S poměrným nárokem na odpočet se plátce setká nejčastěji při pořízení vozu, který bude používat i pro soukromé účely. Bohatou zkušenost s ním mají i obce, pokud nakoupí zboží sloužící jak pro veřejnoprávní činnost, tak i pro tu ekonomickou. na rozdíl od krátícího koeficientu, jehož procentuální výše je pro všechna jím dotčená plnění stejná, mohou mít různá plnění na vstupu poměrný nárok na odpočet různě vysoký.
Poměrný nárok na odpočet
Ing.
Petr
Vondraš,
daňový poradce BDO Czech Republic
Úprava v zákoně
Dříve, než přejdeme k praktické aplikaci, podíváme se na ukotvení poměrného nároku na odpočet v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“). Jako samostatné ustanovení se poměrný nárok na odpočet objevil v § 75 ZDPH v roce 2011 po novele 47/2011. Do té doby bylo pouze v § 72 ZDPH uvedeno, že použije-li plátce přijatá plnění jak pro uskutečnění své ekonomické činnosti, tak i pro účely s ní nesouvisející, má nárok na odpočet pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro ekonomickou činnost. Při uplatnění plného nároku na odpočet byla u těchto plnění následně povinnost odvést daň na výstupu z části, která byla použita pro účely nesouvisející s ekonomickou činností. Tento koncept byl následně převzat i do samostatného § 75 ZDPH, jak jej známe v aktuálním znění s jednou zásadní výjimkou, a to, že plný nárok na odpočet a následné dodanění na výstupu není možné u pořízení dlouhodobého majetku. Jednalo se o reakci na evropskou směrnici 2009/162, která uložila členským státům povinnost v případě nemovitostí v obchodním majetku uplatnit poměrný nárok již na vstupu, tedy bez možnosti uplatnění plného nároku