Novinky u pokuty za opožděné tvrzení daně

„relevantní skutečnosti jsou demonstrativním výčtem a není vyloučeno, že při posuzování konkrétního případu správce daně dospěje k závěru, že lze prominout i z důvodu v pokynu neuvedeného. Mělo by jít o výjimečný případ, který je z lidského hlediska omluvitelný a z hlediska materiálního představuje prohřešek spíše formalistický. Možnost docílit prominutí pokuty by tak neměla svědčit daňovým subjektům, které se do prodlení dostaly v důsledku vlastní liknavosti, nezodpovědnosti či úmyslného jednání. Prominutí pokuty by nemělo s ohledem na zásadu legitimního očekávání způsobit, že na pozdní podání daňového tvrzení nebude nahlíženo jako na prohřešek. I nadále musí být zachováno pravidlo, že neplnění zákonné povinnosti má své konsekvence v podobě následku za porušení povinnosti při správě daní. Prominutí pokuty proto nemůže sloužit k setření rozdílu mezi těmi, kteří své povinnosti plní řádně a včas, a těmi, kteří je neplní“.

že „podle žalobkyně je v jejím případě dán ospravedlnitelný důvod prodlení. V žádosti o prominutí pokuty k tomu žalobkyně uvedla, že zástupce za ni pravidelně (v dřívějších zdaňovacích obdobích) podával daňová přiznání. Daňové přiznání za rok 2019 se vlivem souběhu různých okolností nepodařilo administrativně odeslat. Daňový poradce je vypracoval a v elektronické podobě zaslal s instrukcemi k podání žalobkyni. Kolegyně, která zprávu obdržela, se však domnívala, že daňové přiznání podal daňový poradce. Jednatel žalobkyně, který zprávu daňového poradce také obdržel, pověřil podáním daňového přiznání zaměstnankyni, která byla střídavě na ošetřování člena domácnosti a homeoffice. Ta však tento pokyn nepochopila a neprovedla. Pokyn GFŘ obsahuje v bodu IV. 3 výčet důvodů, které lze považovat za ospravedlnitelné, a jejich procentuální ohodnocení (míru prominutí pokuty). Okolnosti popsané žalobkyní v její žádosti nelze podřadit pod žádný z těchto taxativně uvedených důvodů. Jak však žalobkyně správně uvádí, a ani žalovaný to nezpochybňuje, tento výčet není uzavřený, nýbrž jen demonstrativní. Pokyn GFŘ tak předvídá, že mezi ospravedlnitelné důvody lze řadit i jiné skutkově obdobné situace. Soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že okolnosti popsané žalobkyní nenaplňují znaky ospravedlnitelného důvodu prodlení. Tyto okolnosti svou povahou nedosahují významu a závažnosti charakteristické pro ostatní důvody výslovně uvedené v IV. 3 pokynu OFŘ. Důvody nepodání daňového přiznání, jak je žalobkyně popisuje, spočívají, jak správně uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, výlučně v selhání lidského faktoru na straně žalobkyně. Nešlo o mimořádné vnější, žalobkyní víceméně neovlivnitelné okolnosti, které by mohly představovat překážku bránící včasnému podání daňového přiznání. Žalobkyně mimoto svá tvrzení o špatné komunikaci s daňovým poradcem a mezi jejími pracovníky navzájem ani ničím neprokázala. Uplatněné důvody tak zůstaly v rovině ničím nedoloženého, byť nezpochybněného tvrzení. Soud se ztotožňuje se žalovaným také v tom, že okolnosti uváděné žalobkyní nezahrnují aspekt mimořádnosti. Opomenutí žalobkyně a jejích pracovníků totiž nedoprovází žádné nepředvídatelné okolnosti, které by pochybení žalobkyně mohlo ospravedlnit. Jinými slovy k opomenutí došlo pouze vinou špatné komunikace mezi pracovníky žalobkyně s daňovým poradcem a selháním lidského faktoru. Nejde o pochybení vynucené vnějšími objektivními okolnostmi. Výjimečnost opomenutí z pohledu žalobkyně v tom smyslu, že jde o první podobný prohřešek, také nepředstavuje mimořádnou vnější okolnost, jež by mohla pochybení ospravedlnit. Za takovou mimořádnou okolnost nelze považovat ani žalobkyní zmiňovaná covidová opatření, omezení a změny. Souvislost zde spočívá pouze v tom, že žalobkyně zřejmě hodlala využít možnosti podat daňové přiznání nikoliv v řádné lhůtě, ale až do 18. 8. 2020, neboť takový postup umožnilo, aniž by byly daňové subjekty sankcionovány, rozhodnutí ministryně financí ze dne 10. 6. 2020, čj. 15195/2020/3901-4, o prominutí daně, příslušenství daně a správních poplatků z důvodu mimořádné události, zveřejněné ve Finančním zpravodaji č. 9/2020. Samotné selhání lidského faktoru na straně žalobkyně však nebylo těmito okolnostmi vynucené. Stejně tak nelze přisvědčit ani tvrzení žalobkyně o tom, že opomenutí podat daňové přiznání je pouze formalistické. Důsledkem vytýkaného opomenutí totiž bylo, že daňové přiznání bylo namísto v řádném termínu (1. 4. 2020) podáno až 18. 11. 2020, tedy o více než 6 měsíců později. Nejde tak zjevně o bagatelní či formalistické porušení povinností žalobkyně při správě daní. Namítá-li dále žalobkyně, že její pochybení nemělo vliv na splnění cíle správy daní, tj. správné zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady, pak je třeba uvést, že tato okolnost nemá na posouzení věci žádný vliv. Primární podmínkou prominutí pokuty je existence ospravedlnitelného důvodu. Neprokázání takového důvodu tvoří překážku, která brání vyhovění žádosti, bez ohledu na to, zda se nepodání daňového tvrzení promítlo do výše stanovené daně. Žalovanému přitom lze přisvědčit v tom, že nelze směšovat povinnost daň zaplatit s povinností podat daňové přiznání. Nepodání daňového přiznání brání i v případě včasné úhrady daně tomu, aby správce daně mohl využít svých oprávnění stanovených daňovým řádem a zkontrolovat výši přiznané daně, případně zahájit některý z postupů směřujících ke správnému stanovení daně (např. postup k odstranění pochybností či daňová kontrola). Nepodání daňového přiznání fakticky znemožňuje, případně oddaluje jakoukoliv kontrolu správnosti přiznané daně. Není tedy pravdou, že pouhé nepodání daňového tvrzení nemůže mít vliv na naplnění cíle správy daní“.