Zaměstnanecké benefity jsou v poslední době předmětem zvýšené pozornosti kvůli legislativním změnám a rozsáhlým diskusím o jejich ideální podobě. Tento článek se zaměřuje na právní úpravu benefitů, jejich zdanění a podmínky osvobození od daně. Přináší přehled aktuální judikatury i praktické příklady, které mohou pomoci zaměstnavatelům správně nastavit benefity tak, aby byly výhodné pro zaměstnance i zaměstnavatele a současně v souladu s platnou legislativou. Zvláštní pozornost je věnována sporným oblastem, jako je vymezení pojmu rodinného příslušníka zaměstnance, poskytování benefitů formou naturální mzdy nebo okamžik zdanění příjmu.
Sporné otázky poskytování zaměstnaneckých benefitů
Mgr.
Richard
Hajdučík
Zákonná úprava benefitů
Jedním ze základních problémů právní úpravy benefitů je, že tento pojem není v platné legislativě výslovně definován. Obsahu pojmu se tak blíže věnuje pouze
judikatura
vrcholných soudů. Ani přesto není ale vymezení benefitů v rámci různých právních odvětví jednotné.K rozlišení benefitu oproti mzdě, platu nebo odměně z dohody („
mzda
“) se předně vyjadřuje judikatura Nejvyššího soudu v rámci pracovněprávní judikatury. Podle této ustálené rozhodovací praxe je dělícím kritériem mezi uvedenými pojmy návaznost na vykonanou práci. Za benefit se tedy považují taková plnění, která nemají žádnou vazbu na vykonanou práci, a zhodnocují tak jiné faktory. Půjde zejména o plnění věrnostní nebo stabilizační povahy. Taková plnění mají zejména zaměstnance motivovat, aby nepřecházeli ke konkurenci. Judikatura Nejvyššího správního soudu naopak používá pojem benefit v otázkách zdanění pouze formálně. Zákon o daních z příjmů totiž pracuje pouze s pojmem plnění, které ve smyslu pracovněprávní judikatury zahrnuje jak mzdu, tak benefit.
Judikatura
ale respektuje, že pojem je široce používán veřejností, zejména k označení plnění podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů. S označením v tomto smyslu se tak můžeme leckdy v judikatuře setkat.