Mapování terénu správcem daně a jeho limity

Vydáno: 36 minut čtení

Není to tak dávno, kdy jsem v rámci své pracovní náplně prováděl mnoho místních šetření v rámci vyhledávací činnosti při správě daní. Postupem času jsem získal i zkušenosti z realizovaných daňových kontrol (se zaměřením na DPH). Měl jsem tedy za to, že dokážu i lidem nezasvěceným v daňové teorii jednoduše vysvětlit, jaký je rozdíl mezi místním šetřením a daňovou kontrolou. Z tohoto omylu jsem byl vyveden po řadě rozsudků Nejvyššího správního soudu, které se zabývaly tím, co je a co již není možné chápat pod termínem „mapování terénu“, čímž se má na mysli sběr podkladových informací. Tento článek si neklade za cíl obsáhle vysvětlit všechny okolnosti této problematiky, naopak se snaží navázat na „zmapované“ judikaturní větve, které jsou zpracovány v článku Tomáše Rozehnala s názvem „Místní šetření jako zastřený kontrolní postup?“ 1) , a dále je v souvislostech rozvést.

 

Mapování terénu správcem daně a jeho limity
Ing.
Petr
Kupčík,
Ph.D.
Odvolací finanční ředitelství
 
1. Stručné zasvěcení do problematiky
Pro přehlednost jsem se rozhodl zmínit a vysvětlit alespoň základní pojmy, se kterými je operováno v dalším textu. Místní šetření se dle § 80 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), nachází ve druhém dílu pojednávajícím o vyhledávacích postupech, patří tedy (logicky) mezi tzv. vyhledávací postupy správy daně. V rámci tohoto postupu správce daně zejména vyhledává důkazní prostředky a provádí ohledání u daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní, jakož i na místě, kde je to vzhledem k účelu místního šetření nejvhodnější. Úřední osoba během této činnosti má právo na přístup do budov daňových subjektů, resp. do jejich provozoven, a má právo si vyžádat účetní záznamy nebo jiné informace v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení cíle správy daní. Ze zmíněných účetních záznamů a jiných informací si může správce daně vyžádat výpis či kopie (a to i na technických nosičích dat). Během prováděného místního šetření má daňový subjekt (a další přítomné osoby) povinnost s příslušnou úřední osobou spolupracovat, resp. vyvinout minimální součinnost, aby bylo možné účinně provést místní šetření. Daňový subjekt podrobený místnímu šetření pak má i povinnost zapůjčit správci daně určité doklady (a další věci nezbytné pro správu daní) i mimo své prostory.
Naproti tomu je daňová kontrola upravena v dílu třetím pojednávajícím o kontrolních postupech, viz § 85 a násl. daňového řádu, a jejím hlavním cílem je prověřit daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně u daňového subjektu. Ustanovení vztahující se k daňové kontrole pak vybavují správce daně, ale i osoby, u nichž je prováděna daňová kontrola, širokým spektrem práv a povinností. Mezi těmito skutečnostmi se nabízí zmínit zejména právo daňového subjektu předkládat důkazní prostředky nebo navrhovat provedení důkazních prostředků, které on sám nemá k dispozici, vyvracet pochybnosti vyjádřené správcem daně či reagovat na dosavadní výsledek kontrolního zjištění. Mezi hlavní povinnosti kontrolovaného daňového subjektu patří pak předložení důkazních prostředků prokazujících jeho tvrzení.
 
2. Rozdíl mezi místním šetřením a daňovou kontrolou
V § 86 odst. 4 daňového řádu se pak dozvídáme, že při provádění daňové kontroly může správce daně provádět i místní šetření dle § 80 a násl. daňového řádu. Je tak evidentní, že místní šetření má svou nezastupitelnou roli jak ve fázi vyhledávání, tak i při dokazování v rámci konkrétních kontrolních postupů. Rozdíl mezi místním šetřením a daňovou kontrolou pak pro obsah tohoto článku jasně vysvětluje historický rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 1 Afs 70/2004, ve věci T.M.T., a. s. (dále jen „T.M.T.“), který jasně vymezil, že nelze „doměřit“ daňovému subjektu
„pouze na základě výsledků získaných při místním šetření, aniž by byla zahájena a provedena daňová kontrola při zachování všech práv, která jsou daňovému subjektu garantována (…)“.
Takovýto závěr NSS je naprosto logický, neboť v pr&