Článek se zabývá aplikačními aspekty vracení plateb provedených omylem podle § 165 daňového řádu . Podrobně rozebírá podmínky a limity spojené s podáním žádosti, problematiku blanketních žádostí, test vratitelnosti přeplatku i možné překážky na straně daňového subjektu a třetí osoby. Součástí textu jsou rovněž příklady z praxe a úvahy de lege ferenda, které poukazují na problematická místa současné právní úpravy a naznačují možné směry jejího dalšího vývoje.
Vrácení omylem zaslané platby – praktické překážky a řešení
JUDr.
Radek
Ondra,
Finanční úřad pro Jihomoravský kraj
Podání blanketní žádosti o vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem dle § 165 odst. 3 a výklad in dubio mitius
Výše bylo uvedeno, že nelze podat blanketní žádost o vrácení platby provedené omylem dle § 165 odst. 2 daňového řádu. Otázkou však zůstává, zda je vyloučeno podání blanketní žádosti o vrácení platby provedené omylem také podle § 165 odst. 3 daňového řádu. Ust. § 165 odst. 3 daňového řádu hovoří o žádosti podle § 165 odst. 2 daňového řádu, tudíž na § 165 odst. 2 daňového řádu do jisté míry odkazuje. Navíc zákonodárce formulaci „omyl musí být v žádosti prokázán“ v § 165 odst. 3 daňového řádu vyloučil z důvodu jeho nadbytečnosti s ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Z tohoto důvodu by bylo možné usuzovat, že i v žádosti podané podle § 165 odst. 3 daňového řádu musí být prokázán omyl.
Na druhou stranu je však možné dospět i k restriktivnímu výkladu, dle kterého je odkaz na § 165 odst. 2 daňového řádu směřován toliko na typové vymezení samotné žádosti, neboť veškeré podmínky pro podání a vyřízení žádosti jsou obsaženy toliko v § 165 odst. 3 daňového řádu. Poté vyloučení blanketní žádosti z důvodu dikce „omyl musí být v žádosti prokázán“ již nelze aplikovat při vyřizování žádosti podané dle § 165 odst.