Daň z nemovitých věcí pro rok 2026 zůstává stabilní, bez legislativních změn, ale s důrazem na metodické pokyny vydané Generálním finančním ředitelstvím. Tyto pokyny sjednocují výklady a postupy správců daně, což zajišťuje konzistenci a právní závaznost na straně správců daně. Pokyny se zaměřují na osvobození od daně pro kulturní památky a církevní majetky, stejně jako na zařazení nemovitostí v obchodním majetku. Inflační koeficient zůstává na hodnotě 1,0, zatímco místní koeficienty se mění v závislosti na jednotlivých obcích. Elektronický formulář pro daňové přiznání bude dostupný počátkem roku 2026.
Daň z nemovitých věcí aneb co nového nás čeká v roce 2026
Ing.
Petr
Koubovský,
daňový poradce, č. osv. 3891, vedoucí sekce majetkových daní při KDP ČR, Associate Partner v Rödl & Partner Tax, k.s.
Legislativní změny – schválené novely ZoDzNV v roce 2025
V průběhu kalendářního roku 2025 nedošlo k žádným legislativním změnám zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí (dále jen „ZoDzNV“). V daném ohledu se dle mých informací neočekávají prozatím ani žádné zásadní novely ZoDzNV v průběhu roku 2026. To však neznamená, že by státní správa v oblasti daně z nemovitých věcí zahálela. Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ“) vydalo, sice primárně pro „své“ potřeby úředních osob spravujících daň z nemovitých věcí metodické pokyny, které využijí při standardních činnostech souvisejících s vyměřením či doměřením daně z nemovitých věcí.
Metodické pokyny k dani z nemovitých věcí vydané v roce 2025
Pojďme se tedy na tato díla z kuchyně GFŘ podívat blíže. V rámci daňového práva všechny jeho prameny nemají stejnou míru závaznosti. Interní normativní
instrukce
, v našem případě pokyny vydávané GFŘ, nelze přiřadit ani pod daňové zákony, nařízení vlády, ani pod vyhlášky. Jejich účelem je sjednotit výklady právních předpisů a stanovení jednotných postupů správních orgánů, resp. správců daně. Představují tak pouze jakýsi interní předpis pro správce daně, který nelze označit za právní předpis obecně závazný, avšak je nutné jej považovat za právně závazné právě na straně správce daně. Tím je zaručeno, že nebude docházet v jednotlivých případech k rozcházení názoru konkrétního správce daně, což by mohlo vést k jeho libovůli, která je v právním světě zcela nepřípustná. I dle již ustáleného názoru Nejvyššího správního soudu však interní pokyny nemohou upravovat práva a povinnosti soukromých osob, na druhou stranu však nejsou pro soukromé osoby zcela bez právního významu, a to z důvodu vytvořené správní praxe. Lze tedy uzavřít, že pokyny vydávané GFŘ