Ručitelská výzva dle § 171 daňového řádu je sice vydávána v rámci řízení při placení daní u daňového subjektu – dlužníka, ukládá však platební povinnost ručiteli. Proto je potřeba vnímat hned několik lhůt, a to jak u daňového subjektu – dlužníka, tak také u ručitele. Dle soudobé správní judikatury je přitom v případě ručitelské výzvy vydané dle § 171 daňového řádu podstatné sledovat lhůty pro stanovení daně i lhůty pro placení daně a v některých případech též lhůtu rozhodnou pro zánik odpovědnosti za škodu.
Lhůty v případě ručitelské výzvy vydané dle § 171 daňového řádu
Ing.
Jiří
Pšenčík,
Ph.D.
Ručitelská výzva dle § 171 daňového řádu
Ručitelská výzva dle § 171 daňového řádu je jedním z nástrojů, které je správce daně oprávněn aplikovat v rámci dílčího řízení při placení daní. Podle § 171 odst. 3 daňového řádu lze ručitelskou výzvu vydat, pokud nebyl nedoplatek uhrazen daňovým subjektem, ačkoli byl daňový subjekt o jeho úhradu bezvýsledně upomenut a nedoplatek nebyl uhrazen ani při vymáhání na daňovém subjektu, pokud není zřejmé, že vymáhání by bylo prokazatelně bezvýsledné.
Podle § 171 odst. 1 daňového řádu je povinen nedoplatek uhradit také ručitel, pokud mu zákon povinnost ručení ukládá a pokud mu správce daně ve výzvě sdělí stanovenou daň, za kterou ručí, a současně jej vyzve k úhradě nedoplatku ve stanovené lhůtě.
V případě ručení dle § 171 daňového řádu musí tedy vždy primárně vzniknout
nedoplatek u daňového subjektu
(dále též „dlužník
“). V souladu se zásadou subsidiarity je správce daně oprávněn domáhat se uspokojení své pohledávky (daňového nedoplatku) po ručiteli až poté, co dlužník nesplní svou platební povinnost či je zjevné, že ji nesplní
. Současně musí být též dány (zjištěny) skutečnosti, které svědčí tomu, že ručitelský závazek konkrétně určené osoby (ručitele) vznikl. Ačkoli je ručitelská výzva vydávána v řízení při placení daní u dlužníka, ukládá platební povinnost ručiteli. K povaze ručitelské výzvy (upravené ještě zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění) se vyjádřil Nejvyšší správní soud pod čj. 1 Afs 52/2008: „
Jak tedy uvedl rozšířený senát, musí být respektovány stejné principy pro náhled na postavení ručitele jak v celním, tak i daňovém řízení. Ručitelova povinnost splnit dluh za dlužníka – čemuž svědčí samotná podstata institutu ručení, se aktualizuje teprve tehdy, když sám dlužník svůj dluh včas a řádně nesplní, přitom až výzvou určenou ručiteli se tento dozvídá o tom, že dlužník, za jehož splnění povinnosti zaplatit daň ručí, svůj dluh v konkrétní výši nesplnil. Teprve touto výzvou je tak ručiteli ukládána povinnost k zaplacení nedoplatku ve stanovené lhůtě, v konkrétní výši za dlužníka, který jej sám v určené lhůtě nezaplatil. Teprve tuto výzvu, a to přes její označení, je tak možno považovat za rozhodnutí vydané ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 daňového řádu, které zakládá ručiteli povinnost hradit daň za primárního dlužníka (a v poměru k ručiteli při vymáhání nedoplatku se stává exekučním titulem); již z tohoto důvodu je třeba tuto výzvu hodnotit jako rozhodnutí materiální povahy
“.Na shora uvedený rozsudek navázal Nejvyšší správní soud v nedávné době pod čj. 10 Afs 4/2024: „
Ve světle rozsudku sp. zn. 1 Afs 52/2008 (viz bod [34]), ve kterém NSS dospěl k závěru, že ručitelská výzva představuje rozhodnutí o stanovení daně a musí být vydána ve lhůtě pro stanovení daně, nikoli ve lhůtě pro placení daně, NSS neshledal žádný důvod, proč by se ‚speciální‘ lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 6 nemohla použít i na daňového ručitele, neboť ve vztahu k daňovému ručiteli představuje ručitelská výzva rozhodnutí o stanovení daně. Ze shora uvedeného výkladu tedy plyne, že ručitelská výzva je sice vydána v rámci řízení při placení daní u dlužníka, ukládá však povinnost ručiteli uhradit faktickou daň. Proto je ručitelská výzva pro ručitele v materiálním smyslu rozhodnutím o stanovení daně a ručitel sám se stává daňovým subjektem svého druhu
“. Lze proto s ohledem na shora citované výklady uzavřít,
že ručitelskou výzvu je potřeba vnímat rozdílně ve vztahu k dlužníkovi a ve vztahu k ručiteli
. V případě dlužníka
se jedná o rozhodnutí vydané v rámci řízení při placení daní
, které následuje po nalézacím řízení u dlužníka. V případě ručitele
se v materiálním smyslu jedná o svého druhu rozhodnutí o stanovení (nové) daně
. Ručitel v případě ručitelské výzvy dle § 171 daňového řádu
Ručitelem za daňový nedoplatek může být jakákoli osoba (podnikatel či nepodnikatel; fyzická či právnická osoba atd.), u které jsou splněny předpoklady pro vznik ručení dle § 171 daňového řádu ve spojení s dalším zákon