Zaměstnavatelé jako plátci pojistného odvádějí pojistné na zdravotní pojištění v souladu s právní úpravouuvedenou v zákonech č. 48/1997 Sb. a 592/1992 Sb. , oba v platném znění, kde je pro účely placení pojistného stanoven i v roce 2022 minimální vyměřovací základ, kterým je u zaměstnance minimální mzda při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Pouze osoby taxativně vyjmenované v zákoně č. 592/1992 Sb. v ustanovení § 3 odst. 8 nemají jako zaměstnanci minimum ze zákona určeno a vyměřovacím základem je v tomto případě skutečně dosažený příjem bez ohledu na další okolnosti, jako je například délka trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, nemoc, neplacené volno, jiné souběžné zaměstnání či podnikání apod.
Zdravotní pojištění – kdy zaměstnavatel nedoplácí pojistné do minima?
Ing.
Antonín
Daněk
Význam minima v systému veřejného zdravotního pojištění
Institut minimálního vyměřovacího základu zaměstnance (i OSVČ) byl do právní úpravy začleněn již od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění, tedy od 1. 1. 1993, a to s tím záměrem, aby (velmi) nízké příjmy neměly ve svém důsledku negativní dopad na naplňování příjmové stránky systému. Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. lednu 2022 na částku 16 200 Kč.
Rozhodné období
U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 (a odstavců navazujících) zákona č. 592/1992 Sb. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (16 200 Kč), musí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc odvést v roce 2022 za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 2 187 Kč, od roku 2013 již bez omezení horní hranicí.