Majetek představuje jednu z nejkomplexnějších oblastí, v níž se účetní a daňová legislativa zásadně rozcházejí – ať už jde o vymezení, oceňování, odpisování nebo technické zhodnocení. Účetnictví klade důraz na věrné zobrazení ekonomické reality a individuální posouzení, zatímco daňová úprava stanoví rigidní pravidla pro stanovení základu daně, včetně přesně definovaných kategorií majetku, vstupní ceny a odpisových skupin. Klíčové rozdíly v definici aktiva, metodách oceňování, možnostech přeceňování a klasifikaci výdajů na technické zhodnocení či opravy vedou v praxi k častým chybám ve výkaznictví i v daňových přiznáních. Význam problematiky umocňují připravované změny účetní legislativy, které posilují ekonomickou podstatu evidence a práci s aktuální hodnotou majetku. Pro správné vedení evidence je nezbytné odděleně sledovat účetní a daňové hodnoty, důsledně dokumentovat významné výdaje a pravidelně prověřovat ocenění i vyřazení majetku, což minimalizuje daňová rizika a zvyšuje důvěryhodnost účetní závěrky.