Rodinné farmy představují v současném českém zemědělství významný a zároveň specifický segment podnikání, který je charakteristický úzkým propojením majetkových, osobních a pracovních vztahů. Nejde pouze o ekonomickou jednotku produkující zemědělské komodity, ale o institucionální rámec, v němž se prolíná podnikatelská činnost s rodinnými vazbami, mezigenerační odpovědností a dlouhodobým vztahem ke krajině.
Rodinné farmy: právní a majetková specifika, generační obměna
Mariana
Telekesová,
Grantex Legal
Klára
Smětáková,
Grantex Legal
Tento článek se zaměřuje na vymezení pojmu rodinné farmy, její charakteristické znaky a zejména na právní formy, v nichž může být provozována. Zvláštní pozornost je věnována otázkám odpovědnosti, majetkového režimu a generační obměny, tedy oblastem, které jsou pro dlouhodobou stabilitu rodinných hospodářství klíčové.
Rodinné farmy se v posledních letech začaly profilovat jako
model hospodaření, který zdůrazňuje odpovědný vztah k půdě, stabilitu venkovských komunit a udržitelný způsob produkce
.1) Jde o kontrast k pozůstatkům kolektivizace a koncentrace hospodaření na velkých půdních blocích z dob před rokem 1989. Restituce
a privatizace sice umožnily návrat půdy původním vlastníkům či jejich právním nástupcům, avšak strukturální charakter zemědělství zůstal dlouhodobě poznamenán předlistopadovou podobou českého zemědělství.Současná právní úprava reaguje na tuto společenskou i ekonomickou proměnu zemědělského hospodaření. Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění novely č. 331/2025 Sb., účinné
od 1. ledna 2026
(dále jen „zák