Novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, účinná od 1. 1. 2025 upravila také ustanovení, které se týká ručení. Podstatnou změnou je zavedení tzv. vyvratitelných domněnek. Slovy zákona: „má se za to, že“. Procesně se tím odebralo břemeno prokazování z beder správce daně, protože on byl tím, kdo musel před novelou prokazovat, že plátce „věděl nebo vědět měl a mohl“. Kromě toho byl zrušen limit, od něhož se při úhradě na nezveřejněný bankovní účet stával příjemce plnění ručitelem. Po novele riskuje plátce úhradou v jakékoliv výši na nezveřejněný účet, že bude vyzván finančním úřadem, aby daň neodvedenou dodavatelem sám zaplatil.
Ručení příjemce zdanitelného plnění
Ing.
Petr
Vondraš,
daňový poradce BDO Czech Republic
Vyvratitelné domněnky
Ručení příjemce zdanitelného plnění upravuje § 109 zákona o DPH. Plátce se může stát ručitelem, pokud v okamžiku vzniku povinnosti přiznat daň věděl nebo vědět měl a mohl, že daň z tohoto plnění nebude úmyslně zaplacena. Je na správci daně, aby příjemci plnění prokázal, že věděl nebo vědět měl a mohl, že daň z jím přijatého plnění nebude úmyslně zaplacena. Ručení se vztahuje pouze na dodání zboží nebo poskytnutí služby plátcem s místem plnění v tuzemsku. Okamžik vzniku povinnosti přiznat daň není jediným, k němuž může správce daně prokazovat, že příjemce věděl nebo vědět měl a mohl, že daň nebude úmyslně zaplacena. Tím druhým je den, kdy příjemce plnění dodavateli za přijaté plnění platil. Ručení tak post