Jedním z nejvýraznějších příkladů napětí mezi veřejným zájmem, tržními mechanismy a politickými prioritami státu jsou daňové pobídky, výjimky a úlevy. Pohybují se na tenké hraně mezi legitimním nástrojem hospodářské politiky a potenciálním zdrojem deformace hospodářské soutěže. Daňová pobídka je zvláštní právní konstrukt: formálně zůstává součástí obecného daňového systému, avšak materiálně představuje selektivní zásah do rovnosti daňového zatížení. Stát zde nevystupuje pouze jako neutrální výběrčí daní, nýbrž jako aktivní aktér, který prostřednictvím fiskálních nástrojů „jemně postrkuje“ ekonomické subjekty žádoucím směrem. Otázkou ovšem zůstává, zda tento postrkovací mechanismus vždy míří správným směrem – a zda při tom některé podnikatele nevytlačí ze hry dříve, než vůbec dostanou šanci nastoupit na hřiště.
Daňové pobídky: Mezi podporou a deformací trhu
Vydáno:
13 minut čtení
Daňové pobídky: Mezi podporou a deformací trhu
JUDr.
Dominik
Králik,
LL.M.,
Ph.D.
Úvod
Z právního hlediska jsou daňové pobídky fascinujícím paradoxem. Na jedné straně jsou obhajovány jako prostředek realizace legitimních veřejných cílů, jako je podpora investic, inovací, zaměstnanosti či regionálního rozvoje. Na straně druhé však narušují základní principy daňového práva, zejména zásadu rovnosti a daňové neutrality, a dostávají se do přímého kontaktu s přísnou regulací státní pomoci podle práva Evropské unie. Jinými slovy: to, co je z pohledu národního zákonodárce „chytrou pobídkou“, může být z pohledu evropského práva „problematickou selektivní výhodou“. Cílem tohoto článku je proto analyzovat daňové pobídky nikoli jako politické sloga