ostatně v rámci poskytování přepravních služeb je poměrně běžné, že přepravce zadá provedení objednané přepravy dalšímu přepravci jako subdodávku (např. při nedostatku vlastních kapacit). Dodavatel zboží může prokázat jakýmikoli důkazními prostředky (kupní smlouvou, dodacími listy, mezinárodními nákladními listy, výpisy z bankovních účtů nebo vyúčtováním přepravy), že přeprava zboží do jiného členského státu byla uskutečněna na základě jeho zmocnění (na jeho účet či jeho jménem).

Kdy se česká obchodní společnost stává plátcem DPH v rámci režimu OSS (One Stop Shop)? Společnost je v ČR identifikovanou osobou k DPH, nikoliv plátcem a řeší několik situací: 1) Dodání zboží běžným spotřebitelům (B2C) v jiných členských státech EU. Zboží je fyzicky odesíláno z ČR do jiného členského státu EU. Odběratelé jsou neplátci DPH (běžní spotřebitelé). Kdy vzniká této společnosti povinnost registrace do režimu OSS? Musí se stát plátcem DPH, nebo postačí registrace k OSS při zachování statusu identifikované osoby? 2) Poskytování elektronických služeb (např. e-booky, webináře) osobám nepovinným k dani v EU. Společnost poskytuje digitální služby (např. e-booky, webináře) spotřebitelům v jiných členských státech EU (tedy osobám nepovinným k dani). Kdy je v tomto případě nutná registrace do OSS? Musí se společnost stát plátcem DPH v ČR, nebo lze zůstat identifikovanou osobou a přesto používat OSS? 3) Poskytování elektronických služeb firmám (osobám povinným k dani) v EU. Společnost poskytuje elektronické služby (jednodenní on-line školení pro zaměstnance) osobám povinným k dani v EU (jiné firmy, plátci DPH). Aplikuje se v tomto případě režim reverse charge na straně odběratele? A platí i zde, že se nejedná o dodání, které by se vykazovalo v režimu OSS?

Jaké jsou potřeba doklady, pro prokázání přepravy zboží do zemí EU (pro uznání osvobození od DPH)?

Společnost uzavřela se zákazníkem z jiného členského státu EU (tam plátce DPH) smlouvu o dílo na dodání specifického výrobku (proto nejde o kupní smlouvu). Fakturace bude probíhat postupně na základě milníků (zpracování dokumentace, výroba, zkoušky,...), ke kterému bude vždy podepsán předávací protokol. Po ukončení výroby bude výrobek fyzicky dodán do JČS. Jak se bude tento obchod chovat z hlediska DPH? Podle našeho názoru v tomto případě platí § 21 odst. 4 písm. a) ZDPH, kdy DUZP bude na základě SoD tedy k datu předávacího protokolu milníku. Protože ale podle našeho názoru v tomto případě nejde o poskytnutí služby, ale o dodání zboží, kdy na konci transakce bude na kupujícího převedeno vlastnické právo, není nám jasné, jak vystavit daňový doklad resp. vykazovat transakci v daňovém přiznání, když k datu fakturace milníku nebudeme mít ještě k dispozici důkazní prostředky o tom, že výrobek byl odeslán do jiného členského státu.

Jsme s.r.o. český plátce DPH, vlastníme automobil, který jsme dali do komisního prodeje. Kupujícím našeho vozidla bude osoba registrovaná k dani ze Španělska. Vozidlo bude převezeno z ČR do Španělska kupujícím, který nám přes komisionáře poskytne jak čestné prohlášení k přepravě zboží do Španělska, tak registraci vozidla ve Španělsku. Není nám jasné, komu máme vystavit daňový doklad a zda s českou DPH či bez ní. Můžeme vystavit daňový doklad rovnou na španělského kupujícího bez české DPH? Nebo musíme vystavit daňový doklad na českého komisionáře a ten pak na španělského kupujícího? Pokud budeme muset vystavit daňový doklad na českého komisionáře, bude plnění osvobozené dle § 64 zákona o DPH nebo tam musíme uplatnit českou DPH a osvobození uplatní až komisionář, který vystaví daňový doklad španělskému kupujícímu?

Tuzemský dodavatel, plátce DPH v tuzemsku, dodává zboží z Polska do Německa. Kupující v Německu oznámil české DIČ. O trojstranný obchod se tedy za předpokladu ostatních splněných podmínek nemůže jednat. Znamená to registraci k DPH v Německu? Pro koho ze zúčastněných stran?

Česká společnost – plátce DPH – prodává nový nový dopravní prostředek - auto (najeto méně než 6 000 km / zatím neregistrováno ) slovenské fyzické osobě (občanovi), která není plátcem DPH. Motocykl bude až za cca 3 měsíce od uhrazení zálohy fyzicky reálně prodán a přepraven do Slovenska, kde bude registrován občanem SK. Občan uhradil zálohu. Vzniká povinnost přiznat a odvést DPH z přijaté zálohy, když bude pravděpodobně uplatněno osvobození podle § 19a ZDPH? Pokud nevzniká povinnost odvést DPH ze zálohy, které ustanovení zákona či směrnice dovoluje takovou zálohu nezdaňovat? V obdobném případě by se jednalo, že se nový dopravní prostředek prodává osobě registrované SK a uplatní se při prodeji osvobození dle par. 64, ale záloha by se také nezdaňovala.

Jsme a.s., plátce DPH. Budeme prodávat náš polotovar, zákazník si přeje na fakturu sídlo podnikání, které je v ČR, ale chce uvést jeho DIČ na Slovensku, které má platné. Cílová země polotovaru je na Slovensko. Je to vůbec možné? On tvrdí že takto podniká běžně. Zboží bude dodáno na Slovensko. 

Chtěli bychom se zeptat na správný postup z hlediska daně z přidané hodnoty. Zemědělec, plátce DPH, v tuzemsku sklidí úrodu (obilí, řepku) a sklizeň odveze na uskladnění do skladu, který se nachází v jiném členském státě (v Německu). Tento sklad má zemědělec v pronájmu od třetí osoby. Z tohoto skladu pak sklizeň prodává svým odběratelům, taktéž z Německa, přičemž nastávají níže uvedené situace: 1) Na část sklizně má již zemědělec nasmlouvané dodávky se svými stálými německými obchodními partnery. V takovémto případě existují písemné smlouvy o dodání příslušného množství sklizně již v okamžiku, kdy je tato část sklizně převezena z ČR do skladu v Německu. Tito dlouhodobí obchodní partneři jsou zavázáni předmětnou část sklizně odebrat. Není však vždy zřejmá prodejní cena, neboť zemědělec čeká na dobu, kdy bude pro něj cena nejpříznivější. Právo nakládat se sklizní přechází na obchodního partnera až v momentě prodeje, do doby prodeje je předmětná sklizeň ve vlastnictví našeho zemědělce. 2) Další část sklizně je ve skladu v Německu uskladněna bez toho, aniž by zemědělec v momentě jejího uskladnění znal konkrétní odběratele, kterým bude prodaná. K dodání také dochází v době, kdy jsou pro zemědělce nejpříznivější ceny, za které může prodat. Většinou se zbytek sklizně prodá do 12 měsíců od uskladnění sklizně do skladu, někdy se může prodej části sklizně uskutečnit však až po 12 měsících. Dopravu ze skladu k odběratelům objednává náš zemědělec. Chtěli bychom se zeptat, jak má zemědělec správně postupovat z hlediska daně z přidané hodnoty. Mohl by použít zjednodušený režim skladu, tzv. prodej přes konsignační sklad (alespoň v prvním případě), za jakých podmínek a jaké by byly jeho povinnosti? Musí se registrovat k DPH v Německu (z titulu druhého případu), a jaký by byl následující postup? V případě, že by se musel registrovat k DPH v Německu, mohl by i přesto například z části využít zjednodušený režim skladu? Kdo by měl nést v jednotlivých případech náklady na přepravu?

Jak správně uvedl městský soud, daňové orgány ve zprávě o daňové kontrole, resp. v rozhodnutí žalovaného, odkryly obchodní řetězec, v rámci něhož byla předmětná vozidla přeprodávána. Identifikovaly, že společnost UNILEASING a.s. vykázala dodání vozidel na Slovensko kupujícímu ARCHER SK, ten vykázal dodání těchto vozidel J. Č., který ale již na počátku jednal s nájemcem vozidel ARCHER CZ s úmyslem odkoupit vozidla z EU, aby dle svého vyjádření nemusel platit daň. Zjevný úmysl neplatit daň byl prokázán i u společností UNILEASING a ARCHER SK, neboť bylo prokázáno, že vozidla byla dopravena z České republiky pouze za hranice Slovenska a pak vrácena zpět do České republiky, tedy šlo o účelovou přepravu. Přepravu zajišťovala společnost SHERIDAN, která je personálně propojena se společnostmi ARCHER CZ i ARCHER SK. J. Č. poté vozidla prodal stěžovatelce, daň přiznal, avšak nezaplatil. J. Č. získal finance na nákup vozidel od stěžovatelky, která ovšem částku připadající na nákup vozidel zaslala přímo společnosti ARCHER SK, částku připadající na DPH zaslala J. Č. Následně stěžovatelka vozidla odkoupila od J. Č. a prodala je do Německa společnosti AVEX, která byla personálně propojena se společností ARCHER CZ.

