Důvodová zpráva k zákonu č. 92/2017 Sb., změna zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní

Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

Mezinárodní spolupráce při správě daní ze své povahy probíhá na základě instrumentů evropského a mezinárodního práva. Mezinárodní spolupráce při správě daní má několik základních rovin:

Evropské právo

V evropském právu jde (s výjimkou nepřímých daní) zejména o směrnici Rady 2011/16/EU, o správní spolupráci v oblasti daní (tzv. směrnice DAC) ve znění směrnice Rady 2014/107/EU (tzv. směrnice DAC II) a směrnice Rady (EU) 2015/2376 (tzv. směrnice DAC III).

Směrnice DAC III zavádí automatickou výměnu informací o předběžných daňových rozhodnutích s přeshraničním prvkem (v návrhu zákona označovaných pouze jako předběžná daňová rozhodnutí) a o předběžných posouzeních převodních cen.

Mezinárodní právo

V mezinárodním právu jde zejména o multilaterální Úmluvu o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech, vyhlášenou pod č. 2/2014 Sb. m. s. (tzv. Štrasburská úmluva), a o smlouvy o zamezení dvojímu zdanění a smlouvy o výměně informací v daňových záležitostech (tzv. smlouvy TIEA).

Automatická výměna informací o předběžných daňových rozhodnutích a o předběžných posouzeních převodních cen není mezinárodním právem normována.

Právo České republiky

Výše uvedené mezinárodněprávní a evropskoprávní instrumenty jsou do českého právního řádu transponovány zákonem č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní“).

V současné době zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní obsahuje dva režimy automatické výměny informací. V prvním režimu jsou podle § 13 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní s jinými státy vyměňovány informace o druzích příjmů a majetku, které jsou pro Generální finanční ředitelství dostupné (ať již z vlastní činnosti, nebo od příslušného správce daně, či případně v budoucnu od jiných správních orgánů). Ve druhém režimu jsou s jinými státy vyměňovány informace, které o svých klientech a jejich účtech zjišťují finanční instituce a které následně oznamují správci daně. Tento druhý režim je upraven ve zvláštním oddíle zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, který je transpozicí směrnice DAC II¹⁾. Předložený návrh novely zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní zavádí třetí režim automatické výměny informací, který se týká předběžných daňových rozhodnutí a předběžných posouzení převodních cen, přičemž výměna těchto informací není, stejně jako u druhého režimu, vázána na princip dostupnosti informací.

Automatická výměna informací představuje jeden z nástrojů mezinárodní spolupráce v oblasti daní. Postupně dochází k jejímu rozšiřování do dalších oblastí, ve kterých se to ukáže potřebné nebo užitečné.²⁾

Žádný předpis České republiky nezakotvuje automatickou výměnu informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem. Informace o těchto stanoviscích je možné vyměňovat pouze na základě žádosti (§ 9 an. zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní) nebo je možné je předávat jinému státu z vlastního podnětu (§ 14 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní).

Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

Povinnost automaticky vyměňovat informace o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem není dnes v českém právním řádu obsažena. V rámci hodnocení dopadu regulace (RIA) byly zvažovány následující tři možnosti postupu z hlediska změny právního řádu ČR:

Po zvážení výhod a nevýhod jednotlivých variant, které jsou blíže popsány v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace, byla zvolena varianta 1, tj. novela zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. Tato varianta nejvhodněji zajistí implementaci směrnice DAC III a tím naplnění závazků České republiky, které pro ni vyplývají z jejího členství v Evropské unii.

Návrh zákona je předkládán především v návaznosti na nutnost implementace směrnice DAC III, jejíž transpoziční lhůta je stanovena do 31. prosince 2016. Tato směrnice pozměňuje a doplňuje směrnici DAC, která je transponována zákonem o mezinárodní spolupráci při správě daní. Navrženou novelou zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní se doplňuje nový oddíl, kterým se zavádí povinná automatická výměna informací o a . Vydávání daňových stanovisek, která usnadňují důsledné a transparentní uplatňování práva, je běžnou praxí i v Evropské unii.

V ČR taková stanoviska představují především rozhodnutí o závazném posouzení vydávaná podle § 132 a § 133 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) a odpovídajících hmotněprávních předpisů, zejména podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Typickým příkladem je „rozhodnutí o závazném posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednaná mezi spojenými osobami“ vydávané podle § 38nc zákona o daních z příjmů. Jedná se o relativně běžný instrument ve většině daňových systémů, jehož cílem je zajistit optimální nastavení převodních cen ve skupině podniků, a tím odpovídající rozdělení daňového základu mezi různé státy, pokud jde o přeshraniční transakce. Zákon o daních z příjmů upravuje i další situace, kdy lze vydat závazné posouzení, avšak ty často postrádají přeshraniční prvek.

Rozhodnutí o závazném posouzení jsou vydávána rovněž v kontextu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), např. podle § 47a zákona o dani z přidané hodnoty je předmětem závazného posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění. Tato rozhodnutí však nebudou předmětem výměny, ne