Holdingové struktury jsou dnes běžně používaným nástrojem uspořádání podnikatelských skupin. Mohou sloužit k oddělení jednotlivých podnikatelských aktivit a souvisejících rizik, centralizaci vlastnictví, efektivnějšímu řízení skupiny nebo přípravě na budoucí vstup investora, prodej části podnikání či mezigenerační předání majetku.
Založení holdingové společnosti nicméně samo o sobě žádného z uvedených záměrů nedosahuje. Holdingová struktura by měla být souborem dlouhodobých právních, daňových, účetních a finančních vztahů. V rámci jejího zřízení a nastavení je vhodné zohlednit širší daňové důsledky budoucích transakcí uvnitř skupiny, financování, distribuce zisku, převodů majetku nebo případného exitu zakladatele. Současně je nutné zohlednit pravidla pro transakce mezi spojenými osobami, požadavky na ekonomickou podstatu uspořádání i riziko aplikace obecného zákazu zneužití práva. Absence jasného účelu a komplexního posouzení celé struktury patří mezi časté zdroje problémů. Výsledkem založení holdingové struktury, které proběhne příliš rychle a bez dostatečného posouzení daňových, právních a ekonomických souvislostí, může být struktura, která sice formálně splňuje zamýšlené uspořádání, ale z dlouhodobého hlediska přináší více komplikací než výhod.
Zároveň správa struktury nekončí založením holdingu. Naopak je třeba průběžně sledovat, zda způsob jejího fungování odpovídá ekonomickému účelu, zda jsou jednotlivé vztahy uvnitř skupiny správně právně i daňově nastaveny a zda se v čase nemění okolnosti, které mohou mít na fungování holdingu významný dopad.
V následujícím textu se proto zaměříme na nejčastější daňové a právní chyby spojené s holdingovými strukturami, a to jak na chyby vznikající při jejich založení, tak na pochybení, ke kterým může docházet až v průběhu jejich dalšího fungování a správy.
Založení holdingu bez skutečného ekonomického důvodu
Holdingová struktura může být zcela legitimním nástrojem právního, ekonomického i daňového uspořádání podnikání. Riziko však vzniká tam, kde její vytvoření a navazující transakce nemají dostatečně přesvědčivý ekonomický či obchodní důvod.
Sama skutečnost, že holdingové uspořádání může přinášet mj. i daňové výhody, neznamená, že je taková struktura nepřípustná. Problém však může nastat v situaci, kdy získání daňového zvýhodnění představuje hlavní či převažující účel uskutečněného uspořádání a dosažená daňová výhoda je současně v rozporu se smyslem a účelem daňového předpisu.
Taková konstrukce totiž naráží na princip zákazu zneužití práva, který je zakotven v
