Co (ne)jsou ceniny a jak se o nich účtuje

Kdo by váhal, co je to vlastně cenina, nahlédne do ČÚS 016, bodu 3.2.2 a zjistí, že ceniny spadají do kategorie peněžních prostředků v pokladně. Definici pojmu cenina sice účetní neskýtá, nicméně uvádí bohatý výčet. Mezi ceniny však podle ČÚS historicky patří například poštovní známky, kontrolní pásky určené ke značení lihu, dálniční nálepky, kolky, telefonní a ostatní karty, mají-li hodnotu, ze které bude moci být po vydání do užívání čerpáno před jejich vydáním. Jako ceniny se zaúčtují i poukázky na stravování při zajištění stravování prostřednictvím stravenek apod.

To všechno víme. Když si však připustíme, že i účetnictví, stejně jako všechny sféry našeho života, se vyvíjí a co platilo před dvaceti (deseti či pěti) lety, již může být vnímáno jinak, možná si položíme otázku, co je ceninou v dnešní době a zda onen historický výčet ještě platí.

Abychom se v problematice lépe zorientovali, nechme se inspirovat interpretací Národní účetní rady I-49 Vykazování a oceňování cenin (schváleno 19. 2. 2024). Úkolem je odpovědět na následující otázky:

Na rozdíl od české účetní legislativy I-49 ceninu definuje. Pod pojmem ceniny chápeme účelový platební prostředek v určité hodnotě, který slouží jako ekvivalent peněz, avšak pouze pro vymezený účel nebo účely. Ceniny musí být:

Snadno a pohotově směnitelné jsou takové ceniny, které je možné směnit za peněžní prostředky zpravidla do tří měsíců. Ceninou je například tabáková nálepka či stravenka u účetní jednotky, která přijala stravenku jako platební prostředek a očekává následnou směnu za peněžní prostředky.

Ceniny lze rozdělit na:

Dělení je precizní, ale v podstatě jen opakuje výčet ČÚS 016. V čem tedy I-49 pojímá ceniny jinak? Odpověď je nasnadě – v účetním zachycení. Již nebude platit (a pokud si připustíme ekonomickou podstatu, dáme této teorii za pravdu), že všechno, co je ceninou, bude vykazováno jako „peněžní prostředky v pokladně“, jinými slovy řečeno ceniny mohou, ale také nemusí být zachyceny na účtu 213-Ceniny. Pak je samozřejmě otázkou, kde budou zachyceny ostatní ceniny, které pod peněžní prostředky v pokladně nespadají.

Jako platební prostředek je možné vykázat pouze „přímý ekvivalent peněz“, jako je například stravenka u stravovacího zařízení, které ji přijalo namísto peněz. Takové ceniny se oceňují jmenovitou hodnotou a zachycují stejně jako v minulosti na účtu 213-Ceniny a v rozvaze se vykazují dohromady s peněžními prostředky.

Ostatní majetkové hodnoty a instrumenty, které nelze považovat za ekvivalenty peněz, ale za určité „potvrzení“, se vykazují na jiných rozvahových účtech, a to v souladu s účelem jejich použití a v souladu s tím, v jaké roli k dané skutečnosti účetní jednotka vystupuje:

Účetní jednotka v roli emitenta vydává potvrzení jako důkaz o zaplacení konkrétního zboží, služby, daně či poplatku, eviduje vydaná potvrzení před jejich prodejem v podrozvahové evidenci, a to v ocenění vlastními náklady. Tržba za prodané potvrzení je ve své ekonomické podstatě tržbou za předplacené služby, zboží, daně nebo poplatek a takto se eviduje.

Distributor, který kupuje potvrzení za účelem jeho dalšího prodeje, vykazuje potvrzení jako zboží v ocenění pořizovací cenou.

U konečného spotřebitele, který obdržel potvrzení jako důkaz o předplacení zboží, služby, daně či poplatku od emitenta, se potvrzení vykazuje jako předplacené zboží, služby, daně či poplatky. Potvrzením o předplacení konkrétní služby je například poštovní známka, letenka, jízdenka, předplacená telefonní karta či stravenka (pořízená jako benefit pro své zaměstnance).

Cenina, která se vykazuje jako peněžní ekvivalent, se oceňuje jmenovitou hodnotou. Potvrzení se oceňuje pořizovací cenou.

Distributor a konečný spotřebitel oceňují potvrzení jejich pořizovací cenou. Pořizovací cenou se oceňují i potvrzení, na kterých není uvedená jmenovitá (nominální) hodnota v platné měně, ale v jiných jednotkách (například v jednotkách zboží nebo služby, které se budou čerpat za potvrzení v budoucnosti). Následná změna ceny služby nebo zboží, na které je vystaveno potvrzení, není důvodem pro změnu ocenění tohoto potvrzení. Ceniny cizoměnového charakteru se k rozvahovému dni oceňují aktuálním kursem ČNB, zatímco potvrzení nikoliv. V části rozvahy a cash flow „peněžní prostředky“ se vykazují pouze ceniny, nikoliv potvrzení.

A pokud jsme konzervativní a „vůbec se nám to nezdá“ a „třicet let to bylo postaru dobře a najednou není“, tak vězte, že všechno se vyvíjí i náhled na to, co je a není věrný obraz. A že nás třeba právě ČÚS 016 vede poněkud jinou cestou než I-49? Na to máme v samotném zákonu o účetnictví ustanovení, které používáme čím dál častěji. Jedná se o požadavek zákona o účetnictví jako vyšší normy vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky, a upřednostnit tento věrný a poctivý obraz před ustanoveními prováděcích předpisů (prováděcí vyhlášky č. 500/2002 Sb.) a Českých účetních standardů jako níže postavených norem.