Firma nakupuje zboží ve zvláštním režimu použitého zboží. Má sortiment i zboží v běžném režimu, na SK prodává i v režimu OSS občanům. Pokud prodá zboží nakoupené ve zvláštním režimu osobě registrované na Slovensku, tak má zvláštním režim a jeho speciální forma zdanění přednost před osvobozením podle paragrafu 64 při splnění všech ostatních podmínek? Např. firma prodá elektroniku za 20 000 Kč Slovenskému podnikateli na SK, kterou nakoupila za 10 000 Kč v režimu použitého zboží (formou bazarového výkupu), tak správné řešení je odvést DPH z přirážky dle paragrafu 90 na řádku 1 (základ daně 8264 Kč + DPH 1736 Kč a nebude aplikovat osvobození na ř. 20 )? Pokud by si takové zboží objednal slovenský občan zásilkou na Slovensko, tak by se opět mělo danit jako použité zboží 21 % z přirážky? Nebo by si měl uplatnit režim OSS EU SK, kde je sazba 23 % (do kterého je firma také registrovaná)? Díky tomu, že se jedná o použité zboží, tak předpokládám, že uplatnění tohoto režimu použitého zboží má přednost. Chtěl bych se však tímto dotazem ujistit.

Česká s. r. o., neplátce DPH, plánuje vyrábět elektrické a elektronické zařízení a zahájit prodej do členských států fyzickým a právnickým osobám. Z pohledu prodeje fyzickým osobám po překročení limitu 10 000 EUR se česká s. r. o. registruje k OSS, podává čtvrtletní přiznání. Jak to bude z pohledu prodeje / dodaní výrobků (zboží) právnickým osobám, které mají sídlo a registrace v jiných členských státech? Existuje nějaký limit prodeje výrobků (zboží) právnickým osobám v jiných členských státech? Nebo se má česká s. r. o. registrovat jako identifikovaná osoba, podávat přiznání k DPH a souhrnné hlášení? 

Česká společnosti nakoupí zboží od polské společnosti, zboží následně prodává společnosti do Rumunska. Přeprava probíhá přímo z Polska do Rumunska (přes území Slovenska). Můžeme v tomto případě fakturovat prodej zboží jako standartní osvobozené dodání zboží do jiného členského státu? (tj. osvobozené dodání zboží rumunské společnosti? Nebo musíme toto plnění vykazovat jako třístranný obchod? Tyto tři strany, ale nemají mezi sebou vzájemnou třístrannou dohodu. Kupující v Rumunsku nesmí vědět o tom, kdo české společnosti z Polska zboží dodává. Je podmínkou třístranného obchodu dohoda všech tří smluvních stran? 

OSVČ, plátce DPH, má tento podnikatelský záměr. Od firmy z Německa (registrovaná osoba k DPH v Německu) si přiveze vlastním autem materiál - role látek. Na OSVČ nepřechází vlastnictví, role látek neplatí, zůstávají ve vlastnictví německé firmy. V Čechách z těchto látek ušije pytlíky, potiskne je a zpátky odveze opět svým autem této firmě do Německa. Jak by toto mělo být správně z hlediska DPH? Asi se nejedná o pořízení zboží z JČS? Ukáže se někde v daňovém přiznání nebo v kontrolním hlášení role látek (přemístění zboží do Čech)? Když budeme poté vystavovat fakturu na německou firmu, bude se jednat o dodání zboží do JČS (pytlíky s potiskem), nebo o poskytnutí služby do JČS (šití, potisk)? Jak správně vykážeme toto v souhrnném hlášení, na jakém řádku toto bude v daňovém přiznání a jaký text by měl být napsán na faktuře?