Vyrovnání

Společnost A s. r. o. umístila v letech 2019–2020 na zpevněné manipulační ploše pronajaté od společnosti B s. r. o. sestavu tzv. kontejnerových modulů. Umístění bylo provedeno s vědomím vlastníka pozemku – společnosti B. Společnost A účtovala o této investici na účtu 042 (s přepokládaným budoucím daňovým odpisováním movité věci v 3. odpisové skupině, CZ-CPA 25.11.10 „Kovové montované stavby“). Postupem času při dokončování sestavy modulů v jeden funkční objekt (cca 100 m2) došlo s ohledem na jeho připojení k vnitroareálové vodovodní, kanalizační a elektro přípojce k nejasnostem, zda se jedná o movitou či samostatnou nemovitou věc. Právo stavby nebylo vlastníkem pozemku právně zřízeno, k zahájení stavebního řízení nedošlo. Modulární kancelářský objekt společnost A stále eviduje na účtu 042 a odpisování zatím nebylo zahájeno. V současnosti je vedeno jednání mezi společností A a B, kdy je sporné, zda se jedná o movitou věc nebo o stavbu dočasnou či trvalou, tedy zda náleží modulární objekt společnosti A (zhotoviteli objektu) nebo zda náleží společnosti B (vlastníkovi pozemku). Mezi společnostmi došlo k návrhu, že by společnost B uhradila společnosti A na základě uzavřené dohody o narovnání částku odpovídající ceně objektu podle znaleckého posudku a společnost B by následně zařadila tento objekt do svých aktiv. Ve vztahu k objektu byl před realizací vznesen ústní dotaz na místně příslušném stavebním odboru, zda je vyžadováno stavební povolení či ohlášení stavby. Bylo sděleno, že pokud bude na pozemku umístěn kontejnerový objekt, není potřeba stavební povolení ani ohlášení (výrobky plnící funkci stavby, včetně základových konstrukcí pro ně - § 103 odst. 1 stavebního zákona). V průběhu realizace však došlo k přehodnocení situace (názorové neshody ohledně pevného spojení se zemí). Společnost B však neměla od společnosti A zřízeno písemné právo stavby (jen ústní), navíc se vše odehrávalo v "době covidové", takže žádné stavební řízení nebylo zahájeno. Objekt nemá kolaudaci a není evidován v katastru nemovitostí (ani nebyl zatím k zápisu navřen). Jak správě účetně a daňově vypořádat takovou dohodu: Společnost A zaúčtuje do provozních výnosů (daňových) částku ve výši náhrady dle dohody o narovnání a částku evidovanou na účtu 042 převede do provozních nákladů (daňových)? Společnost B zaúčtuje částku ve výši náhrady dle dohody o narovnání na účet 042-Pořízení dlouhodobého hmotného majetku? Bude náhrada dle dohody o narovnání předmětem DPH? Obě společnosti jsou plátci DPH.

Zaměstnanci budou pracovat ve 12hod. režimu. Naše pracovní doba za týden je 37,5 hod. Když jeden týden půjdou 3x 11,5 hod. ranní, druhý 3x11,5 noční, třetí 3x11,5 hod. ranní, čtvrtý 4*11,5 hod. noční, tak je to 138 hod., chybí 12 hodin. Je to tak, že se má zaplatit pouze 138 hod. Je možné vyrovnávací období stanovit na 12 týdnů? A znamená to v praxi když první měsíc bude 138 hod. druhý také 138 hod., že do posledního měsíce musím dát 150 hod. plus 2x12hod.? Nebo se má postupovat jinak?

Zaměstnanec pracující v nepřetržitém pracovním režimu s týdenní pracovní dobou 37,5 hodin nastoupil v průběhu vyrovnávacího období = 26 týdnů (23.6.2025 pondělí-22.12.2025 pondělí). Nástup byl 28.8.2025 (čtvrtek) - kolik mu musí zaměstnavatel naplánovat směn v rámci tohoto vyrovnávacího období? - návrh výpočtu: (16 celých týdnů * 37,5)+dopočet od nástupu v počtu pracovních dní 2*7,5 hodiny = 615 hodin nebo 16*37,5 + 3*7,5 (tj. čtvrtek, pátek a pondělí, kdy končí vyrovnávací období) tj. 622,50 hodiny?

