Fenomén sdílené ekonomiky, v odborných kruzích často označovaný anglickým termínem gig economy, v posledních letech zásadním způsobem proměnil nejen trh osobní přepravy a doručování jídla, ale i celospolečenské vnímání samotné podstaty výdělečné činnosti. Aplikace jako Uber, Bolt, Wolt či Foodora se staly naprosto běžnou součástí každodenního života spotřebitelů a pro nespočet občanů České republiky představují lákavou, flexibilní a zdánlivě administrativně nenáročnou cestu k získání finančních prostředků. Stačí stáhnout aplikaci do mobilního telefonu, nahrát kopie osobních dokladů a prakticky okamžitě vyrazit do ulic. Tato zdánlivá snadnost a nízká bariéra vstupu na trh však velmi často maskují komplexní a pro laika mnohdy nepřehledné daňové a právní povinnosti, které s sebou tato činnost nevyhnutelně nese. V praxi daňových poradců se bohužel stále častěji setkáváme s případy, kdy novopečení řidiči a kurýři tyto aspekty z neznalosti podceňují, což může vést k fatálním následkům v podobě doměrků daně a vysokých penále ze strany finanční správy. Cílem tohoto odborného textu je detailně analyzovat daňový a právní režim osob poskytujících tyto služby. Zaměříme se nejen na daň z příjmů fyzických osob a složitá úskalí daně z přidané hodnoty, ale také na nezbytné živnostenské minimum a často opomíjenou oblast sociálního a zdravotního pojištění. Primárním tématem textu bude situace fyzické osoby, která tyto služby poskytuje vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, avšak dotkneme se i specifik spolupráce s takzvanými flotilovými partnery.