Elektronické podpisy se používají v různých situacích, kdy je potřeba ověřit identitu podepisující osoby, zajistit integritu podepisovaného dokumentu a splnit právní požadavky na podepisování dokumentů v elektronické podobě. Díky nařízením EU jsou hojně využívány pro podepisování dokumentů mezi subjekty v mezinárodním obchodě, důvěrně je znají rovněž pracovníci z oddělení firemních HR, neboť se jimi podepisuje pracovněprávní dokumentace, a užívají se také ve sféře soukromoprávní. K užití elektronických podpisů v této oblasti nedávno vynesl důležité rozhodnutí Městský soud v Praze.
Prostý elektronický podpis v soukromoprávní praxi
Mgr.
Veronika
Šaurová,
advokátka
Obecné požadavky na podpis jednající osoby jsou upraveny v ustanovení § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“
„
OZ“
). Dle tohoto ustanovení k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tento právní předpis představuje právě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, v běžné praxi známé jako eIDAS (dále jen „eIDAS“). Na toto evropské nařízení pak navazuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSl“).Aktuálně rozlišujeme čtyři typy elektronických podpisů:
–
prostý elektronický podpis
(čl. 3 odst. 10 eIDAS) – např. uvedení jména a příjmení na konci e-mailu či přiložení obrázku nebo skenu fyzického podpisu na elektronický dokument, využití DocuSign nebo Signi,–
kvalifikovaný elektronický podpis
(čl. 3 odst. 12 eIDAS) – vytvořen kvalifikovanými prostředky pro vytváření elektronických podpisů, který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy,–
zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu
– spolu s kvalifikovaným elektronickým podpisem jde o tzv. uznávaný elektronický podpis ve smyslu § 6 odst. 2 ZoSl,–
zaručený elektronický podpis, který není založený na kvalifikovaném certifikátu
– tento podpis splňuje veškeré náležitosti dle čl. 26 eIDAS, nicméně postrádá podmínku kvalifikovaného certifikátu vydaného kvalifikovaným poskytovatelem služeb.Pokud se tedy setkáme s pojmem uznávaný elektronický podpis, nejedená se o další typ podpisu, ale o legislativní zkratku, do které spadá kvalifikovaný elektronický podpis a zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu. Podle § 6 odst. 1 ZoSl jde o minimální úroveň podpisu přijatelného pro jednání vůči veřejné správě. Naopak prostý elektronický podpis byl dosud považován za méně průkazný než kvalifikovaný elektronický podpis a v případě sporu bylo nutné prokazovat identitu podepisující osoby a její vůli k podpisu.
Nyní však Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 10. 9. 2024 čj. 54 Co 217/2024-259 potvrdil, že prostý elektronický podpis postačuje pro uzavírání právních jednání v soukromoprávní oblasti a splňuje požadavek písemné formy podle občanského zákoníku. Ačkoli dosud nebyl potvrzen Nejvyšším soudem, rozsudek přináší větší jistotu pro používání elektronických podpisů v praxi.
Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že prostý elektronický podpis postačuje pro platné právní jednání v písemné formě, a zamítl tvrzení žalované, že pro platnost právního jednání učiněného elektronickými prostředky je bez dalšího vyžadován zaručený elektronický podpis. Odkázal na § 561 odst. 1 OZ a nařízení eIDAS, které zaručuje právní účinky a důkazní hodnotu i prostému elektronickému podpisu. Podle § 7 ZoSl lze prostý elektronický podpis použít v případech mimo veřejnoprávní jednání. Soud zdůraznil, že při sporech mohou identitu a vůli podepisující osoby doložit i další důkazy, například chování stran při plnění závazků. Upozornil také, že ani u fyzických podpisů není vždy absolutní jistota identity autora.
Prostý elektronický podpis, například použití aplikací jako DocuSign či Signi, naskenovaný podpis nebo podpis vytvořený elektronickou tužkou na tabletu, je právně rovnocenný ručnímu podpisu na listinném dokumentu bez ověření. Splňuje požadavky na písemnou formu podle zákona, pokud je ta vyžadována. Nařízení eIDAS na něj neklade téměř žádné specifické požadavky, což umožňuje širokou interpretaci, jak má podpis vypadat nebo být připojen. Jakákoli data spojená s podepisovaným dokumentem, která vyjadřují vůli podepisující osoby, mohou být považována za platný prostý elektronický podpis.
Rozsudek podporuje digitalizaci právní praxe, zjednodušuje procesy a snižuje náklady. Smluvní strany už nemusí zasílat listinné dokumenty nebo skenované kopie – postačí prostý elektronický podpis. V oblasti HR umožňuje elektronické podepisování pracovních smluv a dalších dokumentů efektivnější správu a uchovávání, přičemž nahrazuje archivaci v listinné podobě. Tyto změny šetří čas, náklady na tisk a logistiku. Přínosy se vztahují na soukromoprávní jednání, zatímco při jednání s veřejnou správou je nutné nadále používat uznávaný elektronický podpis.
Judikatura
k tématu elektronického podepisování tak reaguje na požadavky moderního digitálního světa, což lze jen uvítat.