Článek se věnuje obchodním podmínkám, jejich vykládacím pravidlům a obchodním zvyklostem. Používání obchodních podmínek, obchodních zvyklostí a vykládacích pravidel, a to na úkor podrobné předpisové úpravy, považujeme za správné. Jak obchodní zvyklosti, tak obchodní podmínky či vykládací pravidla se přitom mohou měnit bez nároků na novelizace právních předpisů. Současně je třeba počítat i s některými obchodními zvyklostmi a obchodními podmínkami, které se používají shodně jak v mezinárodních, tak i tuzemských vztazích (např. u akreditivů či inkas, bankovních záruk apod.).
Ještě k obchodním podmínkám, vykládacím pravidlům a obchodním zvyklostem
Karel
Marek
| Poznámka: Navazujeme a vycházíme z našich předchozích pojednání k tomuto tématu - viz uvedenou literaturu. |
ÚVODEM
Uzavírání smluv je v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), upraveno v ustanovení § 1724 a násl.
pod nadpisem „Smlouva“.Smluvní strany mohou:
–
v občanskoprávních vztazích
použít smluvního typu uvedeného v občanském zákoníku
(např. uzavřít smlouvu kupní, jejímž předmětem plnění je zboží, smlouvu o koupi závodu, smlouvu o dílo atd., a to podle ustanovení § 1746 odst. 1 občanského zákoníku),–
uzavřít smlouvu nepojmenovanou
(viz § 1746 odst. 2 občanského zákoníku), tj. takovou, která není zákonným smluvním typem (např. smlouvu o spolupráci, smlouvu o spolupůsobení apod.), –
použít smluvního typu podle zvláštního zákona
(např. smlouvu o užívání kolektivní ochranné známky podle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách). Základním pravidlem, které musí strany spln