Skrytá daňová kontrola - výběr zajímavých situací a jejich posouzení soudy

Rozhodl jsem se, že je na čase navázat na můj dva roky starý expertní příspěvek (Mapování terénu správcem daně a jeho limity 1) ), který si kladl za cíl identifikovat charakteristické znaky, které soudobá tuzemská judikatura vnímala jako indicie svědčící o tom, že správce daně v rámci vyhledávací činnosti překročil meze pouhého sběru podkladových informací (resp. mapování terénu) a fakticky ověřoval správnost daňové povinnosti daňového subjektu skrze místní šetření. Závěry mých prvních zjištění se týkaly toho, že je nezbytné citlivě posuzovat případy, ve kterých správce daně v průběhu daňové kontroly žádné důkazy nehodnotil, jen se snažil formálně či neformálně získat určité penzum důkazů. Posuzování těchto případů v soudních sporech je pak zejména založeno na subjektivních názorech příslušných osob. Díky tomu je pak osud těchto řízení dost nepředvídatelný, což představuje značný diskomfort, jak pro daňové subjekty, tak i pro správce daně (a to zvlášť s ohledem na další procesní provázanosti, viz např. ust. § 148 daňového řádu ). Rovněž jsem zmiňoval i paralýzu místního šetření, které má dle mého názoru velmi důležitou roli v rámci vyhledávací činnosti. Závěrem jsem doplnil, že efektivnější výběr daňových subjektů ke kontrole jde ruku v ruce s hlubší vyhledávací činností. Pro úplnost ještě dodám, že výše zmíněný článek jsem psal v návaznosti na zjištění vyplývající z článku 2) pana Mgr. Tomáše Rozehnala, Ph.D. (Místní šetření jako zastřený kontrolní postup?).