405/26.06.13 - Lhůta pro podání daňového tvrzení v souvislosti s ukončením likvidace

Cílem tohoto příspěvku je navrhnout výkladové řešení určitých nejasností týkajících se určení lhůty pro podání daňového tvrzení v souvislosti s ukončením likvidace, a to vzhledem ke stávající a navrhované právní úpravě této oblasti v daňovém řádu a s přihlédnutím jak ke stávající úpravě likvidace v obchodním zákoníku, tak k její úpravě v novém občanském zákoníku.

Právnické osobě, která je v likvidaci, trvá povinnost podávat daňová tvrzení až do dne jejího zániku. V souvislosti s likvidací vyvstávají dva okamžiky, k nimž se váže povinnost sestavit mimořádnou účetní závěrku a související povinnost podat daňové tvrzení, a to den předcházející vstupu do likvidace a den zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku. Toto období, za které má být daňové přiznání podáno, bude zpravidla kratší než 12 měsíců.

Příslušná ustanovení obchodního zákoníku¹⁾ resp. nového občanského zákoníku²⁾ předpokládají, že zpravidla v průběhu likvidace dojde ke zpeněžení majetkové podstaty likvidované právnické osoby, která bude po úhradě závazků následována rozdělením likvidačního zůstatku mezi společníky. V takovém případě je úlohou likvidátora zpracovat zprávu o průběhu likvidace spolu s návrhem na rozdělení (resp. použití) likvidačního zůstatku a předložit je společníkům ke schválení, přičemž rozdělením likvidačního zůstatku společníkům likvidace končí. Ustanovení uvedených předpisů však upravují i jiné způsoby ukončení likvidace, a to za situace, kdy majetek likvidované právnické osoby nepostačuje k úhradě všech jejích závazků.³⁾ V těchto případech sestavuje likvidátor zprávu o naložení s majetkem a ke stejnému dni též účetní závěrku.

Platné a v současné době účinné znění § 240 odst. 5 daňového řádu, které problematiku podávání daňových tvrzení v průběhu likvidace upravuje, fakticky nestanoví speciální lhůtu pro podání řádného daňového tvrzení za období ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku.⁴⁾