Důvodová zpráva
Ing.
Andrej
Babiš,
Předseda vlády
JUDr.
Alena
Schillerová,
Ph.D.,
Ministryně financí
I. Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu
Tato část je rozdělena podle novel jednotlivých daňových zákonů.
Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti
mužů a žen.
1.1. Evidence tržeb
Zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve
znění zákona č. 183/2017 Sb. a nálezu Ústavního soudu,
vyhlášeného pod č. 8/2018 Sb. (dále jen „zákon o
evidenci tržeb“) s účinností od 1. prosince 2016 zavedl institut evidence tržeb doplňující stávající
evidenční povinnosti o plošně zacílené hlášení údajů o platbách, které se vyznačují nižší nebo
nejasnou mírou dohledatelnosti (platby v hotovosti, šekem apod.) ze strany správce daně v reálném
čase. Evidence tržeb spočívá na následujících základních principech:
-
evidenci tržeb podléhají platby poplatníkům daní z příjmů, pokud k tržbě dojde za
zákonem stanovených okolností (materiální znak vymezený v §
6 zákona o evidenci tržeb, tj. v zásadě jedná-li se o příjem z podnikání) a tržba proběhne
stanoveným způsobem (formální znak vymezený v § 5 zákona o
evidenci tržeb, zejména platby v hotovosti),
-
povinnost provádět evidenci tržeb je uložena prostřednictvím stálého elektronického
(internetového) spojení (viz § 18 odst. 1 písm. a)
zákona o evidenci tržeb),
-
poplatník je povinen vydat zákazníkovi účtenku v okamžiku přijetí evidované tržby
(viz § 18 odst. 1 písm. b) a
odst. 2 zákona o evidenci tržeb),
-
při řízení a jiném postupu týkajícím se evidence tržeb se postupuje podle zákona č.
280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „daňový řád“), s výjimkou přestupků.
V dalším textu se uvádí popis současné právní úpravy k oblastem dotčeným věcnými změnami
tohoto návrhu zákona.
1.1.1. Územní působnost evidence tržeb
V zákoně o evidenci tržeb v současném znění
není upravena jeho územní působnost. V jeho § 3 se pouze stanoví, že subjektem evidence tržeb je
poplatník daně z příjmů fyzických osob nebo právnických osob (tedy jak daňový rezident České
republiky, tak daňový nerezident) a předmětem evidence tržeb jsou evidované tržby poplatníka;
evidovaná tržba přitom musí zakládat rozhodný příjem definovaný v
§ 6 zákona o evidenci tržeb, tedy příjem ze
samostatné činnosti, která je podnikáním, v případě poplatníků daně z příjmů fyzických osob, nebo z
podnikání v případě poplatníků daně z příjmů právnických osob, a to podle českého
zákona o daních z příjmů. Z toho vyplývá, že
povinnosti evidence tržeb podléhají všechny tržby, které poplatníkům zakládají rozhodný příjem, a to
bez ohledu na to, kde jsou uskutečněny.
1.1.2. Oblasti dotčené nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 26/16
a) Evidence bezhotovostních plateb
Podle § 5 písm. b) zákona o evidenci
tržeb ve znění před nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 26/161) splňovala
formální náležitosti pro evidovanou platbu mimo jiné platba uskutečněná bezhotovostním převodem
peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník,
který má tržbu evidovat. Tím se rozuměly zejména karetní transakce, ať už uskutečňované
prostřednictvím
debetní
či kreditní karty, nebo prostřednictvím virtuální karty umístěné např. v
mobilním telefonu. Uvedený nález Ústavního soudu toto ustanovení s účinností k 28. únoru 2018
zrušil, a to z důvodu, že tyto platby jsou snadno dohledatelné a správce daně si může podle
§ 57 odst. 3 daňového řádu od poskytovatele
platebních služeb údaje o nich vyžádat. Tím byly z evidovaných tržeb vyloučeny tržby uskutečněné
způsobem uvedeným ve zrušeném § 5 písm. b) zákona o
evidenci tržeb.b) Daňové identifikační číslo
Podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona o
evidenci tržeb je údajem o evidované tržbě zasílaným datovou zprávou daňové identifikační
číslo poplatníka a podle § 19 odst. 2 písm. c) tohoto zákona je takovým údajem také daňové
identifikační číslo poplatníka, který pověřil evidováním této tržby poplatníka, který tržbu