V tomto příspěvku se formou příkladů zaměříme na analýzu postupů zaměstnavatele v situaci, kdy zaměstnání trvá kratší dobu. Primárně se budeme zabývat odvodem pojistného zaměstnavatelem ve vazbě na potřebu dodržení minimálního vyměřovacího základu nebo jeho poměrné části a také na postupy v případě souběžných příjmů.
Zaměstnání na kratší období a minimum ve zdravotním pojištění – příklady
Ing.
Antonín
Daněk
Pokud se na zaměstnance ze zákona (§ 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“) vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance.
Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu, v případě příjmů z více zaměstnání provádí tento dopočet a doplatek tehdy, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen.
Tento doplatek hradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčin