Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou z výjimečných důvodů zrušit pracovní poměr okamžitě, to znamená, že se neuplatní žádná výpovědní doba. K okamžitému zrušení pracovního poměru mohou zaměstnavatel i zaměstnanec přistoupit v zákonem uvedených lhůtách, které jsou specifikovány v ustanoveních § 58 a 59 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “). V tomto směru je velmi důležité ustanovení § 60 zákoníku práce , které určuje, že v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným - pouhý odkaz na příslušné ustanovení zákoníku práce nepostačuje. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn a okamžité zrušení pracovního poměru musí být v písemné podobě, jinak se k němu nepřihlíží.
Okamžité zrušení pracovního poměru a zdravotní pojištění
Vydáno:
12 minut čtení
Okamžité zrušení pracovního poměru a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Jak plyne z ustanovení § 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, může se zaměstnanec provinit v zásadě jednáním ve třech stupních intenzity: méně závažným (soustavným), závažným a zvlášť hrubým porušením povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Jednotlivé stupně intenzity však zákoník práce blíže nespecifikuje. Dojde-li k soudnímu sporu, pak je na soudu, aby při analýze porušení pracovní povinnosti přihlédl k osobě zaměstnance, k zastávané funkci, k jeho dosavadnímu postoji při plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovních povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, případně jakého rozsahu apod. Při posuzování provinění zaměstnance se vychází z podmínek daných zákoníkem práce, z prac