Česká s. r. o. má pohledávku u podnikatele z Běloruska. Stejná česká s. r. o. má dluh u společnosti z Ruska. Protože bankovní převody jsou dnes mezi EU a těmito zeměmi obtížné, předpokládám, že lze uzavřít třístrannou dohodu o vyrovnání a koncipovat ji tak, že běloruský podnikatel uhradí svůj dluh ruské firmě a tím pokryje dluh české s. r. o. Kromě řádného smluvního ošetření transakce, jsou zde další úskalí, na která je třeba dávat pozor?

S. r. o., plátce DPH, při inventuře zboží k 31. 12. zjistil: A) u určitého druhu zboží, že došlo k prokazatelné záměně (podobný název, stejné balení a u jednoho zboží manko a u druhého přebytek, se stejným počtem kusů) a B) manko u jiného druhu zboží. Co se týká záměny: v rámci inventury jsme vyrovnali na správný počet kusů dle skutečnosti, takže kusově je to plus 1 kus a mínus 1 kus, ale z důvodu rozdílné ceny za jednotku zboží celkově z této záměny vychází „finanční manko“. Např.: 1 ks manko zboží v hodnotě 3 tis. a 1 ks přebytek zboží v hodnotě 2 tis., rozdíl -1 tis. Má se udělat korekce DPH i z tohoto rozdílu, anebo do korekce DPH započítat pouze opravdové (čisté) manko - viz případ B)?

Je možné provést likvidaci nepotřebných vzorníků zboží, které prodáváme bez povinnosti vrátit odpočet DPH? Jedná se o vzorníky, které jsme pořídili v roce 2017 z EU ve velkém množství. Dodavatel odmítl vyrobit méně vzorníků. Tyto byly průběžně vydávány zákazníkům a potencionálním novým zákazníkům. Nyní stále evidujeme na skladě 800 ks nepoužitých vzorníků. Je zcela jisté, že tyto již nebudou využity, a proto bylo rozhodnuto o jejich likvidaci v množství 600 ks a 200 ks bylo ještě ponecháno na skladě.

Firma nakoupila v 2017 až 2019 drobný majetek (mobily, židle, drobná elektronika, ntb..) v hodnotách cca 3 000 Kč až 20 000 Kč. Všechny věci tehdy zaúčtovala do spotřeby při prvním užití pro ekonomický účely. Nyní provedla inventuru všeho evidovaného majetku a přišla na to, že nějaké věci v roce 2023 jsou již nedohledatelné, nefunkční, poškozené, zastaralé. Je možné to vyřadit z evidence bez daňových rizik? Ustanovení o vyrovnání DPH dle § 77 na tyto věci nedokáže sáhnout. Daňovým nákladem to bylo již v dávných letech účtováno do spotřeby při prvním užití. Jsou tam nějaká daňová rizika převážně z pohledu DPH, nebo i dodanění mezd jednateli apod. Pokud majetek pouze vyřadí z evidence drobného majetku bez doložení protokolu likvidace? Je vlastně firma povinná vést evidenci drobného majetku do 40 000 (80 000Kč)?

Poměrně zásadní otázkou, která ovlivňuje významně celý průběh insolvenčního řízení, je otázka dispozičních oprávnění k majetkové podstatě dlužníka v úpadku a s tím souvisejících aspektů správy daní. Nelze proto pominout skutečnost, že správce daně, který vede daňové řízení ohledně daňové povinnosti dlužníka v úpadku, by měl po celou dobu trvání insolvenčního řízení jednat s tou osobou, která má dispoziční oprávnění k majetkové podstatě dlužníka v úpadku. Jakékoli opomenutí či nedocenění této otázky v návaznosti na samotný průběh insolvenčního řízení pak může mít nedozírné následky na samotnou efektivitu správy daní u tohoto typu daňových subjektů a může pochopitelně nejen samotnému správci daně, který vede daňové řízení, ale i celé řadě dalších subjektů, zkomplikovat zásadním způsobem správu a uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení.