Dostane-li se daňový poplatník do situace, kdy je mu správním orgánem v rámci daňového řízení způsobena škoda nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem konkrétního správce daně, nezbývá mu poté zpravidla nic jiného, než tento svůj nárok postupem stanoveným zákonem č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“) uplatnit u orgánu jednajícího za stát ve věci škody. V případě, že škoda vznikla v rámci daňového řízení, které bylo vedeno konkrétním správcem daně, bude tímto orgánem Ministerstvo financí.
Stát jako poslední dlužník aneb Lze se domoci náhrady škody v rámci předběžného projednání?
Mgr.
Petr
Taranda
O čem je tzv. předběžné projednání?
Ještě předtím, než se daňový poplatník bude moci s tímto svým tvrzeným nárokem obrátit na civilní soud, ukládá mu zákon o odpovědnosti za škodu, aby při uplatňování nároků vůči státu byl takový nárok
předběžně projednán v
souladu s § 14 již zmíněného zákona. Podstatou tohoto předběžného projednání je to, že osoba, která se domáhá přiznání nároku na náhradu škody, která jí byla způsobena při výkonu státní moci, musí tento svůj tvrzený nárok přednostně uplatnit u ústředního správního úřadu, který jménem státu v dané věci náhrady škody jedná.
Byla-li tvrzená škoda způsobena v souvislosti s činností finančních a celních úřadů v rámci daňového řízení, je tímto ústředním správním úřadem v souladu s § 6 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu již zmíněné Ministerstvo financí. Předběžné projednání má takto zabránit zbytečným sporům a vytvořit dostatečný prostor pro dohodu obou stran o uplatněném nároku. Ministerstvu financí poskytuje toto předběžné projednání možnost posoudit nárok a jeho případné uspokojení smírnou cestou.
Ačkoli předběžné projednání lze v souladu s dikcí § 14 zákona o odpovědnosti za škodu považovat za
závazný postup jak v případě, že škoda měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí správce daně, popř. s jeho nesprávným postupem v rámci daňového řízení,
1) nic to nemění na tom, že jak stát (resp. zde vystupující organizační složka státu) na straně jedné, tak i poškozený daňový poplatník na straně druhé jsou si navzájem v rámci tohoto projednání rovnou stranou a stát zde nemůže vystupovat v pozici vrchnostenského orgánu. Od požadavku předběžného projednání je možno výjimečně upustit tam, kde by zrušení soudního rozhodnutí pouze z tohoto důvodu a trvání postupu dle § 104 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), postrádalo rozumný smysl a ani by nemohlo naplnit účel sledovaný zákonem, resp. by bylo zcela formální, a odporovalo tak zásadám rychlosti a hospodárnosti soudního řízení.2) Přestože je třeba neuplatnění nároku na náhradu škody považovat za překážku vedení řízení, začne šestiměsíční lhůta k případné dobrovolné úhradě škody či její části běžet okamžikem, kdy se příslušný ústřední orgán o podání žaloby prokazatelně dozví, když tento okamžik lze spatřovat v doručení žaloby tomuto ústřednímu orgánu státní správy.3) Po uplynutí této šestiměsíční lhůty má žadatel právo obrátit se v řešené věci podáním žaloby na civilní soud. Samotná okolnost, že se příslušný ústřední orgán státní správy k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepředstavuje nepřípustnou šikanu poškozeného, která by vylučovala možnost uplatnění námitky promlčení ze strany státu jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy.4) Nutno zdůraznit, že na § 14 odst. 3, kde je zakotvena podmínka v podobě předběžného uplatnění nároku u ústředního orgánu státní správy, navazuje § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu, podle něhož se může poškozený (žadatel) domáhat náhrady škody u civilního soudu pouze tehdy, pakliže do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. To znamená, že v této lhůtě by mělo dojít ze strany ústředního orgánu státní správy k plnění.
Díky takové koncepci by se poškozený (žadatel) měl za situace, kdy je zřejmé, že ústřední orgán státní správy, ke kterému směřovala ona žádost o odškodnění, uplatněné nároky plně neuspokojí ve lhůtě šesti měsíců, obrátit na civilní soud s žalobou o náhradu škody, neboť promlčecí lhůta se přerušuje maximálně na dobu šesti měsíců ode dne uplatnění nároku u tohoto ústředního orgánu státní správy (v daném případě u Ministerstva financí). V rámci Ministerstva financí se agendou odškodňování a náhrad zaobírá odbor 44, který je součástí právní sekce tohoto ministerstva. Vyjádří-li se Ministerstvo financí k uplatněnému nároku před uplynutím této šestiměsíční lhůty, dojde k přerušení běhu promlčecí doby jen na skutečnou dobu předběžného projednávání, tj. do vydání konečného stanoviska Ministerstva financí. Jen po dobu 6 měsíců se tak staví běh promlčecí lhůty, a proto je nutno tyto skutečnosti reflektovat. Pokud by v daném případě Ministerstvo financí prohlásilo své stanovisko za konečné, mají se jím za vypořádané všechny uplatněné nároky, tedy i ty, o nichž se žalovaný ústřední orgán státní správy nezmiňuje, a jakékoli další pokusy žalobce o změnu postoje žalovaného ústředního orgánu státní správy by dále postrádaly jakýkoli smysl.5)Pokud by se poškozený dopustil omylu v určení a adresování svého uplatněného nároku vůči příslušnému ústřednímu orgánu státní správy, tj.