Důvodová zpráva k zákonu č. 417/2023 Sb., změna zákona o dani z přidané hodnoty a dalších souvisejících zákonů

Návrhem se předkládá novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů. Důvodem jeho předložení je povinnost České republiky provést implementaci směrnice Rady (EU) 2020/284 ze dne 18. února 2020, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o zavedení určitých požadavků na poskytovatele platebních služeb.

Nejdůležitější částí je novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o DPH"). Zbývající dvě části návrhu zákona obsahují drobné změny zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Tyto změny plně navazují na úpravy činěné v zákoně o DPH a jsou blíže popsány ve zvláštní části.

Zákon o DPH v současné době neobsahuje speciální úpravu, která by ukládala poskytovatelům platebních služeb uchovávat a poskytovat správci daně údaje týkající se příchozích, příp. odchozích plateb a příjemců, resp. příkazců těchto plateb.

Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

V oblasti elektronického obchodování byla v poslední době zavedena nová zjednodušení, která mají pomoci daňovým subjektům plnit povinnosti v oblasti daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") při poskytování služeb, prodeji zboží na dálku a dovozu, včetně elektronické registrace k DPH a placení DPH prostřednictvím jednoho správního místa (registrace v jednom členském státě namísto ve všech členských státech spotřeby). Tato opatření mají za cíl posílit dodržování předpisů v oblasti DPH zjednodušením systému DPH, správci daně však musí být zároveň schopni odhalovat a kontrolovat podvodné aktivity. Při použití zásady zdanění v místě určení, jelikož spotřebitelé nemají povinnost vést účetnictví, potřebují členské státy spotřeby vhodné nástroje k odhalení a kontrole podniků zapojených do podvodů v oblasti DPH. I Evropský účetní dvůr poznamenal¹⁾, že se právní předpisy v oblasti DPH, které se vztahují na elektronické obchodování, v zásadě spoléhají na ochotu daňových subjektů dobrovolně se zaregistrovat k DPH a odvádět splatnou DPH. S ohledem na způsob, jakým mohou členské státy využívat stávající právní rámec pro správní spolupráci, však existují určitá omezení. Pokud by výše uvedená zjednodušení při dodržování předpisů nebyla doprovázena opatřeními proti podvodům, měli by podvodníci jen malou pobídku k tomu, aby svůj postoj změnili a začali plnit své povinnosti v oblasti DPH. Úspěch opatření k dodržování předpisů v oblasti elektronického obchodu tudíž závisí rovněž na účinnosti opatření proti podvodům.

Elektronické obchodování umožňuje nakupovat bez fyzické přítomnosti v kamenné prodejně, a to zboží a služby z celého světa prostřednictvím počítače nebo chytrého telefonu. Rozmach elektronického obchodování sice značně zjednodušuje propojení a nákup, avšak zároveň je tento způsob hojně využíván při podvodných aktivitách, čímž dochází k získání nespravedlivé výhody na trhu tím, že neplní své povinnosti v oblasti DPH.

U naprosté většiny nákupů přes internet, které uskuteční spotřebitelé v Evropské unii, se platby provádějí prostřednictvím poskytovatelů platebních služeb. Za účelem poskytnutí platební služby disponuje poskytovatel platebních služeb určitými informacemi pro identifikaci příjemce této platby spolu s podrobnými údaji o částce a datu platby a členském státu původu platby, jakož i informacemi o tom, zda platba byla iniciována ve fyzických prostorách obchodníka. Tyto konkrétní informace jsou zejména důležité v případě přeshraniční platby, kdy se plátce nachází v jednom členském státě a příjemce v jiném členském státě nebo ve třetí zemi. Tyto informace jsou nezbytné k tomu, aby mohl správce daně plnit své základní úkoly spočívající v odhalování podniků zapojených do podvodů v oblasti DPH a kontrole povinností týkajících se DPH.

Předloženým návrhem zákona se poskytovatelům platebních služeb ukládá povinnost vést evidenci o přeshraničních platbách a příjemcích, v níž budou vést údaje o přeshraničních platbách (platbách, které se uskutečňují mezi členskými státy, případně se třetími zeměmi), a to platbách příchozích v případě plateb z jiných členských států a platbách odchozích v případě plateb směřujících do třetích zemí, a příjemcích těchto plateb. Tato povinnost se bude aktivovat až při překročení 25 přeshraničních plateb týkajících se jednoho příjemce za kalendářní čtvrtletí. Zároveň se stanovuje povinnost poskytovat správci daně elektronicky údaje z této evidence, a to do konce měsíce následujícího po skončení kalendářního čtvrtletí.

Takto získaná data budou předávána do Centrálního elektronického systému platebních informací (tzv. "CESOP"). Tento systém bude schopen agregovat pro jednotlivé příjemce všechny platební informace týkající se DPH a umožní získat úplnější přehled o platbách, které v Evropské unii příjemci plateb (tj. podniky) obdrželi od plátců (tj. spotřebitelů nakupujících on-line). Systém CESOP umožní kontaktním úředníkům Eurofiscu provádět křížovou kontrolu platebních údajů s informacemi o DPH vyměňovanými podle nařízení (EU) č. 904/2010 a uchovávat informace pouze po dobu nezbytnou k tomu, aby správci daně mohli provádět kontroly DPH. Systém CESOP bude přístupný pouze kontaktním úředníkům Eurofiscu z členských států a jediným účelem, pro který systém CESOP umožní dotazování, bude vyšetřování z důvodu podezření na podvod s DPH nebo zjištěného podvodu s DPH.

Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava České republiky (dále jen "Ústava") a Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Návrh je v souladu s čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle něhož slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s příslušnými ustanoveními Listiny. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (vyhlášeném pod č. 512/2004 Sb.).

Z této judikatury vyplývá, že: