Vývoj úroku z daňového odpočtu do roku 2017

Vydáno: 24 minut čtení

Judikatura Soudního dvora Evropské unie interpretující čl. 183 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty se v české právní úpravě promítla v podobě institutu úroku z daňového odpočtu představující kompenzaci za legální a legitimní prověřování vykázaného odpočtu správcem daně. Absence tohoto institutu v rámci správy daní a jeho následná konstrukce v ustanovení § 254a daňového řádu nezohledňující stále probíhající vývoj judikatury Soudního dvora Evropské unie vedla v důsledku judikatury Nejvyššího správního soudu prakticky k tomu, že daňovým subjektům se až do právní úpravy ustanovení § 254a daňového řádu , účinné od 1. 7. 2017 přiznával úrok nikoliv kompenzačního, nýbrž reparačního charakteru, tedy nerespektující charakter tohoto institutu.

 

Vývoj úroku z daňového odpočtu do roku 2017
JUDr.
Martina
Navrátilová,
Ph.D.,
Finanční úřad pro Jihomoravský kraj
Poznámka autorky: Text vyjadřuje názory autorky a nepopisuje právní názory, postoje či stanoviska Finanční správy České republiky.
 
Úrok z daňového odpočtu
Úrok z daňového odpočtu je daňovým řádem upravenou kompenzací, kterou je správce daně povinen uhradit daňovému subjektu za podmínek vymezených zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), resp. jeho ustanovením § 254a. Jedná se o úrok
kompenzačního
charakteru, který vzniká v důsledku jednání správce daně, které samo o sobě není porušením právních předpisů, resp. v důsledku legitimního a legálního prověřování vykázaného daňového odpočtu.
Smyslem tohoto úroku je náhrada škody daňovému subjektu vzniklé prověřováním daňového odpočtu tvrzeného daňovým subjektem správcem daně, jež
probíhá v souladu se zákonem
, avšak slovy unijní judikatury probíhá
po dobu delší než „přiměřenou“
a po prověření je tento odpočet daňovému subjektu správcem daně stanoven. Již v úvodu lze předestřít, že Soudní dvůr Evropské unie nikdy ve svých rozhodnutích nevymezil maximální délku této „přiměřené“ doby.
Před novelou daňového řádu provedenou s účinností k 1. 1. 2015 zákonem č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony neznala česká právní úprava institut úroku z daňového odpočtu. Existence tohoto institutu vyvěrá z judikatury Soudního dvora Evropské unie interpretující mechanismus DPH, zejména čl. 183 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice Rady o DPH“), jež se
vyvíjela v průběhu mnoha let a další vývoj nelze vyloučit.
 
Z judikatury Soudního dvora Evropské un