288/09.12.09 - Problematika vícestranného zápočtu a jeho daňové dopady

Zákon o daních z příjmů obsahuje celou řadu ustanovení ve vztahu k odpisu pohledávek a zániku závazků, které mohou vyvolat daňově neuznatelné náklady nebo jiné zvýšení základu daně z příjmů. V případě vícestranných „zápočtů" se pak může jednat především o ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bod 12. zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v aktuálním znění (dále jen ZDP) při zániku závazku.

Problematika započtení je řešena v ustanoveních § 580-581 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) v aktuálním znění. Některá ustanovení o započtení pohledávek jsou pak součástí části třetí, hlavy I, dílu IX v § 358 až 364 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v aktuálním znění (dále jen ObchZ). V obou zákonech se objevuje pojem vzájemné pohledávky. Z jazykového výkladu tohoto pojmu je především dovozováno, že pojem vzájemné představuje pouze vztah dvou subjektů.(viz např. ELIÁŠ, K. a kolektiv autorů, Občanský zákoník. Velký akademický komentář. II. díl., Lindě Praha, a.s., 2008, str.1693).

V praxi však dochází k „započtení" i mezi třemi a více subjekty, přičemž v první polovině 90. let dokonce tento způsob „započtení" převažoval. Právně se však lze domnívat, že se nejedná o aplikaci ve smyslu § 580 a § 581 OZ, případně ustanovení § 358 - 364 ObchZ, ale že je tento postup spíše vykládán s využitím ustanovení <