Institut minimálního vyměřovacího základu zaměstnance (i OSVČ) byl do právní úpravy začleněn již od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění, tedy od 1. 1. 1993, a to s tím záměrem, aby (velmi) nízké příjmy neměly ve svém důsledku negativní dopad na naplňování příjmové stránky systému. Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. 1. 2022 na částku 16 200 Kč.
Minimální vyměřovací základ zaměstnance - důležitý parametr zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Placení pojistného zaměstnavatelem
Základní povinností zaměstnavatele je odvádění pojistného ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které jsou jeho zaměstnanci pojištěni. Zaměstnavatelé odvádějí jak jednu třetinu z celkové částky pojistného, sraženou zaměstnanci, tak dvě třetiny, které platí sami. Zdravotní pojišťovně musí být odvedeno pojistné ve výši 13,5 % z úhrnu příjmů zaměstnance, započitatelných v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru [viz ustanovení § 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“)]. Tímto způsobem vypočtená výše pojistného představuje částku, kterou je zaměstnavatel povinen za zaměstnance zdravotní pojišťovně odvést.
Rozhodné období – kalendářní měsíc
U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 592/1992 Sb. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (v roce 2022 se jedná o částku 16 200 Kč), musí zaměstnavatel jako plátce odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 2 187 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, od roku 2013 již bez omezení