Důvodová zpráva k zákonu č. 215/2009 Sb., změna obchodního zákoníku, občanského zákoníku, zákona o bankách a dalších zákonů

Vláda ČR; Poslanecká sněmovna PČR Vydáno:
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
1. Zhodnocení platného právního stavu
Návrh zákona se týká oblasti dosud upravené zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Stávající úprava zapracovávala Druhou obchodněprávní směrnici č. 77/91/EHS ve znění doposavad platném a účinném. Potřeba změny je dána novelou citované směrnice směrnicí 2006/68/ES a také snahou opravit některá ustanovení, která byla do českého práva vadně transponována, případně komplikují aplikaci obchodního zákoníku.
2. Hlavní principy a důvody nezbytnosti navrhované právní úpravy a jejich odůvodnění
Novela přináší do českého práva dvě změny. Předně dochází k transpozici novely Druhé směrnice, když transpoziční termín je stanoven na 15. 4. 2008, a současně dochází k revizi těch ustanovení obchodního zákoníku, která dlouhodobě činí aplikační potíže.
Pokud jde o harmonizační změny, tento zákon se snaží provést minimální harmonizaci, tedy využít a transponovat jen ta omezení, která jsou podle směrnice bezprostředně nutná. Tím se snaží český zákonodárce reagovat na stále sílící tlak české podnikatelské sféry na zvýšení konkurenceschopnosti českého právního řádu.
Pokud jde o změny ostatní, vychází návrh zákona ze skutečnosti, že druhá část obchodního zákoníku v podobě vyhlášené v roce 1991 obsahovala jen velmi stručné základy práva obchodních společností. Zabývala se především otázkami mechaniky fungování obchodní společnosti a až na výjimky opomíjela jeden z hlavních účelů práva obchodních společností - totiž omezovat rizika zneužití delegované nebo většinové tvorby vůle společnosti. Tato rizika vznikají při správě obchodní společnosti zejména ve vztazích mezi (a) společníky a členy statutárních orgánů, (b) majoritním společníkem a minoritními společníky, (c) společníky a věřiteli společnosti.
Právní pravidla směřující k omezení těchto rizik počala být do obchodního zákoníku vtělována postupně, počínaje rokem 1996, a to bezpočtem novelizací, jež kulminovaly na přelomu století a (s menší intenzitou) pokračují dodnes. Některé z provedených novelizací obsahují systémově správná řešení. Jiné však vedly ke zdvojování regulačních opatření, k přenosu rizika poruch vnitřních mechanismů správy společností na třetí strany a k celkovému znepřehledňování českého práva obchodních společností. To lze v roce 2008 nejlépe charakterizovat jako právo "přestřelující", a to v tom smyslu, že ve snaze znemožnit jakékoli zneužití delegovaných či většinových rozhodovacích pravomocí a zcela zabránit zpronevěře majetku společnosti kombinuje celou paletu nejrůznějších regulačních přístupů a pravidel, z nichž podstatná část bohužel vystavuje protistrany českých obchodních společností hrozbě, že jejich smluvní ujednání bude shledáno neplatným pro porušení zákona. Právě ta pravidla, u nichž je hrozba neplatnosti dotčených smluv nejvyšší, jsou vyjádřena často zcela nesrozumitelně. Příkladem za všechny je ustanovení § 196a, o jehož výkladu není dodnes žádné shody ani mezi jednotlivými senáty Nejvyššího soudu. Na straně českých obchodních společností vzniká v důsledku takových pravidel právní riziko, jež tyto společnosti vystavuje, ve srovnání se společnostmi zřízenými v zemích s kvalitnějším právem obchodních společností, zvýšeným nákladům na kontraktaci a na pořízení kapitálu.
Je zjevné, že systémové řešení může přinést pouze rekodifikace práva obchodních společností, která se připravuje v souvislosti s prací na návrhu nového obchodního zákoníku. Na druhou stranu je ale rovněž zjevné, že s účinností nového obchodního zákoníku nelze ještě v několika nejbližších letech počítat. V tržní praxi přitom v poslední době dochází k vývoji, který je pro české obchodní společnosti nanejvýš nepříznivý. Pokračující nejistota ohledně výkladu několika nejspornějších ustanovení druhé části obchodního zákoníku, majících vliv na transakce, při nichž domácí společnosti získávají finanční zdroje, znásobená v posledních cca 18 měsících nejasnými judikatorními vyjádřeními Nejvyššího soudu, nutí právní a finanční praxi k tomu, aby zaujímala stále konzervativnější výklady, což českým obchodním společnostem dále ztěžuje a prodražuje přístup ke kapitálu.
Navrhovaná novelizace vybraných ustanovení druhé části obchodního zákoníku si klade za cíl napravit pouze několik zásadních problémů